Půvab a krása špinavé práce / Rango

Úspěšný hollywoodský režisér Gore Verbinski přemýšlel o animované westernové komedii Rango nejprve jako o jednoduchém „bočním“ projektu, při němž se trochu zrelaxuje a vyzkouší si režii na dálku. Z příběhu zdeptaného chameleona se však postupem času vyklubal plnohodnotný a produkčně náročný snímek, který přinesl nejen nové vynálezy a postupy na scénu celovečerních trikových filmů, ale také nečekaně příjemné překvapení pro diváky, kteří zrovna dvakrát nejásají nad žánrem, jemuž se obecně říká rodinný film. Rango vnesl na zakonzervované jeviště moderních sterilních pohádek pro konzumenty napříč generacemi trochu vyzrálejší poetiku, jež necílí v první řadě na spokojenost dítěte. A navíc ukázal, že i v roce 2011 lze natočit výtvarně odlišný, počítačem animovaný snímek, který nepůsobí jako reklama na Happy meal.

Rango zapadá do dvou nenápadných trendů v současné americké kinematografii. Vedle nostalgie po klasickém westernu, kterou vyvolali loňským remakem Opravdové kuráže bratři Coenové, je vedle animovaného Toy Story 3 dalším rodinným snímkem, který výrazně pracuje s mícháním žánrových vlivů a přiznanými citacemi z proslavených filmových děl. V případě Ranga vzdává režisér Verbinski spolu se scenáristou Johnem Loganem (autorem Gladiátora, Posledního samuraje či Letce) poctu spaghetti westernům Sergia Leoneho, ale zahlédneme tu i cestující dvojici z filmu Strach a hnus v Las Vegas, parafrázi vesmírného souboje v kaňonu na konci Hvězdných válek a další více či méně nápadné odkazy pro vnímavé a hravé diváky.

Sám Rango ovšem není typickým westernovým hrdinou: je to osamělá, zprvu bezejmenná ještěrka žijící v teráriu, v němž vede zdlouhavé shakespearovské monology a snaží se dopátrat vlastní osobnosti. V tom jí příliš nepomáhají její neživí přátelé jako natahovací umělá rybička, plastová palma či mrtvý šváb. Když se kvůli silniční nehodě dostane mezi „skutečné lidi“, chápe je jako kýžené publikum a celou situaci vyhodnotí jako svou životní příležitost sehrát roli hrdiny. Celá úvodní sekvence – velké sólo jak pro Ranga, tak jeho hlasového představitele Johnnyho Deppa – by se dala považovat za samostatný a ucelený krátký film, který v sobě nese až pythonovsky surreálné komediální prvky.

Většina snímku se odehrává v typicky westernových kulisách městečka Prach obydleného bizarními tvory, antropomorfními verzemi místní fauny, které zaujmou právě skrze svou nevzhlednost a zaprášenou srst. Drsná pouštní krajina je střídána halucinačními vizemi, pro něž má Verbinski mimořádný cit, což prokázal jak v hororovém Kruhu, tak v úvodu třetího dílu Pirátů z Karibiku. Výroba snímku po animační, trikové a výtvarné stránce však byla svěřena do rukou trikového studia Indrustrial Light and Magic. Pro ILM byl celovečerní animovaný film novinkou, neboť pracuje zejména na hraných snímcích, kde kombinuje digitální obrazy s reálnou stopáží. I odtud možná vychází touha supervizora snímku Johna Knolla (právě on spolu s bratrem vynalezl Photoshop) po hyperrealismu a autentickém dojmu z materiálů, postav, světel i kamery. Jako kamerový konzultant byl přizván Roger Deakins (podepsaný mimo jiné pod již zmíněnou Opravdovou kuráží), aby vdechl virtuálním záběrům realistický nádech. Z Ranga se tak stává vskutku úchvatná podívaná s kvalitou realisticky vypočítaného obrazu srovnatelnou snad jen s pixarovským snímkem Wall-E; a je jen dobře, že se při ní obejdeme bez stereoskopických brýlí, což je v případě takovéto produkce v dnešní době spíše anomálie.

Režie animovaného snímku je mnohem více týmovou prací, již režisér spíš koordinuje a schvaluje. Verbinski i proto vymyslel tzv. Emotion Capture: nejedná se o složitý systém zařízení na snímání pohybů, ale o jednu kameru, jednoduché jeviště, mikrofon a přítomné herce, kteří místo aby toporně recitovali věty dialogu před pultíkem, sehrají podle pokynů režiséra celý film jako na malém divadle. To umožňuje režisérovi improvizovat, jak je zvyklý při práci s živými herci, animátorům to zajišťuje nedocenitelný referenční materiál a týmu zase jasnou představu o podobě celého snímku. Filmový výsledek se od hrátek na pódiu značně liší, přesto je mimika a styl herců v animaci figur a dialogů patrná.

Scenárista John Logan si v Rangovi dovolil drsnější humor a dialogy zapadající spíše do ranku Simpsonových než myšáka Mickeyho. Ani tak se ale zcela nevymanil z nutnosti bavit co největší zástupy a vyhovět pokud možno všem. Balanc na hraně dospělé komedie a dětské grotesky je scenáristicky neřešitelný – příliš osvědčených formulí na masový úspěch vědomě pomíjí, ale neopouští pohádkovou šablonovitost. Ze zcela komerčního záměru se během natáčení stával zábavný, osobní autorský snímek, jen s nepoměrně větším rozpočtem – a rozpočet je závazek.

Jakkoli je Rango dílem pozoruhodným a řemeslně brilantně zvládnutým, přeci jen mu cosi chybí. Verbinski měl tendence zaplétat se do zbytečně spletitého scénosledu už v případě Pirátů z Karibiku a z dějové překombinovanosti se nemůže dostat ani teď. Vedlejší postavy se sice stihnou zapsat do paměti, nepodařilo se je ale vrstevnatěji vykreslit ani jim svěřit větší úlohu v příběhu. Hybatelem událostí zůstává pouze Rango a jeho skrytý nepřítel, hamižný starosta města Prach, který si přivolá na pomoc ikonickou figuru – banditu chřestýše Jakea. Příběh tak končí předvídatelnou přeměnou samolibé ještěrky v opravdového hrdinu, který našel sám sebe a spoustu opravdových přátel. Inu, pohádka.