Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Pedofilův svět a potřeba pochopení

Oto Horák / 1.10. 2014 / komentáře (8)

Pedofilův svět a potřeba pochopení

Dokumentární film má s filmem hraným řadu společných vlastností, ale v lecčems se od něj také liší. Základním rozdílem je uzší vazba dokumentu k realitě, bezprostřednější situovanost do ní. Námitka, zda autor filmu nezkresluje skutečnost, je sice jako v každém uměleckém díle jen relativně platná, ale v dokumentárním filmu relevantnější než v hraném. Jde o rozdíl mezi – jakkoli subjektivně pojímaným – zprostředkováním reality a její transpozicí a volnou reflexí.
V hraném filmu neexistují lepší a horší, důležitější a méně důležitá témata, jsou jen lépe či hůře vystižená, objevně či banálně pojímaná. Záslužnost výběru opomíjeného tématu může zcela zhatit neadekvátní, nezdařilé zpracování.
V dokumentárním filmu je tomu přece jen jinak. Jakkoli i v něm je pochopitelně filmařská invence a profesní dovednost základním předpokladem úspěchu, zásadní význam může mít i dílo, jež tyto kvality v té či oné míře postrádá.
Důkazem může být film Šmejdi. Zda jde o film špatný, lacině manipulující diváckými emocemi, či jen snímek průměrný, nepříliš vynalézavě a obratně natočený, tady nemusíme řešit. Díky svému tématu, upozornění na alarmující - byť v Česku nijak ojedinělou a dosud převážně tolerovanou - nemorálnost počínání prodejců, získal zaslouženou pozornost a věhlas, naprosto neúměrné svému nicotnému filmařskému významu.

