Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Obecně řečeno: Problémem české kultury není primárně nedostatek peněz, ale chaos, který by se dal definovat jako neschopnost aplikovat osvědčené a normální manažerské postupy a nástroje. To jde ruku v ruce s existencí různých klik a kamarádčovtů. Pokud dojde ke spornému ale možná pozitivnímu pokroku, není často reakcí kritická analýza situace, ale kampaň.

Příkladem této kampaňovitosti je článek Terezy Brdečkové o Letní filmové škole a jejím odvolaném řediteli Jiřím Králíkovi. Jiřího Králíka odvolala z místa ředitele Asociace českých filmových klubů, která vlastní veškerá práva k LFŠ (logo apod.).

Tereze Brdečková se zřejmě rozhodla místo věcného postoje ve sporu, který není rozhodně černobílý, vyprodukovat cosi co stylem až připomíná padesátá léta. Věty „Pokud tedy někdo selhal, profesionálně i lidsky, jste to vy.“ (míněna Asociace českých filmových klubů) dle mého soudu naprosto nepatří do této diskuse a ani do této doby. Paní Brdečkové rozhodně nepřísluší hodnotit něčí lidské kvality pouze na základě rozhodnutí týkajícího se LFŠ. Navíc jaksi opominula uvést jakékoliv vlastní argumenty. Pokusím se to, na základě mých omezených znalostí o LFŠ, udělat za ní.

Podle Brdečkové má LFŠ „světové jméno“. To je často omílaný argument stojící zřejmě na tom, že světovou se akce stává tehdy, když přijede někdo ze světa, ideálně ex-člen Mothy Python. Ne, není tomu tak: tvůrci rádi jezdí na řadu nesvětových míst, kam je pozvou. Naopak světovou se akce stává tehdy pokud je o ní referováno ve velkých zahraničních médiích, či aspoň v mezinárodních fandovských stránkách, či odborných periodikách. Existují v případě LFŠ nějaké tyto reference? (a když už jsme u toho, jak je na tom festival v Karlových varech?).

Na události světového jména jezdí diváci ze zahraničí. O světovosti v tomto smyslu lze snad hovořit v případě metalového festivalu Brutal Assault, kde se zpravidla s nějakými Poláky, Němci, ale i seveřany potkávám, na LFŠ tomu tak nebylo. Osobně doufám, že LFŠ světová není, protože

promítání filmu Osobní služby s mizerným zvukem, a naprosto nekompletním překladem, zjevně bez podpory dialogové listiny a bez předběžného shlédnutí filmu na videu … za účasti režiséra.

je ostuda - a buďme rádi, že jenom českomoravská. Čímž se dostávám k dalším tvrzením Terezy Brdečkové, totiž k údajnému profesionálnímu zvládnutí celé akce. V odkazech níž je program LFŠ, o kterém Brdečková prohlašuje, že „Lidí, kteří to umí tak jako Jiří Králík, je v této republice asi dvacet.“ označen jako „šedý podprůměr“ a Brdečková zcela zjevně protiřečí samotnému Králíkovi, který tvrdí, že „…na přípravě cyklů se podílí ne jeden dramaturg, ale několik desítek(!!!) odborníků z ČR i ze zahraničí. Jejich okamžitý odsudek programu a zdůraznění rozplizlosti cyklů jedním dechem uráží práci a odbornost asi čtyřiceti lidí…“.

K tomu lze jen odcitovat Rudolf Schimera, který poznamenal: „…trochu převracíte (míněn JK) fakta, nikdo totiž neuráží odbornost konkrétních spolupracovníků, jako spíš slepenec, který z toho vyleze. Nevím, kdo má právo veta v sestavování programu, ale slyšel jsem, že jste to Vy. Osobně si myslím, že je mnohdy lepší, když program vymýšlí minimum skutečných odborníků, než parta kamarádů nad pivem.“ Shodou okolností jsme s Jiřím Králíkem studovali stejnou VŠE, tak je – li on filmovým odborníkem, jsem jím zajisté i já. Mohu tedy říci, že i mě přijde program LFŠ dost amatérský (více viz můj text).

