Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Bitevní pole Titan na DOC ALIANCE FILMS

Zdeněk Holý / 2.7. 2011 / komentáře (2)

Můj film z roku 2006 Bitevní pole Titan je od června distribuován na serveru DOC ALIANCE FILMS, kde je zdarma k zhlédnutí, zpoplatněno je pouze stažení.
http://docalliancefilms.com/film/7898-bitevni-pole-titan/

V této souvislosti jsem sepsal jeho explikaci a ohlédl se zatím, co se povedlo a nepovedlo.

Režijní explikace
S Bitevním polem Titan jsem sledoval jednoduchý cíl. Chtěl jsem jím položit otázku, co by znamenalo, kdyby se na měsíci planety Saturn našla jiná forma života (což není vyloučené). Nechtěl jsem tuto novou formu ukázat, chtěl jsem ukázat, co by to znamenalo pro nás, pro lidi, jaký by to pro nás mělo význam, jak bychom změnili pohled sami na sebe. Tedy ta otázka byla položena, nikoli, aby byla zodpovězena, ale aby provokovala.
Vycházel jsem totiž z přesvědčení, že člověk je nenapravitelně antropocentrický, všechno poměřuje sebou. Nedokáže si představit nic, co mu není nijak blízké, a proto si jiného buď nevšímá, nebo to ve všech významech toho slova potlačuje. Neumíme si představit, jak vypadají jiné planety, protože máme zkušenost jen s naší, neumíme si představit jiné životní podmínky, protože jsme jiné nezažili. Neumíme si představit, jak vypadá svět na atomární úrovni, protože se pohybujeme na úrovni už ohromného shluku atomů, zrovna tak si neumíme představit, jak vypadá vesmír, kde je Země jen nepatrným smítkem prachu. Samozřejmě otázka jinakosti má své značné politické konsekvence (různé menšiny definované sexuální orientací, etnikem, pohlavím…), ale to jsme primárně nesledovali.
Když jsme chtěli ukázat tuto omezenost člověka, musela se pochopitelně vztahovat i na způsob snímání rozhovorů. Proto jsem za kameramana zvolil Petra Marka. Chtěl jsem, aby ukázal, že všechny zpovídané osobnosti jsou jen lidi, že ten má pomačkanou kapsu, ten nedopnutý knoflík u saka, tomu se zas klene bříško. Že jsme jen lidé, že jsme nedokonalí.
Proto hned v úvodu slyšíme, jak zcela trapná lidská chyba, kdy někdo zapomněl zapnout spínač, znamenala ztrátu více jak poloviny vědeckých dat ze sondy Huygens, která stála desítky milionů dolarů vynaložených právě na to, aby pořídila ta vědecká data.
Ale primárně jsme se chtěli soustředit na otázku lidské představivosti, která nám úspěšně brání v poznání a přijetí jiného. Proto je v dokumentu dlouhý rozhovor s ilustrátorem NASA, který maluje světy, o nichž má jen minimum informací a je jasné, že mezery v datech musí zaplňovat vlastní obrazností (ta je však daná jen jeho dosavadními zkušenostmi, proto ilustrace budou zjevně postiženy určitým antropocentrickým a geocentrickým prizmatem).
Proto, když chceme ukázat, jak by jiný život ve vesmíru vypadal, používáme determinant média a produkčního zázemí. Proto vedle sebe stojí 3D animace Davida Camerona a experimentální postupy Martina Blažíčka.
Ale kritika probíhá i nepřímo, snažíme se najít příklady představivosti, které člověka lacino uspokojují, stimulují: výbuchy, starty raket, rychlost, cestování. Proto se tuto tendenci lidské představivosti pokoušíme demaskovat falešnou raketou.
Když už jsme nutně antropocentričtí, neznamená to, že se v tom budeme vyžívat, že ostentativně budeme demagogičtí. Proto je zde představitel náboženství, které mají své jasně daná dogmata, jak vznikl vesmír, jak vznikl člověk, a proto nejsou schopni představit si alternativy. To je snad nejpřímější kritika antropocentrismu ve filmu.
Film končí na vesnické zábavě, kterou jsme si během natáčení přejmenovali na „soustředění hormonů“. Šlo o to uzavřít linii kritiky nedokonalosti člověka a protnout ji s linií jiného života - v čem jsme lidé tak lepší než jiný život? Jsme vláčeni životem našimi biologickými potřebami, biologickým programem, jemuž jde především o naše rozmnožení. A to je společné všemu životu.

