Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Rozhovor s rektorem AMU zejména o financování jednotlivých fakult

Vít Janeček / 7.10. 2009 / komentáře (6)


K následujícímu rozhovoru s rektorem AMU doc. Ivo Mathé mě přivedly debaty na akademickém senátu AMU a několik náhodných debat se studenty HAMU v posledních týdnech a měsících, které měly společný základ v následujících tvrzeních, šířených aktuálně z vedení HAMU:
1. Celý minulý spor o rektorské volby byl ve skutečnosti sporem o rozdělování finančních prostředků mezi fakultami – DAMU a FAMU profitují na úkor HAMU a ještě se to má zhoršovat.
2. Mluví se o založení samostatné školy, která umožní hudební fakultě konečně rozvinout další výuku, která se v rámci AMU rozvíjet nedaří.

Dnes, 7. října – den před konáním – byla na webu HAMU zveřejněna informace o svolání veřejného shromáždění akademické obce HAMU k otázce osamostatnění této fakulty, resp. „založení Hudební a taneční univerzity Antonína Dvořáka jako nové veřejné umělecké vysoké školy s vlastní právní subjektivitou“, jak se praví v pozvánce. Akademické obci tam bude představiteli HAMU podán „základní informační servis“. Jelikož toto téma se již ve svém základě dotýká AMU jako celku a jelikož jsem zjistil, že nikdo z představitelů AMU nebyl pozván k vystoupení na tomto setkání, napadlo mě požádat rektora AMU o přímé odpovědi na otázky, které jsou – často zjevně ve formě jakýchsi dohadů - ve hře. Vyhověl mé prosbě o naléhavost a obratem mi e-mailem poslal odpovědi. Věřím, že zejména akademická obec HAMU je uvítá jako relevantní rozšíření pohledu na celou věc.

Změnilo se za posledních osm, deset let cokoli zásadního v mechanismech rozdělování finančních prostředků mezi jednotlivé fakulty AMU?
Na poslední tři roky se konečně na AMU začaly sestavovat skutečné rozpočty. A zlikvidovala se ztráta AMU z let před rokem 2005. Mimo jiné byl důsledkem i zvýšený příspěvek fakultám, samozřejmě včetně HAMU.

Zaznamenal jste v předchozích letech nějaké požadavky na změnu dosavadního systému?
Nikoli, poprvé letos na jaře. Z HAMU. (Samozřejmě: všichni chtěli víc i dřív…)

Jeden z představitelů HAMU v rozhovoru v LN v lednu 2009 říká: „Kdybychom dostávali peníze adresně na studenty, byli bychom na tom lépe. Snížila by se nepochybně částka, která jde do společných výdajů. Kromě toho existuje procento studentů, na které nedostaneme peníze, protože již mají vystudovanou jinou vysokou školu. My jich máme šest, na DAMU a na FAMU je jich podstatně, opravdu podstatně více. Určitě bychom na tom tedy neprodělali.„
Tento názor pomíjí fakt, že financování vysokých škol podle klíče poskytování konkrétní částky na jednoho studenta a její násobení tzv. koeficientem v případě uměleckých škol vzniklo v druhé polovině 90. let uměle a bylo odvozeno od stávajících rozpočtů vysokých škol. Důvodem zavedení tohoto způsobu financování i koeficientu bylo nalezení obecného mechanismu financování, který mohl reagovat na výkyvy v počtu studentů na jednotlivých školách. V případě tradičních uměleckých VŠ je však počet studentů víceméně stabilní a navíc studium na jednotlivých oborech se nákladově propastně liší – sám princip koeficientu se tedy stává spíše matoucím kriteriem, neboť nevyjadřuje, co studium skutečně stojí. Student režie nebo kamery stojí školu třeba dvacetkrát víc, než student scenaristiky nebo produkce, podobné disproporce najdeme i na oborech ostatních fakult. Myslíte, že by bylo smysluplné, kdybychom začali počítat náklady na studenta od těchto reálií?

