Nejdřív získat moc, peníze budou následovat / Dva modely filmových festivalů

Ještě nám stále chybí krok k tomu, co ve své vizionářské satiře Idiokracie předpovídá Mike Judge, tedy že by kolektivní filmový zážitek spočíval ve společném sledování filmu Prdel. Podle některých tomuto poslednímu kroku brání právě filmové festivaly. Je pravda, že filmové festivaly fungují v současné politice a ekonomice filmu jako alternativní distribuční síť. Jejich nejvýznamnějším posláním je to, že umožňují divákům, aby si společně vychutnali projekci náročnějších, nerentabilních filmů – filmů, které by většina i těch nejkosmopolitnějších společností jinak neměla šanci vidět. Filmové festivaly se dnes rozrůstají rychlostí a stylem řetězce Starbucks – každé větší město má svůj vlastní (s velmi podobným sortimentem). Větší festivaly každoročně uvádí nové a nové trendy sekce, promítají stále víc filmů a zahrnují všechno možné včetně výstav a instalací. V tom všem poskytují dostatek prostoru pro čilou interakci mezi tvůrci a publikem stejně jako filmovými profesionály. Festivaly obecně, a to je třeba neustále zdůrazňovat, i když to může občas vypadat, že dělám pravý opak, vytvářejí atmosféru, ve které je film chápán jako umění, a jako takové jsou v tomto přechodném období nepostradatelné.