Posuzovat detailně programy LFŠ, ale ponechám odborníkům filmovým. To co mě na Králíkově reakci zaujalo jako ekonoma, je faktické potvrzení názoru a tvrzení AČFK. Vycházím přitom z předpokladu, ředitel je to od toho aby se

1. obklopil se lidmi kvalifikovanými a motivovanými a
2. zajistil jim rámcové podmínky práce v souladu s jejich schopnostmi.



Ostatně právě on a nikdo jiný je nakonec odpovědný za to, že vše proběhne tak jak má, a že především vůči sponzorům jsou korektně doloženy veškeré náklady.

Co se týče Králíkova konání v oblasti „řízení lidských zdrojů“: až nepříjemně jasně si dokážu představit co se skrývá za formulacemi: „výpověď hlavní produkční AČFK byla dána především na základě vlastního sebekritického přiznání nezvládnutí své práce v požadované kvalitě, výpověď ekonomky AČFK souvisela s vlastního sebekritického přiznání nezvládnutí své práce o skutečném stavu ekonomiky AČFK a LFŠ“. Po několik let jsem se na LFŠ bavil s řadou lidí, kteří pro Jiřího Králíka pracovali. Nikdy jsem však neslyšel nic o nějaké „požadované kvalitě“ práce. Naopak velice často se opakovaly nářky nad tím, že JK rozhoduje autokraticky, nerespektuje dělbu pravomocí, není schopen jasně nastavit procesy, nenaslouchá jejich námitkám. Ti lidi byli přetíženi, často neměli dostatek zkušeností, neměli znalosti na to ani prostředky na to, aby věci dotáhli do konce.

Jeden příklad za všechny: když jsem o své vůli chtěl pomoci Jiřímu Králíkovi dovézt část jeho filmů do Prahy (konkrétně do Britského Institutu), byl jsem uveden v kině Hvězda do jakéhosi temného skladu s hromadou krabic bez evidence. Nejen, že jsem dovezl filmy jiné, které měli být odeslány do Bratislavy, ale navíc jsem cca týden trávil dohledáváním „ztracené“ krabice, která se nakonec „objevila“ v tom skladě v Uherském Hradišti. Byl to prima týden – hlavně ona stále telefonující osoba, co byla neschopná týden zajít do skladu vše znova zkontrolovat, ta stála za to. Abych jen nehanil: s Jiřím Králíkem jsem se vzhledem k situaci korektně domluvil na finančním vyrovnání.

Abychom si jasně rozuměli: to není útok proti lidem z organizačního štábu LFŠ. Naopak, Králík měl kolem sebe vždy dost ochotných a podle mého názoru často i schopných lidí (například v sekci Cinepur choice), ale nikdy jim nedokázal vytvořit jasná pravidla a podmínky. Což je pouze jeho chyba. I když existují chyby zaměstnanců, lemplů, lidí co neodhadnou svoje síly a třeba i opakovaně nesplní, co slíbili, vyhrocená tvrzení jako „vlastního sebekritického přiznání nezvládnutí své práce… s vlastního sebekritického přiznání nezvládnutí své práce o skutečném stavu ekonomiky“ svědčí přinejmenším i o chybě managera při jejich výběru. Předpokládám, že tyto důvody jsou písemně uvedeny ve výpovědích, a že Králík dokáže přesvědčivě doložit omyl AČFK: „klíčoví zaměstnanci Produkce AČFK, které Jiří Králík řídil, nabídli po skončení LFŠ z důvodu hrubé nespokojenosti hromadnou výpověď.“ Z formulací není zcela jasné, kdo komu výpověď vlastně dal.