Používání metodiky počtů tzv. přepočtených studentů je pouhým konstrukčním prvkem, který ministerským úředníkům pomáhá stanovit výšku zákonného příspěvku veřejným vysokým školám. K určitému závazku nezvyšovat počet studentů na uměleckých vysokých školách někdy v roce 2002 skutečně došlo. Vcelku pochopitelně (stagnující demografická křivka a neměnící se podíl talentovaných uchazečů v populačních ročnících). Možná se zapomnělo na nové obory… Adresné (konkrétní – na jméno) rozdělení a určení příspěvku je – z mnoha důvodů (onen student by platil úklid, elektřinu a služby společných útvarů, třeba nakladatelství?) – naprostý nesmysl. Přerozdělení je fatálně nutné. Samozřejmě i v rámci fakult a jejich nákladových středisek. Pokud vím, na HAMU nejvyšší dynamiku zaznamenal nárůst studentů programu Taneční umění, kam jistě peníze ve stejném poměru nesměřovaly.
Avšak nejhorší by byl úpadek kvality: byli by příjímáni nikoli ti nejlepší a nejtalentovanější uchazeči, ale ti, kteří by náleželi k „přepočteným“. První signály se již objevily.

Myslíte si, že dosavadní rozdělování prostředků mezi fakultami je spravedlivé?
Víceméně ano, kritici většinou zapomínají na další náklady hrazené centrálně.

Na posledních zasedáních Akademického senátu AMU jsme s některými představiteli HAMU mluvili o jejich plánech na odtržení a osamostatnění této fakulty. Když jsme se ptali na důvody, tyto ještě v době, kdy už idea hypotetického výsledku začínala mít jasné kontury, nebyly známy. Na posledním zasedání akademického senátu AMU nicméně proděkan HAMU Vlastimil Mareš vysvětlil, že hlavním důvodem je omezování HAMU v rozvíjení nových studijních oborů. Setkal jste se za dobu svého působení na AMU s tím, že by hudební fakulta žádala o akreditaci nových oborů a tato žádost byla odmítnuta?
Něco takového se nestalo ani v náznaku. Naopak: vedení AMU velmi dlouho naléhalo na HAMU kvůli předložení akreditací paralelních studijních oborů v angličtině a návrh na získání dalších nových akreditací by přivítalo.

Věříte, že spojení tří fakult AMU dává i do budoucna smysl – a proč?
Tradice, jméno, efektivita využívání společných útvarů, zařízení a prostor, hospodárnost, synergie, mnohá – leckomu třeba neznámá – tvůrčí propojení různých forem studia a studentů, větší šance na přežití, na úspěchy ve výzkumu, při získávání grantů a v úspěšnosti projektů, aktivní začlenění v Boloňském procesu, DS Label, KOS etc.

Otázky položil a odpovědi obdržel 7.10.2009 Vít Janeček, člen akademického senátu AMU, kvůli tisku nepatrně stručnější verze byla distribuována na shromáždění akademické obce HAMU 8.10.2009.

Poznámka na okraj:
Pro čtenáře Cinepuru mimo AMU bude tento příspěvek patrně příliš interní, byť podobný problém se může vyskytnout i na jiných uměleckých školách. Nicméně akademická obec AMU (FAMU je spoluvydavatelem Cinepuru) si již trochu na tento prostor blogu zvykla, tak jej i navzdory vědomí této okolnosti umisťuji sem.

Vzhledem ke specifickým vlastnostem části prostředí, kterého se spor v podloží tohoto textu týká, se ukazuje užitečné pracovat i v případě tohoto příspěvku - resp. diskuse k němu - s kompostem. Jeho podstata je tam vysvětlena.

  Přečteno 3347x


komentáře

   přepište kód:    

KOMPOSTIMUR&KOMP(ARTA(J)).  (2.1.2010 09:17)

DĚKANÉ, RADOVÉ, VÝBOŘI AKČNÍ/ NEDBAJÍ PRAVIDEL AKREDITAČNÍCH/ VÝNOSY O SPRÁVĚ STUDIA NEČTI/ VÝNOSCE KDY SE MU ZACHCE JE ZNECTÍ//

Jan N. Piskač (30.1.cca12h.)  (1.31.2010 19:42)

