Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Filmy a události roku 2013

Oto Horák / 28.2. 2014

Moje odpověď na tradiční anketu Cinepuru o nejlepší film roku 2013 nějakým nedopatřením redakci nedošla a tudíž nebyla v lednovém čísle časopisu otištěna. Svůj názor tedy zveřejňuji na tomto místě.

1.NEJLEPŠÍ FILM
Na druhé straně kopců (Cristian Mungiu, Rumunsko, Francie, Belgie, 2012)
Ve filmu se nastoluje rovnováha v pojímání náboženské víry a institucí: jsou jistotou i ohrožením, snahou pomoci lidem v jejich hledání a tápání, ale i prostorem k uzurpaci moci. A sebelepší úmysl se může zvrátit ve svůj opak. Jeden z řídkých filmů na náboženské téma, který není pamfletem ani propagandou. Z hlediska formálního snímek fascinuje kompozicí záběrů, které jsou stejně důmyslné jako přirozené, logicky plynoucí: slouží vyprávění a jejich cílem je přehlednost, nikoli řemeslná exhibice.

DALŠÍCH PĚT VÝBORNÝCH FILMOVÝCH DĚL
Oh, boy (Jan Ole Gerster (Německo, 2012)
Film, který je černobílý jen co se týká kamery, v němž se subtilními prostředky buduje atmosféra bezcílnosti a v němž gagy nikdy nejsou hrubé.
Pozice dítěte (Calin Peter Netzer, Rumunsko, 2012)
Film nedosahuje komplexnosti Mungiova snímku, nicméně není tak epigonsky vyznívajícím dílem, jak psali někteří kritici. Volím jej především kvůli závěrečné katarzní scéně, která má v brilantnosti provedení a uhrančivosti poselství jen málo obdob.
Velká nádhera (Paolo Sorrentino, Itálie, Francie, 2013)
Ani tento snímek není bez rozporů: místy možná až příliš ostentativní a exkluzivní stylizace je ovšem vyvážena totalitou výpovědi a zcela výjimečnou mírou nakažlivě podané melancholie a nostalgie.
Zámek v Itálii (Valeria Bruni Tedeschi, Francie, 2013)
Obdivuji lidi, kteří si dovedou sami ze sebe utahovat. Režisérka a herečka v jedné osobě se záviděníhodnou dovedností balancuje na ostří nože: tragické okamžiky se nebojí “shodit” fórem a odkrýt v jednom pohledu hloubku i směšnost situace.
Život Adele (Abdellatife Kechiche, Francie, Belgie, Španělsko, 2013)
Jeden z nejvíce “tělesných” filmů, jaké kdy byly natočeny. S vnitřně pravdivým vývojem postav a závěrem "do ztracena". A s obětavým výkonem dvou hlavních hereček, který si sám o sobě zasluhuje mimořádné uznání...

2.UDÁLOSTÍ ROKU 2013
v pozitivním slova smyslu jsou pro mne knihy z nakladatelství Miloše Fryše Camera obscura. Nedávno jsem dočetl pozoruhodné Rozhovory od Ermanna Olmiho, které se mi jeví být nepominutelným pendantem k režisérovým filmům.
Nejvýraznějším negativním zážitkem v roce 2013 pro mne byla trapná extempore filmařů a herců v prezidentské kampani, samozřejmě včetně propagačních klipů, devalvujících pozici nezávislého tvůrce. Kéž by nás příště tohoto diletantského a kontraproduktivního představení ušetřili!

  Přečteno 1819x


komentáře

   přepište kód:    

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #127

#127

únor 2020


DALŠÍ ČLÁNKY V BLOGU AUTORA: Oto Horák

Solidarita s Olegem Sencovem

Inženýři lidských duší se opět činí

Kieślowski o sobě a filmu

Thriller o lidské slabosti a vypočítavosti

Leviatan vítězí aneb Jak dál s Ruskem a jeho umělci

Neznámí hackeři a slovo o cenzuře

Umění ekonomické transformace a rozdělení státu

Umění předání a odolání moci

Odvaha k správnému rozhodnutí

Volba mezi dvěma špatnými rozhodnutími


DALŠÍ ČLÁNKY Z BLOGU

Ideologie seriálu Bez vědomí (Ondřej Čapek)

Post Tenebras Lux (Zdeněk Holý)

Všichni už jsou v televizi… (Zdeněk Holý)

Suits/Kravaťáci (Zdeněk Holý)

Jsme už zase v láhvi od octa? (Ondřej Čapek)

Hysterický seriál aneb Newsroom po první sérii (Zdeněk Holý)

Co tu ještě dělá Bond?! (Zdeněk Holý)

Jihlava 2012/3 – Myšlenky na pyžamo v národních barvách (Jan Kolář)

Jihlava 2012/2: Řachanda na fotbale a umění v krimu (Jan Kolář)

Jihlava 2012/1 - Oxymoróny: pozdní počátky a obrazy - gesta (Jan Kolář)