Co se povedlo a co ne
Když jsem vymýšlel scénář Titanu, rozhodně jsem nad ním nemyslel jako nad tradičním českým dokumentem, který má vymyšlenou nějakou obsahovou kostru a představu o obrazech, co v něm budou a na základě natočeného materiálu téma určuje, či hledá. Titan jsem měl naopak před očima od začátku do konce a dobře jsem se při jeho představě bavil. Měl jsem před očima, jak přesně bude vypadat určitá část, jak vtipně vyzní s jinou částí, co vyzní směšně a co naopak přesvědčivě.
Celý film měl fungovat na juxtapozicích: na srovnávání, protikladech, kontrastech, skrytých afinitách. Vůbec mi při uvažování nedošlo, že film musí mít určitou stylistickou a rytmickou jednotu, před očima to vždy vypadá jinak než v reále, v našem případně především, co se týče času. Natočili jsme po telefonu úžasný rozhovor s Davidem Seallem, ilustrátorem NASA o nemožnosti představit si jiné světy, a jak se s tím jako malíř vyrovnává. Skvělý rozhovor však měl 15 minut a my do kontrastu s jeho ilustracemi měli jediný skutečný snímek z Titanu, co pořídila sonda Huygens. S podobnými disparátnostmi jsem ve své fantazii nepočítal.
Petr Marek natočil skvělé, „nedůstojné“ záběry při rozhovorech, ale jak jsem zjistil, nedomyslel jsem, jak takové záběry střihat. Nedošlo mi ani, že jinotajné hry, kterých měl být dokument plný, fungují nejlépe na pozadí nějakého ověřeného žánru a ne v určitém novotvaru. Co, se opravdu nepovedlo, byly dva čtené citáty z textu, které jsme neilustrovali, prostě je ukázaly na kameru. Přišlo mi to úžasně drzé, ale působí to bohužel toporně. Zkrátka některé zamýšlené věci vyzní naplno, některé jen z části, některé vůbec. Alespoň jsem si uvědomil, že natočit film na zelené louce, jako ilustraci pásma osobní fantazie, bez určité průpravy a filmařské zkušenosti zkrátka nejde.
Nicméně v některých případech jsme dostali víc, než jsme zamýšleli, především při animaci fotografie falešné rakety, kterou skvěle zvukově oživil Ladislav Greiner, skvělý experimentální film poskytl Martin Blažíček, Petr Marek na zábavě dokázal natočit hormonální podstatu těchto akcí. Moc rád bych poděkoval Hedvice Hansalové, která filmu ve střižně dodala potřebný tvar a Pavlíně Kalandrové, která se nezištně postarala o produkci celé věci.

  Přečteno 3625x


komentáře

   přepište kód:    

Zdeněk H.  (7.4.2011 07:52)

Kritizuji antropocentričnost naší představivosti a vy chcete, abych ji úplně vymkl z kloubů a s její pomocí si představoval, nejen cizí organismy, ale představoval si dokonce jejich představivost…

Sartori  (7.2.2011 15:25)

A domyslel jste, že ta nová forma života ze Saturnu si zase není schopna představit nás? Čili že oni na tom nejsou v tomhle o moc lépe než my, že si prostě nemáme co vyčítat? Nebylo by progresivnější nabídnout pohled na nás očima těch Saturňanů? Protože fakt, že jste to neudělal, svědčí o tom, že jste upadl do pasti vlastního dokumentu, že kritizujete to, čeho jste sám příslušníkem a proti čemu bojujete. Nedávno proběhla (a stále asi běží) jistá divadelní hra, jméno nevím, z pohledu kůrovců, kteří rozhodují, co s námi. To by bylo možná ono.

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #119

#119

říjen 2018


DALŠÍ ČLÁNKY V BLOGU AUTORA: Zdeněk Holý

Post Tenebras Lux

Všichni už jsou v televizi…

Suits/Kravaťáci

Hysterický seriál aneb Newsroom po první sérii

Co tu ještě dělá Bond?!

Co je za kvalitou Quality TV? 3.

Co je za kvalitou Quality TV? 2.

Co je za kvalitou Quality TV?

AFO 47 Náboženství z pohledu vědy

Ve věži ze slonoviny skoro po třech letech


DALŠÍ ČLÁNKY Z BLOGU

Solidarita s Olegem Sencovem (Oto Horák)

Inženýři lidských duší se opět činí (Oto Horák)

Kieślowski o sobě a filmu (Oto Horák)

Thriller o lidské slabosti a vypočítavosti (Oto Horák)

Leviatan vítězí aneb Jak dál s Ruskem a jeho umělci (Oto Horák)

Neznámí hackeři a slovo o cenzuře (Oto Horák)

Umění ekonomické transformace a rozdělení státu (Oto Horák)

Umění předání a odolání moci (Oto Horák)

Odvaha k správnému rozhodnutí (Oto Horák)

Volba mezi dvěma špatnými rozhodnutími (Oto Horák)