Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Lars von Trier na pozadí benátského filmového festivalu aneb O nekonformnosti zdánlivé a pravé

Oto Horák / 7.9. 2014 / komentáře (6)

Co říci k letošnímu ročníku filmového festivalu v Benátkách? Vždyť jsem nikdy ani neuvažoval tam jet: z důvodů časových, finančních a v neposlední řadě proto, že – při veškeré mé lásce k filmu – bych se asi na projekce vykašlal a hledal v posledních uličkách zbytky podivuhodného genia loci tohoto města. Za situace, kdy jsem sledoval benátský festival jen ze závětří médií lze toho ovšem říci jen nemnoho.
Na základě dřívější zkušenosti s filmy Roye Anderssona jsem přivítal udělení Zlatého lva jeho filmu Holub, který seděl na větvi a přemýšlel o životě a doufám, že – až jej uvidím – mne nezklame. Taktéž Stříbrného lva pro nejlepšího režiséra Andreji Končalovskému za snímek Bílé noci pošťáka Alexeje Trjapicyna přeji. Jsem na jeho vesnické drama velmi zvědavý, neboť tento režisér i jako pokročilý sedmdesátník neztrácí tvůrčí schopnosti, a to ať dělá filmy „artové“, hudební nebo i komerční (ale skoro nikdy hloupé a šablonovité). A kromě toho: Končalovskij se na rozdíl od svého mladšího bratra Nikity Michalkova nikdy nenechal zaslepit ruským nacionalismem, ani ve svém díle, ani v občanských postojích...
A jakkoli neholduji seriálům, zaujala mne informace o promítané čtyřdílné sérii (natočené pro televizi HBO) režisérky Lisy Cholodenkové. Série Olive Kitteridgeová je totiž natočená podle mého oblíbeného románu od Elizabeth Stroutové, což ovšem – i vzhledem k ne vždy přesvědčivým minulým filmařským výkonům režisérky – spíše posiluje mé obavy.

A tak se musím přiznat, že mne z dění na letošním benátském festivalu zaujalo nejvíce vystoupení Larse von Triera. Nemám tím na mysli jeho promluvu-nepromluvu ve stylu chytré Horákyně, nýbrž uvedení režisérské (pětihodinové) verze jeho Nymfomanky.
O původní Nymfomance jsem na těchto stránkách již dosti podrobně psal, proto se nebudu opakovat. Stačí když řeknu, že tento film považuji za pokažené, ale pozoruhodné dílo enormně nadaného tvůrce. (Ostatně podobně se dá hodnotit i většina předchozích Trierových filmů...)
Director´s cut Nymfomanky prý – film jsem neviděl a kdoví jestli uvidím – spočívá hlavně v „obohacení“ o „necenzurované“, sexuálně explicitní detaily. Naznačuje to i „šokující“ upoutávka na film. Myslím, že Larsu von Trierovi by už konečně měl někdo šetrně říci, že šokovat se pořád nedá (jak se chybně domnívají třeba někteří puberťáci), a hlavně ne tím samým. Že to diváky omrzí.
Osobně považuji uvedení téhož filmu s dotáčkami a digitálním prolnutím pár údů dablerů a dablerek za lacinou sebeprezentaci. Když nemám co nabídnout, neúčastním se „parády“ a radši pracuji na nových projektech. O těch Trier však zatím – i když rádoby tajemně a mlhavě – jen řeční. A přitom nabízí staré, byť „inovované“ zboží: se stejnými vlastnostmi. Možná, že mu podobné triky marketingově stále vychází, jsou všem pravým opakem skutečné profesionality.

Ostatně, pokud chce Lars von Trier i nadále šokovat, nabízí se jedna možnost, kterou už zvedl a pak zahodil v Nymfomance. Postava Seligmana je kontrastní k postavě nymfomanky Joe nejen jako zosobnění kultury a vzdělanosti, ale především jako teoretika a - asexuála. Bohužel režisér neodolal pokušení překvapivého zvratu (pointy?) a v závěru se víceméně pasivní, dobrodušný a chápavý posluchač Seligman chystá vypravěčku Joe znásilnit. Jakkoli můžeme v tomto vyústění hledat obecnější a symbolické konotace či paralely, na jeho nelogičnosti a vnitřní nepřesvědčivosti se nic nezmění. Archetypem se Seligman stát nemůže.
Asexuálové – tj. ti kteří mají velmi nízkou nebo vůbec žádnou sexuální představivost a potřebu – nejsou přitom ve společnosti žádnou výjimkou. Odborníci uvádějí, že se takto dá označit přinejmenším 5% mužů a zřejmě ještě více žen. Impotence, frigidita či celibát – jež nejsou s asexualitou samozřejmě vždy totožné – jsou v dnešní společnosti terčem pohrdání a posměšků. Není pak ovšem divu, že ti, kterých se tento problém týká, se za něj stydí a radši by se přiznali ke všem neřestem i zločinům než k tomu, že nemají potřebu (a často ani možnost) každý týden, natožpak denně souložit.
Uvedené procentuální zastoupení této často přehlížené sexuální menšiny se vyrovná, nebo alespoň velmi přibližuje podílu homosexuálů v populaci. Porovnejme přitom desítky, ba stovky filmů, uměleckých i komerčních, objevných i tezovitých, chytrých i hloupých, věnovaných tématu homosexuality (gayům a – v menší míře – lesbám) s díly, věnovanými asexuálům. Kdybych dlouho přemýšlel a hledal v análech, našel bych snad dva či tři...
„Coming out“ asexuálů a jejich hledání místa ve společnosti a smyslu života je zkrátka závažné, ale filmařsky zcela nevyužité téma. A není to dnes téma právě pro „skandalisty“? Pro skutečné nonkonformní osobnosti a umělecké rebely, jdoucí proti proudu?
To se však zřejmě už netýká Larse von Triera...

