Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Snad v každém Bondovi je scéna, kdy je hrdina lapen, míří na něj zbraň a stačí zmáčknout spoušť. A už několikrát jsem se přistihl při škodolibém přání, ať už ji konečně někdo zmáčkne. Bond je tady přec jenom trochu moc dlouho.
Skyfall pokračuje v sebereflexivním pátrání po tom, co Bond dělá v našem světě. Klade si otázky, kdo je Bond, v jakém světě žije a jaká je jeho úloha. A nejsou to otázky ani tak po povaze světa a jednoho hrdiny, ale spíše otázky, jak se s Bondem vyrovnají tvůrci ve světě, kde není jasně definované dobro a zlo (nejsou národní státy, není sovětský blok a teroristi jsou příliš rozptýlení a umaštění na nonšalantního státního agenta) a kde není žádná mužskost (jasně definovaný gender). Diváci mají s Bondem dva typy sebereflexivního očekávání, jak tvůrci naplní tradiční Bondovu ikoničnost (protřepat nemíchat, kdo bude hrát bondgirl apod.) a nově, jak opodstatníme Bondovu úlohu ve světě. První je jen zkouška kreativity, druhé je sysifofské bádání, které nikdy nikam nepovede a které asi zůstane defintivním znakem pro Bondovky s Craigem.
Výhoda těchto očekávání je značná. Diváci se málo zajímají o kvalitu příběhu a jeho logiku, ale více o tyto otázky. Ve Skyfall je popravdě spousta dějově nedomyšlených míst, ale koho to zajímá, že? Na první otázky a očekávání odpovídá Skyfall velmi dobře, totiž tradičně a inovativně a co je prostě jen nezbytné, se ležérně odbyde, protože Bond má zrovna něco důležitějšího na práci. Zajímavější je práce s druhou sadou otázek, točící se kolem toho, kdo je Bond a co ještě může v dnešním světě nabídnout. Popravdě, není toho moc. Může se zdát opak, zvláště když selže novost přístupu geeka Q, ale je to jen situačně podmíněné, protože Bond řeší jen staré jizvy. Vzpoura zrazeného a citově zraněného agenta Silvi je prostě prohřešek ze starého řádu a vůbec nic nám neříká o nových hrozbách. Je tedy ještě Bond vůbec k něčemu? Tak leda na likvidaci starých agentů z dávné doby. A bude vůbec ještě někdy k něčemu? Tak to bude zas stejná otázka pro novou Bondovku a ta ji jistě neodpoví. A druhá kíčová otázka, kdo je Bond? Popravdě nevíme. Trpí oidipáčem k M, jistě. Prožil nějaké bolestné milostné dobrodružství, jistě. Ale víme, že jeho skutečná rodina (nikoli M) je zasunuta ještě někde hlouběji a odpovědi na otázku, kdo je Bond, se nám prostě nedostane. Sysifovská práce v odhalování Bondovy identity, lépe zábavná vějička pro diváky, je to jediné, co dokáže udržet Bonda, tuto starodávnou příšeru atraktivní pro diváky 21. století.
Bond se v Craigoivské sérii stal více seriálový než epizodický. Souvisí to právě s tím, že jediná možnost jak udržet Bonda na plátně je ptát se, kdo Bond je, tedy odhalovat jeho minulost, životní příběh. Nic už nemůže být smazáno a začít s novou epizodou úplně od znova. A také to souvisí s tím, jak se dnes podle logiky strachu, či, chcete-li, sázky na jistotu používají v Hollywoodu ikonické frenšízy. Podobně jako v Batmanovi se udělá série s jedním hercem a jednou identitou postavy, aby se po pár dílech a letech začalo úplně odznova. Prodáváme xkrát ověřené zboží v nejčerstvějším balení.

■  Přečteno 3029x