Danielův svět, nový snímek režisérky Veroniky Liškové a producentů Jany Bebrové a Zdeňka Holého (za chvályhodné účasti České televize), má – podobně jako Šmejdi – téma nové, dosud (alespoň u nás) nezpracovávané, a přitom navýsost aktuální a důležité. Současně se tvůrci – v kontrastu k Šmejdům – pohybují na vysoké úrovni filmařského řemesla, promyšlenou strukturou a citlivě použitými prostředky podtrhují naléhavost sdělení a znásobují účinnost díla.
Tématem Danielova světa je pedofilie, přesněji řečeno otázka, jak s ní žít. Na rozdíl od nečetných dosavadních dokumentárních snímků s tímto tématem je problém demonstrován na konkrétním příběhu člověka, jenž vystupuje pod svým jménem a s nezakrytou tváří.
Ochota Daniela zúčastnit se projektu byla klíčová a zaslouží si uznání. Nic na tom nemění ani fakt, že film rozhodně jeho „coming outem“ není. Už několik let Daniel pod vlastním jménem publikuje beletristická díla s pedofilní tematikou (dostal za ně dokonce ocenění) a zúčastňuje se veřejných debat, při kterých o problému – jakožto nejen svém – hovoří.
Není ani tak důležité, zda Danielova zpověď ve filmu je úplná, zda přece jen něco nezamlčel, nepozměnil. V tomto díle nejde o žádný samoúčelný striptýz. Cílem je ukázat, jak se neanonymní pedofil vyrovnává se svou „jinakostí“, jaké problémy mu jeho orientace přináší, a to především při stýkání se s milovaným člověkem. V menší míře se Danielův svět věnuje reakcím blízkého okolí a společnosti na takto „postiženého“ jedince. To je dáno také tím, že hrdina filmu patří mezi výjimky, které se se svým sklonem relativně úspěšně vyrovnávají, provedli „coming out“ jak v rodině, tak mezi přáteli – a jsou v tomto ohledu respektováni. Jak však ukazuje scéna, v níž hlavní hrdina před návštěvou opraváře sundavá ze zdi (a po jeho odchodu zase dává zpět) nástěnku s fotografiemi obličejů malých chlapců, otevřenost vůči cizím lidem těžko může být úplná. (Nástěnka, jež je ve filmu jakýmsi leitmotivem, současně relativizuje tvrzení Daniela o tom, že mu stačí fantazie a občasné platonické stýkání s dětským přítelem Míšou...) Scény, související s účastí pedofilů na Prague Pride, jsou vyvrcholením filmu z toho důvodu, že s velkou sugestivitou ukazují, jak jednotlivci – každý zvlášť – na sebe berou rizika (vzhledem k rodičům, přátelům atd.), související s „odtajněním“, ale jak si současně mohou být vzájemnou oporou. V jejich případě nejde o žádné exhibování v průvodu, nýbrž o připomenutí: žijeme tady své životy a prosíme ostatní lidi, aby se nám snažili porozumět, pochopit naší situaci a pokud možno i pomoci.
Úděl pedofila (ať už homosexuálního, heterosexuálního či bisexuálního) je totiž ze všech sexuálních aberací nejsložitější. Na rozdíl od většiny ostatních má pedofil minimální možnost své psychosexuální touhy realizovat. Zatímco takový sadomasochista či fetišista může bez problémů po dohodě s partnerem či ve specializovaných zařízeních svůj sklon odreagovávat, voyeurovi, exhibicionistovi či frotérovi hrozí nanejvýš nepříliš citelný postih (a třeba pouze facka), pedofilové musí zůstávat víceméně v oblasti fantazie. Není přitom až tak podstatné, zda ti, kterých se to týká, nemají o sex s dospělými zájem (jako je tomu u Daniela), nebo své – dočasné či životní – partnery mají. I v takovém případě je totiž jejich sexuální život sice možný, ale neuspokojivý, jen náhradní. Tím více je třeba si cenit pedofilů, kteří poctivě, nesmlouvavě dodržují sexuální abstinenci (vyjma masturbace, pochopitelně). Zvlášť to platí v dnešní době, kdy hédonistické uspokojování tužeb je mnohými lidmi považováno za cíl života. Jakékoliv omezování se – nejen v sexuální, ale též materiální oblasti – je krajně nepopulární a dotyčný je často považován za neschopného či hlupáka. Pedofilové jsou ti, kteří se sexuálně omezovat musí – a tím pádem ostatním nastavují jejich nelichotivý obraz v zrcadle...
Připočteme-li k tomu pocity viny – nejen za to, co dělám, ale jaký jsem –, ústící často do sebevražedných myšlenek (a bohužel leckdy i do jejich realizace), nezbývá před pedofily, kteří svůj sklon spolehlivě ovládají a „drží se zpátky“, či dokonce jej přetavují v něco pozitivního (např. pomoc dětem, včetně finanční), než hluboce smeknout. Ostatně příklady Hanse Christiana Andersena, Lewise Carrolla, Benjamina Brittena či ostatních (pravděpodobných) slavných pedofilů by mohly táhnout...
Hlavní význam filmu Danielův svět spočívá v tom, že zřetelně odděluje dva jevy, které spolu souvisí jen volně: pedofilní sexuální odchylku a sexuálně motivované násilí na nezletilých. Údaj (který je uváděn i ve filmu), že pouhých 10% sexuálních zločinů na dětech padá na vrub pedofilů, dokazuje, že těžiště problému neleží ani tak v oblasti sexuální, nýbrž morální, v morálních zábranách jednotlivců. Viníky bývají sexuálně nezdrženliví a agresivní muži (ženy spíše zřídka), kteří si hledají buď neznámé oběti nebo zneužívají vzájemné vazby v rodinném prostředí. I nedávný případ vraždy školačky z Klášterce na Ohří je zřejmě tohoto typu, avšak u některých neinformovaných lidí může vzedmout nenávist vůči pedofilům. Vysvětlení situace pak bohužel nenapomohou ani populistické reakce politiků, jako jsou slova Andreje Babiše o souhlasu s trestem smrti (byť s obvyklou frází „kdyby byl v roli rodičů“), o nichž dotyčný zajisté ví, že jsou, vzhledem k ratifikované Listině základních práv a svobod a naší příslušnosti k Evropské unii, pouhým plácnutím.

