Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Trierův Antikrist jako obhajoba racionality

Ondřej Čapek / 7.12. 2009 / komentáře (5)

Jsem přesvědčen, že Trierův antikrist není polemikou mezi dvěma principy, kde racionalita je Muž a temnota, pud a Příroda je Žena. Spíše se jedná spor mezi bytím a nebytím, obecně mi přijde, že se mužský a ženský prvek přeceňuje.

Na začátku filmu jsme již uvnitř příběhu, řada událostí jež se stala a my vidíme důsledek, nikoliv příčinu. Trier používá hororové klišé, podle kterého jednotlivec (nikoliv nutně žena) propadá ďáblovi prostým čtením a studiem špatných knih. Muž selhává nikoliv proto, že je racionální ale proto, že není dostatečně racionální, racionalitě dostatečně nevěří - viz jeho věta: And I'm proud that I'm not when I meet a doctor like him. Je stejně nevědomý skutečného stavu věcí jako Leopold Kessler z filmu Evropa, nezná hloubku problému, i on se zříká racionality, medicínských postupů ve prospěch snahy o smíření. Viz Nietzche, Antikrist: „nevím kudy kam, jsem vším, co neví kudy kam … Tou to moderností jsme stonali – shnilým mírem, zbabělým kompromisem, … Tato tolerance largeur srdce, která všechno odpouští, protože všechno chápe.

Muž dělá přesný opak toho, co má: přesvědčuje ženu, aby strach přijala, vpustila chaos do svého nitra - jako by zdroj strachu byl jen falešně utvořeným objektem mysli, který lze do ní pojmout a on se rozplyne. Zpočátku je ve snech návštěvy lesa/Ráje její postava bílá, teprve Muž ji přinutí aby „zezelenala“, zmizela v Přírodě, stala se její součástí, což provede i reálně, přechodem přes lávku. Od té chvíle zmizí její pravé já a ona plně propadne chaosu. Na konci naopak on je bílou postavou, která vykupuje svět z temnot. Čím je tedy zlo, pokud není „něčím“? Zpočátku ho žena vidí správně jako otevřený horizont, do kterého může duše vyvanout, věci „ve zle“ se dějí bez míry, jsou více a více chaotické, nejsou jasně (logicky, pojmově rozlišené). Zlo je dění a nebytí.

Podobným způsobem se dá interpretovat její věta o přírodě: „Nature can't harm me. You're just the whole greenery outside.“ Příroda ponechána sama sobě je chaotická – plození a požírání je spojeno v jedno, podobá se obrazům Hieronyma Bosche. Je to i svět pohádky - liška, srna, orlice, jehož jo ona součástí, přičemž pohádka je zde před-křesťanský, před-racionalistický (a před-filosofický) mýtus. Trier vlastně velice hezky exponuje mýtickou Přírodu jako nicotu, tedy nastoluje onen starý filosofický problém: něco jest, kdežto nic není. Takto vymezené příroda skutečně nemůže zabít (smrt je děj, hranice a ukončení), ale lze s ní splynout, rozmazat sebe sama, jak se to nakonec i stane (podobně v hororech se neumírá, člověk je nemrtvý/neživý, je mezi).

S touto Přírodou nelze navázat dialog, komunikovat a podobně jako Tarkovského a Lemova Solaris je jen zdrojem „šílenství“, ve smyslu opouštění lidského, i když v případě Lemova románu planeta Solaris spíš funguje jen jako ozvěna, zrcadlo, co cosi ukazuje. V tomto ohledu je Trier více prvoplánový, ale i jeho liška, srnka a orlice (a nakonec i žena) je tím co fantómy v Solaris, pouhou extenzí Přírody (u Soliaris je to vliv planety, který způsobuje dění, ale nikoliv komunikaci – poskytuje znaky, ne smysl, případně smyslem je jen poznání osobnosti sebe sama, nikoliv cizího).

Zlo nelze být inkorporováno do dobra, čemuž muž nevěří, proto není schopen doplnit vrchol modelu-pyramidy, protože otázka co JEST nejhorší, nemůže být zodpovězena, nicota sama o sobě jako termín, pojem, slovo neexistuje:

- Let's make a list of things you're afraid of. At the top, you put the situation you fear the most.
-But I don't know what I'm afraid of. Can't I just be afraid without a definite object?

Ženina „nemoc“ (dle Triera) musí být vymýcena, popřena, přemožena, nikoliv napravena a pochopena (polemika s postmodernou?), nelze vést debatu s nitrem zasaženým Zlem, jak to dělá psychoanalýza a terapie. Zlo není opak dobra, není jeho negací (už vůbec není jeho logickým protikladem – předchází filosofii, logu, nelze ho do ní zahrnout.), jeho zdroj je cosi co nelze objektivizovat: The crying woman is a scheming woman. False in legs, False in thighs, False in breasts, Teeth, hair and eyes.

Ve Trierově realitě lze Zlo jen násilně vymítit, pomocí bolesti (Hold me. Hold me.) a léků a jenom tímto opětovným vymezením a oddělením toho co jest (spíše než nápravou, vyléčením), je toto nové jest vyvázáno z cyklu požírání a plození, i z povinnosti lidských obětí na základě nesmyslných přírodních událostí (výskytu neexistujícího souhvězdí tří žebráků), což je hlavní inovací křesťanství proti předchozím kultům (na to příznivci matky Země a new-age rádi zapomínají). Koneckonců i svazování mrtvých, či jejich pálení a další pohřební rituály, je proces oddělení a uspořádávání světa, ochrana živých před návratem mrtvých. A tak i Muž se nakonec se musí uchýlit k extrémnímu řešení – upálení.

