Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

moje texty odjinud I.

Zdeněk Holý / 6.3. 2008 / komentáře (1)

MF DNES, KAVÁRNA, 17.02. 2008

  Přečteno 2476x


komentáře

   přepište kód:    

Oto Horák  (3.23.2008 12:32)

Prezidentská volba je už dávno za námi a tak se lze této události dotknout několika poznámkami bez ohledu na fakt, který prezidentský kandidát a proč byl zvolen.
Medializace voleb dosahuje ve všech demokraciích západního typu vysokého stupně a při všech průvodních negativních jevech ( reklamní banalizace, ztráta obsahu) je to asi lepší než když je novinářská pozornost věnována především mordům, haváriím a avantýrám celebrit. Otázka zní, zda lepší formou mediálního "pokrytí" jsou pečlivě "imagology" připravená a zrežírovaná "veřejná" vystoupení, blížící se tomu co bychom mohli nazvat televizní talk show, nebo snaha kamerou a mikrofony nachytat politiky "na hruškách", tedy poloha, mající obdobu v televizních reality show. U prezidentské volby, tak jak jsme ji mohli na obrazovce sledovat, se obě roviny prolínaly a stejně tak prakticky neexistuje reality show bez prvků estrádní "zábavy" či vnějškových manipulačních "dramatizací" (a pokud by existovala, měla by nízkou sledovanost a komerční televize by o ní neměly zájem). Jednotlivé formáty se liší různou mírou "zábavnosti" a "dramatičnosti", přičemž se zdá, že (nejen) v tuzemsku vše směřuje k maximalizaci těchto "atraktivních" rysů (např. Petr Dvořák, šéf televize Nova, se vyjádřil, že nemají ani tak zájem o reality show, ale o zábavu s "prvky" reality show).
Myslím, že kolem reality show se nadělalo u nás mnoho humbuku a ve většině mediálních reakcí převažovaly emoce nad střízlivostí a analýzy fenoménu jsme se (téměř) nedočkali. (Stupidní "reportáž" Ondřeje Štindla v Týdnu věnovaná 3. řadě VyVolených budiž příkladem.) Příliš často (zvláště u některých herců, bavičů a moderátorů) se osobní interes o své prebendy a honoráře maskoval moralistním rozhořčením a náhlou starostlivostí o "mládež" a naši "kulturnost". Zastávám názor, že (údajná) pokleslost a sprostota reality show (typu vila) pouze zrcadlí stav ve společnosti (či minimálně v určité generaci) a v zásadě se neliší od ostatních televizních formátů, nad kterými se farizejští mravokárci vesměs nepohoršují (viz vulgární vtipy, které se staly už takřka povinnou výbavou silvestrovských estrád a kterým se smějeme – bez ohledu na jejich /ne/vtipnost – abychom nevypadali jako puritáni). Vedle komerčně konvenčního balastu však žánr reality show přinesl určité penzum dokumentárně cenných záběrů a sociopsychologických informací. (Tento formát je v jedné své rovině dokumentem a to leckdy autentičtějším než oceňované - "nenakašírované" - časosběrné filmy.) Míra přínosu se samozřejmě u jednotlivých typů reality show liší: největší je u VyVolených a Big Brother, menší ve Výměně manželek, Baru, Trosečníku, zjednaných "chůvách", minimální, ale přece jen nějaká, při touze "udělat cokoli" či "milionářské" nevkusnosti. (V této šaškárně mi pouze chybělo, aby "neodolatelný" boháč svým "vstřícným" obětem – podobně jako na trzích s otroky – ohmatával svaly a zuby.)
Při mediálním cirkusu s prezidentskou volbou jsme byli svědky i spontánních, nevykalkulovaných reakcí politiků ("reality") – ovšemže vedle převažujících účelově vypočítaných, dopředu odhadnutelných projevů ("show" – někdy se ovšem tvářící jako "reality"). Nepohoršuji se nad tím, neboť taková je (a do jisté míry musí být) politika – i život sám. Někteří naši občané, kteří se zřejmě málokdy dívají do zrcadla (a nečetli Gogola), však vyjadřovali své znechucení nad úrovní naší politické kultury – stejně jako předtím u reality show. Tento pohled souvisí s různými satirickými pořady (u nás nejvýrazněji paní Bubílková, původně ve dvojici s panem Šimkem), snažící se sugerovat, že politici jsou prodejná, prolhaná, zlotřilá cháska, která cizopasí na nás, bezúhonných, andělsky čistých občanech (jež si tuto sebranku – kdovíproč – vždycky znovu zvolí, aby je zastupovala). Ve skutečnosti politici nejsou o nic lepší ani horší než ostatní občané, jsou jakýmsi jejich aritmetickým průměrem (ovšemže by bylo dobré, kdyby byly alespoň trošku nad ním!). Taktizování, smlouvání i občasná ztráta nervů k spravování věcí veřejných patří a není důvod, aby nám televize "řemeslo" politika nenabídlo – pokud je to v jejich možnostech a při vyhýbání se vysloveně intimním záležitostem - v jeho komplexnosti.
Jediné co mne pohoršuje je možnost (zdůrazňuji možnost), že máme prezidenta, "zakoupeného" za osobní výhody či peníze. V tomto smyslu je alternativa mezi volbou tajnou a veřejnou falešná, neboť ve skutečnosti by tajná a poctivá nebyla ani jedna z nich a divadlem (show reality) obě dvě. Opravdovou alternativou je pouze přímá volba všemi občany, která (při všech svých nevýhodách) je nejnespornější a nejdemokratičtější (reality show). Poslancům se však jejich na odiv vystavované i zákulisní prezidentské tanečky zjevně natolik zalíbily, že se volby prezidenta v dohledné době určitě nedočkáme.






























POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #127

#127

únor 2020


DALŠÍ ČLÁNKY V BLOGU AUTORA: Zdeněk Holý

Post Tenebras Lux

Všichni už jsou v televizi…

Suits/Kravaťáci

Hysterický seriál aneb Newsroom po první sérii

Co tu ještě dělá Bond?!

Co je za kvalitou Quality TV? 3.

Co je za kvalitou Quality TV? 2.

Co je za kvalitou Quality TV?

AFO 47 Náboženství z pohledu vědy

Ve věži ze slonoviny skoro po třech letech


DALŠÍ ČLÁNKY Z BLOGU

Ideologie seriálu Bez vědomí (Ondřej Čapek)

Solidarita s Olegem Sencovem (Oto Horák)

Inženýři lidských duší se opět činí (Oto Horák)

Kieślowski o sobě a filmu (Oto Horák)

Thriller o lidské slabosti a vypočítavosti (Oto Horák)

Leviatan vítězí aneb Jak dál s Ruskem a jeho umělci (Oto Horák)

Neznámí hackeři a slovo o cenzuře (Oto Horák)

Umění ekonomické transformace a rozdělení státu (Oto Horák)

Umění předání a odolání moci (Oto Horák)

Odvaha k správnému rozhodnutí (Oto Horák)