Filmy jako je Danielův svět jsou velice potřebné právě z hlediska lepšího informování veřejnosti a odstraňování předsudků. Jen informovaná veřejnost může vyvíjet nátlak na politiky a zákonodárce, aby případně upravili jisté paragrafy, jež jsou vzhledem k některým pedofilům možná nepřiměřeně represivní. (Mělo by se tak ovšem dít koordinovaně, jednotně v celé Evropské unii a pokud možno i v řadě dalších zemí.)
Větší benevolence se samozřejmě nemůže týkat viníků násilí na dětech, tam je přísnost zcela na místě. Stejně tak je třeba tvrdě postihovat ty, kteří si ze zneužívání dětí udělali byznys. Focení a natáčení pedofilní pornografie musí být nepochybně i v budoucnu postaveno mimo zákon a nekompromisně trestáno.
Přesto by stálo za úvahu a diskusi, zda by se i v této oblasti nevyplatilo více diferencovat. Je totiž nesporným, byť nemilým faktem, že ne všichni pedofilové si vystačí se sexuálními fantaziemi (jak to o sobě tvrdí Daniel). Mnozí pedofilové mají potřebu vyhledávat obrázky nahých či méně oblečených dětí, které by jejich fantazii stimulovaly. (Kromě toho se samozřejmě po těchto materiálech mohou pídit i jedinci, kteří nejsou pedofily v přísném slova smyslu, ale láká je všechno zakázané a „zvrácené“...) Chceme-li – jako dosud – kriminalizovat i prohlížení a stahování pedofilních materiálů, stálo by za to se zamyslet nad tím, zda zájemcům nenabídnout alespoň nějakou náhradu. Pokud je cílem jen ochrana nezletilých, je třeba přezkoumat jiné důvody, proč bránit šíření pedofilních materiálů (především těch „softerotických“) v psané a kreslené podobě.
Ještě složitější to bude s fotkami a filmy, neboť poptávka zde vyvolává nabídku, tedy byznys, zneužívající pro tyto účely děti a ohrožující normální prožívání jejich dětství a vlastní tělesnosti. I zde by se však asi vyplatilo rozlišovat mezi uměleckými akty a pornografií, znázorňující děti v pro ně nepřirozených erotických pozicích, situacích a interakcích. Akty pubertálních dívek a chlapců s romantickým (či chcete-li kýčovitým) softerotickým obsahem, jaké vytvářel např. David Hamilton, by se asi kriminalizovat neměly. Totéž platí o dokumentaristicky laděných fotkách z naturistických pláží a prostředí (jejichž nejznámějším autorem je Jock Sturgess, u nás třeba Karel Novák, oba vloni představení v Moravské galerii v Brně), jež jsou přirozeným záznamem určité reality. Tabuizace nedospělého nahého těla, ke kterému leckdy dochází (např. ve Spojených státech amerických), nemůže být zdravým procesem. Mohlo by to teoreticky dospět až k tomu, že by na Západě sice nesměly nosit nikáb ženy, ale hodil by se pro zakrytí dětí. Tak daleko to jistě nedospěje, ale falešná pruderie ve spojení s podezřívavostí a zbytečnou ustrašeností už dnes leckdy vede až k hystericky přepjatému chování. (Třeba v USA si prý někteří rodiče vzájemně asistují při mytí malých dětí, aby neztratili kontrolu nad počínáním partnera...)
Jakékoli změny při posuzování, co je či není dětská pornografie, včetně případného „změkčení“ kritérií a legislativy, je třeba samozřejmě bedlivě uvážit. Důležité, možná rozhodující hlasy musí zaznít ze strany sexuologů a psychologů, věnujících se dospělým i dětským pacientům. Nicméně fakt, že jakékoli filmové a fotografické materiály, zobrazující mučení lidí, jejich vraždy a mrtvoly, vyhřezlé vnitřnosti (např. v současných občanských válkách) jsou dostupné a legální, zatímco fotka nahé dětské prdelky nikoli (či je minimálně „problémem“), mi nepřijde logický a pochopitelný.
Každopádně stupňování restrikce a represí vůči pedofilům (případně jejich veřejná skandalizace), kteří podlehnou svému sklonu a vyhledají si nějaký obrázek, jež je vzrušuje, není prakticky vhodným a výhodným řešením. Není ani v souladu s moderním a humanistickým náhledem na sexuální parafilie. Ty – včetně pedofilie – jsou totiž pravděpodobně vrozené, konstitučně spojeny se základem psychiky. Odchylky zřejmě vycházejí z lidského genetického základu, z nějž se zformují hormonálními mechanismy v raných fázích nitroděložního vývoje. Jako takové – v podobě neškodně projevovaných a bezpečně odreagovávaných sklonů – jsou nejen neléčitelné (nebo jen do velmi omezené míry), ale také netrestatelné.