Věc: Výzva k narovnání práva ve věci státní doktorské zkoušky spojené s obhajobou disertace J. N. Piskače nově plánované na 5. 2. 2010 a nově zpochybněné na zasedání Akademického senátu DAMU 26. 1. 2010 (viz zápis ze zasedání) a žádost o vyvození důsledků z pokračující zvůle akdemických orgánů DAMU v téže věci. adresováno v první instanci: rektoru AMU doc. Ivo Mathému předsedovi AS AMU Michalu Bregantovi další instance následují V zápise AS AMU z jeho zasedání 22. 1. 2010 stojí, cituji: "M. Bregant informoval AS AMU o dopisu Mgr. Jana Nepomuka Piskače z 27. 11. 2009, jímž žádá o zjednání nápravy ve věci neoprávněného zrušení konání státní závěrečné doktorské zkoušky a obhajoby disertační práce. Předseda AS AMU konstatoval, že vedení DAMU kauzu již vyřešilo, a to tak, že uznalo své pochybení a stanovilo J. N. Piskačovi nový termín na 5.2.2010. Příslušná korespondence bude uložena ve spisech AS AMU." V zápise AS DAMU z jeho zasedání - o čtyři dny později - 26. 1. 2010 stojí, cituji: "8) I. Vostárková informovala o případu neúspěšného složení doktorandské zkoušky Piskače. AS DAMU plně důvěřuje rozhodnutí odborné komise." Vzhledem k tomu, že AS DAMU patří k vedoucím orgánům DAMU, jeho stanovisko - plné důvěry k rozhodnutí o neúspěšném složení zkoušky (která se nekonala!) - je v přímém rozporu s prohlášením předsedy AS AMU o tom, že vedení DAMU uznalo své pochybení a kauzu vyřešilo. Ze strany AS DAMU se jedná o ignorování akademických práv a svobod, konkrétně práva na přistoupení k doktorské zkoušce. Pokračuje tím úřední zvůle a arogance moci ze strany akademických orgánů DAMU (vůči řadovému členu akademické obce), která má precedens v rozhodnutí děkana DAMU z 25. 11. 2009 (zrušit zkoušku plánovanou původně na 27. 11. 2009). Žádám Vás jako nejvyšší instance AMU, abyste neprodleně zjednali v té věci nápravu a zajistili, aby se doktorská zkouška 5. 2. 2010 uskutečnila podle všech platných regulí, nejlépe za přítomnosti reprezentativních zástupců odborné veřejnosti, jako jsou zástupci akreditační komise MŠMT ČR, nezávislá média aj. Zdá se, že causa narostla do rozměrů, s nimiž si samoregulační mechanismy akademické samosprávy nevědí rady, a je nejvyšší čas obrátit se na další instance. S pozdravem MgA. Jan Nepomuk Piskač, v. r. člen akademické obce AMU na vědomí: Zkušební komise pro státní doktorskou zkoušku a obhajobu disertace J. N. Piskače prostřednictvím jejího předsedy, prof. Přemysla Ruta a jiných (členů) Studijní oddělení pro věci dokotorandské prostřednictvím Marie Pejřimovské prof. Karel Makonj, člen AS AMU a AS DAMU Olga Škochová Bláhová, předsedkyně Spolku Richelieu - Spolku posluchačů, absolventů a přátel DAMU Vít Janeček, člen AS AMU a akademický blogger veřejnost pozvaná na státní doktorskou zkoušku a obhajobu disertace J. N. Piskače na 5. 2. 2010 (pův. na 27. 11. 2010) aj.

Jan Nepomuk Piskač  (12.15.2009 11:29)

(PLZEŇSKO)PRÁVNÍ (NE)VĚDOMÍ NA (D)AMU aneb SAMODĚRŽAVNÉ MANÝRY DĚKANÁTU NA POSTUPU

Děkan DAMU svým dopisem z 25. 11. 2009 (zaslaným elektronicky jako příloha zprávy ze studijního oddělení pro doktorandy DAMU s avizem poštovního podání hned na druhý den, tj. na 26. 11., děkanem signovaný dopis byl ovšem odeslán až v pátek 4. 12. a doručen až po neděli 6. 12.) pisateli těchto řádků oznámil, že ruší konání jeho řádně připravené – a na 27. 11. 2009 (sic!) ohlášené – státní doktorské zkoušky spojené s obhajobou disertační práce, a to na základě údajné žádosti předsedy oborové rady doktorského studia (oboru Autorské herectví a teorie autorské tvorby a pedagogiky).