Je možné, že Trier, je daleko větší a doslovnější západní křesťan, než si myslíme: Nad chaosem lze zvítězit jen praktikováním tvrdé racionality (léky, exorcismus, upálení) a řada násilných scén je třeba protestantismu vlastní, koneckonců integračním prvkem britského národy byl anti-katolicismus podporovaný v šestnáctém století knihou Johna Foxe Book of Martyrs. Je možné, že Trier užívá určitých metafor a obrazů (kámen, ke kterému je postava Muže přidělána, se vyskytuje i u Dogville), které jsou zmíněny v reformačních textech. Dále předvádí násilí nefiltrované konvencemi, pohádky jsou pro něj před-křesťanským, zlým mýtem, kdy lidské a nelidské nebylo jasně odděleno a „To“ bylo schopno kdykoliv útočit na „Já“.

  Přečteno 3031x


komentáře

   přepište kód:    

Honcuk  (11.10.2010 00:48)

Pane Tarkovský, vstaňte z hrobu a provrtejte Von Trierovi lýtko. A pěkně brusný kotouč a matku, ať už se nikdy neposadí na režisérskou židli! Což to jen, blázen, měl za úmysl, věnovat Vám tak strašný film? Křečovitost, nepatřičná zjednodušení, hysterie, mělkost a nade vším deus ex machina - to přeci nikdy nebylo vlastní Vašim filmům. Ne, Antikrist není jako Vaše filmy. A pokud je Vám věnován jen ze srandy, je to nezdařený a laciný žert, který Vás snadno mine. A což říci bláznům, kteří v něm hledají pole pro všelijaká intelektuální sebeukájení? Což? Nic.

Ondřej Čapek  (2.16.2010 16:46)

krestan (1.13.2010 12:08): dobrý postřeh. Mám na mysli konkrétní podobu křesťanství - reformace, určitý extrémní puritanismus. nanys (1.15.2010 23:04): co mi třeba konkrétně uniklo? Jinak uznávám, že to píšu pro své potěšení, intelektuální masturbace? proč ne ;) A kdo říkal že to nedělá, dělá to dodnes. S odstupem - ano, film je povrchnější než Tarkovský.

ondra slanina  (1.23.2010 21:12)

Antikrist je v prvé řadě výplodem duševně nemocného člověka, což autor sám přiznává. V rámci své psychoterapie natočil snímek, který umí v prvé řadě dobře prodat. Trier je totiž asi největším podvodníkem v dějinách evropského filmu, o tom svědčí i jeho propojenost s byznysem. A věnování Tarkovskému? Pokud to myslel vážně a ne jako idiotský kanadský žert, pak je na tom hůř než jsem si myslel. Trier jeho tvorbu nepochopil ani náhodou a jen lacině přejímá shodné vizuální prvky, kromě toho Antikrist je za hranicí pocty, je to krádež a ještě stupidně udělaná. Máte pravdu, že je to obhajoba racionality, protože Trier stvořil vybroušený filmový produkt, který dobře střelil. A to, že se mu v Cannes publikum vysmálo? Plným právem.

nanys  (1.15.2010 23:04)

po precteni vaseho prispevku mam skoro pocit, ze jsem videl uplne jiny film...nevim, ale vystupuje mi na mysli jedine spojeni - intelektualni masturbace...mnohe vam uniklo...dejte si film trikrat, ctyrikrat a pak stejne jako v tarkovskem jdete po symbolech, vyznamech, fenomenech, pocitech...a pak se mozna priblizite k autorovu sdeleni...pak uz bude jen zal - bolest - zoufalstvi...:)

krestan  (1.13.2010 12:08)

Podáváte velmi omezený pohled na křesťanství. Jinak se mi článek líbil.

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #131

#131

říjen 2020


DALŠÍ ČLÁNKY V BLOGU AUTORA: Ondřej Čapek

Ideologie seriálu Bez vědomí

Jsme už zase v láhvi od octa?

Meet the King Kong

Pouta: překování chcípáctví v prázdnotu

Trierův Antikrist jako obhajoba racionality

MOJE TEXTY JINDE

Gympl (... a Starci na chmelu / Vůně ženy)

Letní filmová škola: plivat netřeba


DALŠÍ ČLÁNKY Z BLOGU

Solidarita s Olegem Sencovem (Oto Horák)

Inženýři lidských duší se opět činí (Oto Horák)

Kieślowski o sobě a filmu (Oto Horák)

Thriller o lidské slabosti a vypočítavosti (Oto Horák)

Leviatan vítězí aneb Jak dál s Ruskem a jeho umělci (Oto Horák)

Neznámí hackeři a slovo o cenzuře (Oto Horák)

Umění ekonomické transformace a rozdělení státu (Oto Horák)

Umění předání a odolání moci (Oto Horák)

Odvaha k správnému rozhodnutí (Oto Horák)

Volba mezi dvěma špatnými rozhodnutími (Oto Horák)