  Přečteno 6268x


komentáře

   přepište kód:    

miloš  (10.20.2014 16:33)

Fajn článek. Vytvářet nedorozumění je hračka, odstraňovat je prácička. Poklona Veronice a Danielovi.

Host  (10.10.2014 17:15)

Re: Oto Horák: Tvůrcům filmu nejspíš šlo i o to povzbudit diskusi o pedofilii, několik scén tuto potřebu výslovně zdůrazňuje. Jenže máme tu mnoho různých diskursů - od protipedofilních bojovníků přes asketicko-puritánské pedofily až po různé liberálnější či přímo revoluční pohledy. Všichni by rádi osvětu, tedy šíření toho svého pohledu, a to ostatně i ti, kteří by zase chtěli, aby slovo /"pedofilie/" vůbec neexistovalo a aby se o tématu vůbec nemluvilo (ostatně nebyli pedofilové nejšťastnější a společností nejpřijímanější právě v dobách, kdy tomu tak bylo?). Nicméně z dokumentaristického nebo publicistického hlediska je nesmírně zajímavé právě to, čím lze na lidi zapůsobit, aby svůj pohled změnili či rozšířili, aby o něčem skutečně začali přemýšlet (a necítili se přitom například manipulovaní). U tohoto filmu jsou zatím asi všichni spíše napjatí, zda se to povedlo. Možná to nebude jasné nikdy. Pokud jsem psal o lidech, kteří se tématem zabývají déle či hlouběji, nemyslel jsem tím nějaké formální specialisty, natož ty v bílých pláštích. Spíše jsem měl na mysli /"laiky/", kteří se nad tématem zamýšleli ve svém životě (a ani nemusí jít o vyhraněné pedofily - reflektovat pedofilii může i ten, kdo je schopen ji vnímat třeba jenom jako jednu z mnoha svých okrajových stránek) či ve svém okolí, v životě svých blízkých - přátel, příbuzných atd. Protože tam se téma řeší v celistvosti života. A pokud by měli co říci specialisté, pak spíše specialisté na smysl života než specialisté na nějaký technický obor, např. sexuologii. To, že bylo ve filmu /"opomenuto/" téma zakázaných nebo kontroverzních aktivit (od sexuálních aktivit s dětmi až po používání pornografie), zřejmě není opomenutí, ale záměr tvůrců, jejich volba tématu filmu. Protože opomíjeným tématem jsou především takoví pedofilové, pro které sex s dětmi nebo držení dětského porna není hlavním tématem života. Vidím za tím snahu stočit diskusi od těch stereotypů na podstatnější témata. Ale to se asi povedlo jen zčásti. .

Oto Horák  (10.8.2014 10:01)