Údajné žádosti proto, že ji pisatel k rozhodnutí děkana neobdržel a musí spoléhat pouze na děkanovo udání. Ani taková žádost ovšem nezakládá oprávnění ke zrušení konání státní doktorské zkoušky spojené s obhajobou disertace. Nedostává se tu pro takový krok jediného argumentu, opřeného o paragrafy studijních a zkušebních řádů, statutu (D)AMU či Vysokoškolského zákona. Vizme Výnos (téhož) děkana DAMU č. 1/2008, "kterým se upravuje Část čtvrtá SZŘ AMU – Studium v doktorských programech Zejména se zde upravuje jednací řád oborové rady DS, průběh a kontrola studia, pravidla pro přípravu a obhajobu disertačních prací a průběh státní závěrečné zkoušky DS" (www.damu.cz/STUDIUM/Doktorské studium/Obecné informace/Výnos děkana DAMU č.1/2008).

Pokud jde o jazyk dopisu z 25. 11., praví zde děkan blahosklonně (v první osobě jednotného čísla), že "vyhověl žádosti předsedy oborové rady".

Následovalo pisatelovo nesouhlasné vyjádření (k dopisu z 25. 11. 2009) z noci 26./27. 11. 2009 zaslané dotčeným orgánům – na vědomí akademické i širší veřejnosti – elektronicky téhož rána a jeho "Žádost o zjednání nápravy ve věci neoprávněného zrušení konání státní doktorské zkoušky a obhajoby disertační práce" adresovaná 28. 11. 2009 nejvyšším instancím akademické samosprávy AMU, tj. rektorovi AMU (a jeho prostřednictvím jím vedené umělecké radě AMU) a akademickému senátu AMU prostřednictvím jeho předsedy (rovněž na vědomí akademické i širší veřejnosti). Praví se zde mj.:

"Rozhodnutí děkana DAMU z 25. 11. 2009 je bezprecedentním úkazem svévole a zvůle z moci úřední vůči řadovému členu akademické obce, krokem, jaký nemá oporu ve studijních a zkušebních řádech, statutech, ani ve Vysokoškolském zákoně. V tom směru se může stát nebezpečným precedentem, ohrožujícím akademická práva a svobody, bez ohledu na osoby, ba právě bez ohledu na ně.

Dopis děkana DAMU konání zkoušky spojené s obhajobou svévolně ruší a současně stanovuje podmínky pro opakování zkoušky, která nebyla, a diktuje přepracování disertační práce, která nebyla řádně – tj. právě prostřednictvím veřejné akademické procedury spojené s hlasováním zkušební komise – posouzena.

Plnoprávné veřejné akademické procedury – vrcholné události studia – jsou zde nahrazeny neveřejnými rozhodnutími z moci úřední, které de facto falšují skutečnost (realitu). Sportovní terminologií zde tenisový sudí – z "empajru" – ještě před prvním podáním hráče ohlašuje (rozhoduje, vyšší mocí stanovuje) podání druhé. Terminologií akademickou se nebezpečně přibližujeme právě vyšetřovaným praktikám a zákulisním čachrům na plzeňských právech. S tím se ovšem nelze – právě s ohledem na celospolečenský poněkud marastický kontext, pokud jde o stav právního vědomí – smířit."

Od rektora a předsedy AS AMU přišla odpověď vzápětí, ještě téhož víkendu, v tom smyslu, že se jimi vedené orgány budou věcí zabývat na nejbližším zasedání. Děkan aj. dotčené orgány na DAMU se k pisatelově nesouhlasnému vyjádření z 26./27. 11. 2009 nevyjadřovali – tj. s pisatelem přímo (formálně ani neformálně) nekomunikovali – bezmála tři týdny, tj. až do pondělka 14. 12. (Mezitím pouze přišla zmíněná poštovní děkanem signovaná verze dopisu z 25. 11.) Přitom z očitého svědectví doktorandky DAMU Olgy Škochové Bláhové vyplývá, že pisatelovo nesouhlasné vyjádření přinesl děkan k projednání komisi pro státní doktorské zkoušky ihned 27. 11. 2009 v poledne. Na rozdíl od orgánů samosprávy AMU však dotčeným orgánům DAMU nestálo pisatelovo podání ani za to, aby potvrdily jeho přijetí a vůli k projednání. Ostatně ani náhlému rozhodnutí z 25. 11. 2009 nepředcházelo žádné předběžné upozornění, žádná komunikace.

