Proč se nemáme rádi? / Úvaha nad aktuálními vztahy českých filmařů a kritiků

Ken Loach kdysi přirovnal vztah umělců a kritiků ke vztahu mezi patníkem a psem: kritici jsou psi, kteří se k umělcům chovají jako psi k patníku. Příhodně tím vystihl pocit, který má z kritiků zřejmě mnoho filmařů. Problematické vztahy obou skupin se nevyhýbají ani českému prostředí – dokladem mohou být časté nevybíravé a pohrdlivé výroky filmařů na adresu filmových žurnalistů. V čem přesně však tento svár spočívá a jaké by mohlo být jeho řešení?

Na úvod textu nelze nevzpomenout video anketu s českými režiséry na téma „co si myslím o filmových kriticích“ promítnutou na Nominačním večeru Českých lvů v roce 2006. Spot byl typickým produktem tehdy módní lvovské dramaturgie spočívající v cílené útočnosti a ztrapňování všech, kteří na pódiu přišli do styku s moderátorem (tehdy Janem Budařem), jenž si nebral žádné servítky. Jednou z jeho „obětí“ byla i Mirka Spáčilová, nejznámější „lidová“ česká filmová novinářka, která přišla předat Cenu filmových kritiků a jež se před všemi přítomnými v sále stala terčem vlny negativismu a disrespektu ze strany režisérů. Anketa neobsahovala ani jedinou pozitivní odezvu na kritickou obec a čišelo z ní nevalné mínění o smyslu její práce. Pohrdlivou nadřazenost projevila kupříkladu Marie Poledňáková, když řekla: „Jako by si...