  Přečteno 1879x


komentáře

   přepište kód:    

konformista  (9.10.2014 12:15)

Vy jste ale netykavka, Oto… 1) stále mi odpovídáte; 2) vaše jméno není o nic skutečnější, než to moje a pro tuhle diskusi to není rozhodující; 3) argumentuji tím, jak působí Váš text jako celek, nechytám za slovíčka (Doporučená četba: Nelson Goodman: Způsob světatvorby - zvlášť pasáže o výrazu/expresi); 4) můj tón se rochní ve vaší neschopnosti obhájit neobhajitelné (místo, abyste prostě byl schopen přiznat, že jste teda tomu Trierovi poradil, no a co, bóže!); 5) Snad si konečně najdete kamaráda a nebudete na své problémy tak sám (Doporučená četba: Dale Carnegie: Jak získávat přátele a působit na lidi).

Oto Horák  (9.10.2014 08:16)

Tak se bavte. Já zase nemám potřebu odpovídat člověku, který nedovede v diskusi ani uvést své skutečné jméno, argumentuje tím, co jsem neřekl (že je Trier hňup, když točí o sexualitě) a neumí zachovat věcný tón. Snad až se dotyčný naučí diskutovat. (Doporučená četba: Schopenhauer: Eristická dialektika.)

konformista  (9.9.2014 23:20)

Ahá… tak to je jiná: takže, když vy - ze své nenapadnutelné pozice /"filmového kritika/" - říkáte v článku na zdejším blogu: ten Trier je ale hňup, když točí o sexualitě, místo, aby měl za ušima jako já, filmový kritik, a napadlo ho (jako mne) točit o asexualitě. Není to rada Trierovi od chytřejšího a staršího Horáka, ale jak říká ten Kristus: /"porovnání jednoho s druhým/". Oto, vaše myšlenkové veletoče jsou na mě příliš… VELE… Slyšel jste někdy o dramaturgické a organické kritice? Váš text je jednoznačně v prvém šuplíčku… A ano, radíte Trierovi, co má točit, čili se k jeho dílu stavíte nikoli jako /"filmový kritik/", který /"porovnává jedno s druhým/", anóbrž jako /"rozumbrada/", který /"ví lépe, než tvůrce, co je kontroverzní/nonkonformní/asexuálnější…/" Tak se nedivte, že některým čtenářům (mě často) slouží četba vašech vejžmolů pro smích a zábavu…

Oto Horák  (9.9.2014 18:05)

Vážený konformisto, mohl byste vědět, že filmoví kritici tu nejsou od toho, aby točili filmy a také netvrdí, že by to uměli lépe než režiséři. (Já tedy určitě ne…) Jsou tu od toho, aby se snažili popsat, co viděli, pokoušeli se odlišit slabé a silné stránky díla, porovnávali jej s jinými, vnitřně příbuznými filmy (jak vzkazuje v závěru románu Edmond Dantes alias Hrabě Monte Cristo nic jiného než "porovnávání jednoho s druhým" vlastně neexistuje). A měli by posuzovat dílo ne podle nějakých svých apriorních představ, předchozích výkonů, nýbrž "kato to auto", z věci samé. Kdybyste pořádně četl můj text, zjistil byste, že nedělám nic jiného. Motiv asexuality je v Nymfomance výrazně obsažen a já jsem neudělal nic jiného než - jako "jednu z možností" (pro nepozorné čtenáře: první řádek posledního oddílu článku) - vyjádřil přesvědčení o jeho nosnosti a nekonformnosti.

konformista  (9.8.2014 21:18)

…že von ten Trier si nedá říct a porád něco točí… přitom by to mohl natočit pan Horák a bylo by to mnohem lepší. Nebo teda minimelně nonkonformnější. Rozhodně ale asexuálnější!

Oto Horák  (9.8.2014 08:42)

Pokud by některého čtenáře těchto řádků napadl film, v němž je asexualita tematizována (třeba i jako vedlejší motiv), přivítám, když mne na něj upozorní.

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #125

#125

říjen 2019


DALŠÍ ČLÁNKY V BLOGU AUTORA: Oto Horák

Solidarita s Olegem Sencovem

Inženýři lidských duší se opět činí

Kieślowski o sobě a filmu

Thriller o lidské slabosti a vypočítavosti

Leviatan vítězí aneb Jak dál s Ruskem a jeho umělci

Neznámí hackeři a slovo o cenzuře

Umění ekonomické transformace a rozdělení státu

Umění předání a odolání moci

Odvaha k správnému rozhodnutí

Volba mezi dvěma špatnými rozhodnutími


DALŠÍ ČLÁNKY Z BLOGU

Post Tenebras Lux (Zdeněk Holý)

Všichni už jsou v televizi… (Zdeněk Holý)

Suits/Kravaťáci (Zdeněk Holý)

Jsme už zase v láhvi od octa? (Ondřej Čapek)

Hysterický seriál aneb Newsroom po první sérii (Zdeněk Holý)

Co tu ještě dělá Bond?! (Zdeněk Holý)

Jihlava 2012/3 – Myšlenky na pyžamo v národních barvách (Jan Kolář)

Jihlava 2012/2: Řachanda na fotbale a umění v krimu (Jan Kolář)

Jihlava 2012/1 - Oxymoróny: pozdní počátky a obrazy - gesta (Jan Kolář)

Co je za kvalitou Quality TV? 3. (Zdeněk Holý)