Teprve 14. 12. odesílá děkan DAMU pisateli tzv. revokaci rozhodnutí o zrušení konání doktorské zkoušky spojené s obhajobou, a to – cituji - "na základě Vašeho dopisu z 27. listopadu 2009 a po zvážení všech okolností". Bezpříkladná kreativita, pokud jde o pravidla doktorského studia (stanovená přitom týmž děkanem v jeho zmiňovaném Výnosu), pokračuje. Napříště stačí, aby na základě žádosti jednotlivce děkan rušil řádně připravenou doktorskou zkoušku a na základě nesouhlasu jiného jednotlivce – při zvážení blíže nespecifikovaných "všech okolností" – zrušení revokoval, ani v jednom případě se při tom neohlížel na paragrafy studijních a zkušebních řádů, ani vlastních výnosů.

Jazyk revokace je opět příznačný: "...a po zvážení všech okolností Vám bude doktorská zkouška respektive následná obhajoba disertační práce umožněna." Zatímco v prvním případě děkan ještě osobně – při svém rozhodnutí – "vyhověl" žádosti, ke změně rozhodnutí se vlastně ani tolik nehlásí. Obhajoba "bude umožněna". Čili zde rozhoduje ono příslovečné "ono", "ono se". Eschatologie neosobnosti školního úředníka zdá se býti završena. Kdyby se týkala pouze jeho samotného, bylo by to k politování, ale ne až tak nebezpečné pro veřejný sektor. Problém nastává právě ve chvíli, kdy je takový úředník v pozici rozhodovatele o druhých lidech. Nebezpečí se stupňuje, pokud mu to okolí toleruje. Výsledky vizme na plzeňských právech.

Děkan přitom jenom pokračuje v krocích, jaké představovalo jím vedenou uměleckou radou DAMU kolektivně autorizované "Vyjádření UR DAMU k hrozbě rozdělení AMU" (vizme www.damu.cz), v němž se takřka normalizačním slovníkem bohorovně proklamovalo vlastní přesvědčení o názoru většiny akademické obce všech tří fakult AMU, aniž by se byť jen otevřela diskuse s obcí na dané téma. Děkan zřejmě pouze zkouší, kam až může v nerespektování pravidel a kultury akademického života zajít. A protože se tomu nikdo příliš viditelně nevzpírá, může naše slavná Alma mater – beztak rozežraná rozepří s hudební fakultou – dojít až tam, kam plzeňská právnická fakulta. Jde přitom o nebezpečný hazard s budoucností/existencí akreditovaných studijních oborů na (D)AMU, a to nejenom těch doktorských.

Autor je od 27. 11. 2009 nedobrovolně přesluhujícím členem akademické obce AMU.

Jiří Forejt  (11.11.2009 00:25)

Jsem smutný, že studenti mají doplácet na mocenské debaty mocných, které studenty prakticky nezajímají a ve kterých se kdosi pere o cosi; avšak o cosi co určitě není ve prospěch studentů

at se stydi ti, co se chteji trhat; studenti maji drzet pri sobe; v nasi zemi je hromada jinych veci, proti kterym by se mely konat revoluce

a kdo ty revoluce a zmeny provede, kdyz ne studenti v jednom siku

Jan Nepomuk Piskač  (10.21.2009 00:59)

DĚDICTVÍ BOLŠEVISMU – MENTALITA JEDNOMYSLNOSTI A NEROZBORNOSTI (AMU)
K Vyjádřením – UR DAMU k hrozbě rozdělení AMU, orgánů HAMU k založení nové vysoké školy

Za odstrašující příklad akademické (ne)diskuse na AMU nechť nám poslouží jednomyslné Vyjádření UR DAMU k hrozbě rozdělení AMU ze 14. 10. 2009, jakož i Výsledky vyjádření k založení nové vysoké školy z 16. 10. 2009 (druhé vyjádření ve světle níže publikovaného svědedctví doc. Jaroslava Tůmy ze setkání akademické obce HAMU 8. 10. 2009, ze setkání, které dalo k vyjádření/anketě podnět). První z vyjádření lze zatím (20. 10. 2009) dohledat na www DAMU, druhé stále na www HAMU, svědectví doc. Jaroslava Tůmy zde, na tomto blogu.

