Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Otázku proč jezdit do Karlových Varů na filmový festival si musí zodpovědět každý za sebe. A nepochybně to drtivá většina účastníků vědomě či podvědomě dělá: nejpozději tehdy, kdy se rozhoduje, zda na akci odjede. Filmoví profesionálové divákovi ve vyřešení dané otázky pomoci nemohou, mohli by jej však orientovat v programové houštině. A po skončení by se slušelo festival důkladně zhodnotit.
Lidové noviny (10. června 2010) přinesly v příloze Orientace pod poněkud zavádějícím titulem Proč jezdit do Varů na festival diskusi čtyř kritiků. Zúčastnili se Irena Hejdová (recenzentka časopisu Týden), Darina Křivánková (kritička týdeníku Reflex), Vojtěch Rynda (redaktor kulturní rubriky LN) a Šimon Šafránek (kritik časopisu Instinkt). Stará pravda říká, že diskuse má smysl tehdy, když se diskutující drží tématu, probírají jednotlivé body a otázky systematicky, nepřeskakují, mluví konkrétně, jsou v názorovém sporu a současně se chovají korektně, respektují se navzájem. V opačném případě ("otázky neuspořádat tak, jak to vyžaduje z nich plynoucí závěr, ale různě je přehazovat", jak varoval už Arthur Schopenhauer) si dotyční popovídají, avšak posluchač, tím spíše čtenář, má z hovoru užitek pramalý.
Abych byl konkrétní: z celostránkového novinového textu jsem se nedověděl o festivalu téměř nic. Pokud tedy nepočítám "originální" myšlenky typu "někdy jde o film pro tak menšinové publikum, že jejich život na festivalu začne a taky skončí" (Křivánková) či "když bude jiná porota, tak vyhraje jiný film" (Hejdová). Nebo: "je to otázka individuálního vkusu, s tím nehneme" (Křivánková), ba dokonce "někdy se zadaří, a někdy ne" (Hejdová). Kromě toho jsme byli informováni, že řada filmů naše kritiky "unavovala" (Hejdová), že to byla "absolutní nuda" (Křivánková), zatímco z jiných měly dámy "zážitek", "líbily" se jim, dělaly na ně "dojem", byly "zábavné". Každý z nás občas - i písemně - nějaké vágní slovo či banalitu utrousí, ale taková kumulace slov i vět, která by pro kritika v podstatě měla být tabu, se jen tak nevidí.
Za pozornost stojí též názor všech zúčastněných, že karlovarské soutěži dominovaly české filmy. Nejvýrazněji jej vyjádřil Vojtěch Rynda slovy "Kuky se vrací a 3 sezóny v pekle jsou letos suverénně nejlepší". (Porota byla ovšem znovu poněkud jiného názoru...) Člověk by čekal od českých kritiků méně "vlastenecký" postoj, větší odstup od domácí tvorby a menší předpojatost (Křivánková: "Kdybych se měla dívat v řadě na rumunský, bulharský a maďarský film, tak si prostřelím hlavu...") Chyba lávky.
Chtít od tuzemských deníků, aby přinesly zasvěcenou analýzu festivalu a filmů na něm promítaných je v Česku roku 2010 zjevně nepřiměřený požadavek. Náhradou se dovíme vše o speciální, dlouho připravované krmi, kterou šéfkuchařka hotelu Pupp uchystala na zahajovací recepci. Je to ze strany novinářů logický krok: velkou kýtu si umíme představit všichni, a třeba se inspirujeme a uchystáme si malou, ale naši (Malého Alenáše, jak by řekl Ivan Vyskočil). Nebo budeme aspoň tiše slintat a závidět pozvaným celebritám jejich "sladký" život.

■  Přečteno 517x