Kromě toho Jiří Králík neměl při svém ekonomickém vzdělání vůbec připustit, že vzniká

účetní ztráta LFŠ 2007 konstatovaná a potvrzená revizní komisí AČFK … založená i na dokladech, které neprošly žádným schválením Radou … a u kterých mám tudíž důvodné podezření o neoprávněnosti zaúčtování, a tudíž i hrubém zkreslování celkového výsledku hospodaření …

To, že Jiřími Králíkovi někdo účtuje špatně si má zjistit na základě své průběžné kontroly (nezapomeňte, stále se bavíme o řízení 2 – 7 lidí, o řízení LFŠ, kina, nikoliv velkého podniku) a nikoliv až díky revizní komisi AČFK.

Už jako zpráva z jiného světa jsou pro mne tyto věty Terezy Brdečkové:

„Pracovala jsem ve festivalové branži s přestávkami patnáct let. Vím, jak těžké je předvídat a udržet rozpočet, dokonce i když máte k dispozici špičkové profesionály. Čím vyšší máte cíle, tím je to horší. Někdy se festivalová mašina rozjede tak naplno, že organizátor prostě zavře oči a doufá, že z toho vyvázne jenom s dluhy a bez žalob.“

Až dosud jsem měl dojem, že žiji v zemi, kde už je posledních pár let víceméně standardem, nikoliv zásluhou, že podnikatelé umí, když chtějí, správně rozpočtovat a účtovat. V zemi, kde funguje poměrně dobře fungují nejen řemeslníci, ale i konzultantské firmy, či IT oddělení špičkových nadnárodních korporací. Ba co více: když jedu na rockový několikadenní festival, očekávám, že vše proběhne jak má. Kapely (většinou) přijedou, nastoupí na podium, které někdo profesionálně postaví a ozvučí, piva a Toi Toi budek bude dost – a představte si, paní Brdečková, že i chlápek s wapkou přijede a ony budky během akce několikrát vyčistí. A najednou bác – dozvídám se, že ve filmovém odvětví to funguje jinak, že jen špičkoví profesionálové jen tak, tak unikají kriminálu.

Jedno ale mohu potvrdit – na LFŠ to často vypadalo, že Jiří Králík prostě zavřel oči. To musela být ale skvělá situace pro jeho spolupracovníky, co jaksi museli mít oči otevřené a starat se o ubytování hostů, o výdej permanentek divákům a o dalším tisíc a jednu věc. Jak asi se teď musí cítit, když se nám pan ředitel festivalu vzpamatoval a jeho první věcí bylo pilátovské mytí si rukou nad chaosem co vznikl.

Závěrem přiznávám, že na rozdíl o Terezy Brdečkové nemám v případu Králík zcela jasno a rozhodně nelámu hůl nad českou společností. Jen si nemyslím, že tentokrát to není o tom, že „My Češi si neumíme pěstovat silné a výrazné osobnosti.“ Možná, že je to jen věc banální, jednoduchá a celosvětově se vyskytující: manager neudělal co měl a bude proto vyhozen. Z mého pohledu a na základě informací z řady zdrojů (včetně osobních hovorů) to není vůbec překvapující. LFŠ skutečně dlouhodobě nefungovala tak, jak měla a k odvolání Jiřího Králíka se schylovalo už déle. Existuje řada kritických textů, které se zabývaly především 29. ročníkem LFŠ. Něco jsem napsal já, obdobně ale byla situace popsána třeba zde. Myslím, že jsou psány z pozic kritických, ale přesto sympatizujících jak s akcí, tak s jejím ředitelem. Zajímavý je i text Otevřený dopis Jiřímu Králíkovi, ze kterého je trochu cítit oprávněná naštvanost nad reakcemi Jiřího Králíka na kritiky.

Celá věc, doufám, bude podrobně vysvětlena, netřeba se hned hystericky zakopávat na pozicích Jiřího Králíka, či jeho oponentů. Doufejme, že to bude příležitost k profesionalizaci LFŠ a AČFK, bůh ví, že obé to potřebuje jako prase drbání. Bylo by zlé a absurdní, kdyby Jiří Králík na LFŠ zůstal, protože by se opakoval model televizní vzpoury, která kvalitě ČT rozhodně nepomohla.

■  Přečteno 4469x