Ad Host: Děkuji za Vaši reakci a názory, jež respektuji. Máte pravdu, že můj text je spíše než recenzí filmu glosou k jeho tématu. Myslím si však, že právě o to tvůrcům filmu šlo: vzbudit diskusi o pedofilii, nikoli o tom, jak je jejich film nasnímán či sestříhán. Máte také nepochybně pravdu, že rozhodující slovo k tématu musí říci odborníci, specialisté (sám v textu zdůrazňuji jejich roli v případné diskusi o změnách, týkajících se represe). Nicméně důležité jsou i názory laiků, kteří se o danou problematiku zajímají (a za takového laika se považuji). Téma filmu jsem ve svém článku úmyslně rozšířil, neboť si myslím, že otázka “zacházení” s lidmi – nejen pedofily -, kteří v té či oné míře vyhledávají pedofilní sexuálně vzrušivé materiály (zejména vizuální povahy) bylo v Danielově světě opominuto. Přemýšlení o tom, zda represe - či její míra - v některých takových případech je účelná a spravedlivá, není z mé strany ani tak “sociálně-inženýrskými úvahami”, jako spíš přirozeným instinktem ozvat se v případech, kdy by se mohla dít křivda. Když píšete, že /"třeba vůči sadistům kolují mnohem horší předsudky než vůči pedofilům/", tak o tom nejsem vůbec přesvědčen, mnozí lidé si tyto dvě aberace navíc spojují. Ostatně jak se /"prostý/" lid dívá na pedofily, dokládá nejlépe osud pedofilních provinilců ve vězení: nikdo tam není ze strany spoluvězňů (ale někdy podvědomě i od dozorců) tak opovrhovaný a šikanovaný jako oni. O asexuálech jsem zde nedávno psal v článku Lars von Trier na pozadí benátského filmového festivalu aneb O nekonformnosti zdánlivé a skutečné. Co se týká puritanismu a hédonismu, opravdu si myslím, že jsou dvěma stranami jedné mince. A někde mezi nimi - či spíše mimo ně - leží zdravý (z hlediska jedince i společnosti), eticky založený, nejen egoisticky, ale též altruisticky motivovaný poměr k druhému člověku, včetně lásky a její složky sexuality. Ale k tomu více možná někdy jindy…

Host  (10.7.2014 23:57)

Zdá se, že to je asi jedna z prvních nezávislých recenzí. Její značnou část tvoří obecné úvahy, které s filmem samotným tolik nesouvisejí a člověku, který se tématem zabývá déle či hlouběji, mohou připadat relativně tuctové nebo i naivní. Nicméně pokud k nim dal film příležitost, může i v tom být jeho přínos, a nutno uznat, že po teoretické stránce se příliš neliší od toho, jak uvažují poučení pedofilové, sexuologové a vůbec lidé, kteří nejsou zcela mimo obraz. Byť sociálně-inženýrské úvahy o tom, co by se mělo úředně a odborně povolit, co zakázat a co nařídit, asi nejsou ten nejlepší směr úvah. Důležitější je vnímat a rozumět, to další pak přijde /"samo/". Jednou větou jste ocenil jste vysokou úroveň filmařského řemesla, promyšlenou strukturu a citlivě použité prostředky. To by si možná v recenzi zasloužilo podrobnější rozebrání, ale budiž, jako subjektivní vyjádření celkového dojmu to stačí. Trochu se podivuji nad vaším tvrzením, že úděl pedofila je ze všech sexuálních aberací nejsložitější. Pedofilové přece mají pro svůj citový a vztahový život spoustu různých možností a forem, jejich láska k dětem je většinou žádaná a oceňovaná, a pochopit svou náklonnost k dětem jako dar není zdaleka tak obtížné jako vyrovnat se s těmi sexuálními odchylkami, které se do psychického světa a reálného života integrují obtížněji. Třeba vůči sadistům kolují mnohem horší předsudky než vůči pedofilům a zatímco pedofilní lásku může vcelku snadno pochopit každý, kdo chápe alespoň nějakou lásku (a není až tak těžké pochopit, že dokonce i zakázané projevy lásky mohou být projevy lásky), sadista se sice po technické stránce může legálně vybíjet s konsensuální masochistkou, ale je mnohem obtížnější takové rituály skloubit s ostatními životními hodnotami, se svým vnitřním psychickým světem. Heterosexuál si zase často nemůže dovolit udržovat více citově naplňujících vztahů souběžně, aniž by ho za to /"slušní lidé/" odsuzovali a opovrhovali jím, zatímco u pedofila se to považuje spíše za přednost. A co asexuál - má podle vás lepší nebo horší možnosti naplnění svých potřeb? Holt každá orientace (a vůbec každá lidská dispozice) má své plusy a mínusy, své možnosti a své limity. Dobrým postřehem, byť opět ne zcela originálním, jistě je, že pedofilové jsou společnosti zrcadlem. To už tak obvykle bývá, že takovéto dobové nenávistné mánie bývají především projekcí čehosi úplně jiného ze /"společenského nevědomí/". Možná že nejen hédonismu. Aspoň si myslím, že třeba ta Vámi zmiňovaná americká přehnaná prudérnost bude asi plodem něčeho jiného než hédonismu.

Oto Horák  (10.3.2014 00:29)

Ad Karel a simgiran: Děkuji za reakci. Ve větě, v níž se píše "pedofilie je trestná" bylo z kontextu zřejmé (srovnání s počínáním exhibicionistů atd.), že to znamená pedofilní počínání je trestné. Nicméně uznávám, že by původní znění mohlo čtenáře zavádět a proto toto místo v textu opravuji a zpřesňuji…

Karel  (10.2.2014 21:58)

Velmi pěkná recenze. Našel jsem v ní však jednu zásadní nepřesnost: píšete, že "pedofilie je trestná". Není. Pedofilie trestná není, trestné je pohlavní zneužívání dětí. Byla by možná úprava toho tvrzení v recenzi?

simgiran  (10.2.2014 21:43)

Děkuji za dobrou recenzi a zamyšlení nad tématem. Ale bohužel se to neobešlo v jednom místě bez zaměňování pojmů, s nímž neustále bojujeme. Pedofilie samozřejmá není, trestné jsou sexuální aktivity s dětmi. Zmíním ještě jednu věc, co mě napadla. Tím, že film víceméně zobrazuje pouze jednoho pedofila, má podle mě tu výhodu, že hodně lidí napadne otázka, nakolik je takový dokument reprezentativní. Je to lepší, než aby byl dokument o třech pedofilech a lidé si mysleli, že tak nějak zobrazuje, jak to s těmi všemi pedofily je. I pět pedofilů by tak maximálně při dobrém výběru nastínilo, jak odlišně se pedofilové se svou orientací mohou vyrovnávat. A tak aspoň dvacet by jich bylo potřeba, aby byl trochu reprezentativní (a ti by zase nemohli dostat dostatek prostoru při zachování únosné délky dokumentu). Tento dokument si podle mě nehraje na to, že bych chtěl být reprezentativní. Jen nahlodává obecně hojně rozšířený stereotypní pohled na pedofily a snad přivede lidi k tomu, aby se zajímaly o téma více, aby se zajímaly, na čem jsou vlastně založené často tradované představy o pedofilech, jestli se při bližším pohledu nerozplynou.

Gregory  (10.2.2014 14:03)

Par radek o filmu a zbytek pochybne grafomanske imprese o nahych prdelkach a prudernich USA. Hluboce smeknout pred silnou vuli zdrzenlivych pedofilu. Tak urcite. Horak Patepresdevate.

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #119

#119

říjen 2018


DALŠÍ ČLÁNKY V BLOGU AUTORA: Oto Horák

Solidarita s Olegem Sencovem

Inženýři lidských duší se opět činí

Kieślowski o sobě a filmu

Thriller o lidské slabosti a vypočítavosti

Leviatan vítězí aneb Jak dál s Ruskem a jeho umělci

Neznámí hackeři a slovo o cenzuře

Umění ekonomické transformace a rozdělení státu

Umění předání a odolání moci

Odvaha k správnému rozhodnutí

Volba mezi dvěma špatnými rozhodnutími


DALŠÍ ČLÁNKY Z BLOGU

Post Tenebras Lux (Zdeněk Holý)

Všichni už jsou v televizi… (Zdeněk Holý)

Suits/Kravaťáci (Zdeněk Holý)

Jsme už zase v láhvi od octa? (Ondřej Čapek)

Hysterický seriál aneb Newsroom po první sérii (Zdeněk Holý)

Co tu ještě dělá Bond?! (Zdeněk Holý)

Jihlava 2012/3 – Myšlenky na pyžamo v národních barvách (Jan Kolář)

Jihlava 2012/2: Řachanda na fotbale a umění v krimu (Jan Kolář)

Jihlava 2012/1 - Oxymoróny: pozdní počátky a obrazy - gesta (Jan Kolář)

Co je za kvalitou Quality TV? 3. (Zdeněk Holý)