V obou případech čiší z vyjádření pokračující pohrdání akademickou obcí, kterou si řídící fakultní orgány berou do úst (a manipulují), když se jim to hodí, a přitom zároveň blokují skutečnou, svobodnou akademickou diskusi na zásadní téma smyslu, opodstatnění, koncepce, obsahu a raison d"être společné AMU. Diskusi, jaká nebyla za dvacet let od společenského převratu ještě pořádně nastartována. (Nemluvě o tom, že k ní nemohlo dojít a nedošlo za celou předchozí existenci AMU, tj. za čtyřicet let bolševické diktatury.)

Bez skutečné – obsahové a koncepční – diskuse jsme na jedné straně svědky osamostatňovací iniciativy orgánů HAMU, jež není podložena obsahově, natož koncepčně, ale pouze uraženou ješitností funkcionářů HAMU a jejich touze po revanši za porážku v poslední volbě rektora. Výstižně o tom svědčí zpráva docenta hudební fakulty Jaroslava Tůmy o průběhu "vyjadřovacího" zasedání akademické obce HAMU 8. 10. 2009:

"Anketa měla nejasně položenou otázku. Dále chtěla odpověď na něco, o čem drtivá většina dotazovaných nemůže mít žádnou hlubší povědomost. Bylo patrně třeba nejprve respondenty podrobně informovat o záměrech, a to zejména o výhodách a nevýhodách plánovaného kroku. Teprve potom žádat odpověď na relevantně položenou otázku, nejlépe ovšem formou anonymního referenda. Jedině tak lze v demokratických podmínkách zjistit skutečné smýšlení všech.
Shromáždění akademické obce mělo na mnoho otázek odpovědět. Místo toho byl věnován čas zevrubnému vysvětlování odeznělé kauzy volby rektora."

Nesouhlas s personálním obsazením vedoucího postu školy – na jedno funkční období (!) – věru nezakládá věcnou argumentaci pro nevratný krok rozloučení školy – natrvalo. Nehorázné je však především to, jakým způsobem se tu manipuluje s obcí, které je – bez přípravy a bez dalšího – řídícími orgány fakulty, na základě jejich libovůle, rovnou předložena k vyjádření (rozhodnutí?) otázka po faktickém zániku dosavadní školní instituce, aniž by před tím obec byla přizvána k nutné široké a hluboké diskusi faktických (obsahových a koncepčních) důvodů vedoucích k takovému kroku.

S jednomyslnou a nerozbornou UR DAMU lze souhlasit pouze v odmítnutí nestandardního jednání orgánů HAMU, totiž jejich snahy obejít se svou iniciativou (rozloučit dosavadní AMU) nejvyšší samosprávný orgán VŠ, AS AMU, a vůbec orgány celoškolní samosprávy. Osobně jsem nesouhlas s postupem orgánů HAMU v tomto bodě publikoval před drahnou dobou na sousedním blogu.

Deklaratorní podsouvání názoru akademickým obcím (všech tří fakult, sic!) ze strany jednotné UR DAMU je třeba rozhodně odmítnout:

"UR DAMU je přesvědčena, že většina akademické obce všech tří fakult AMU si přeje setrvat ve svazku AMU a usilovat o co nejúčelnější využívání personálních, intelektuálních a ekonomických zdrojů ku prospěchu všech tří fakult ve snaze o co nejlepší kvalitu poskytovaného vzdělání."

Orgány HAMU alespoň vypisují pro svou obec ankety, byť pochybné a manipulativní, co soustavně a opakovaně kritizuji (ostatně i zde). Kde je ovšem reprezentativní referendum, jež by potvrdilo bohorovné přesvědčení UR DAMU o přání nejenom svých oveček, ale rovnou i všech ovcí sesterských?! Kde je UR DAMU iniciovaná široká akademická diskuse, jež by na otázky po skutečných přáních obce mohla dát odpovědi? Papalášská arogance ve spojení s alibistickým slovníkem vyjadřovačů přesvědčení zde vykazuje snad ještě nehoráznější pohrdání akademickou obcí, jejími právy a svobodami, než tomu je v případě posledního "referenda" na HAMU (kde se alespoň k nějakému zjišťování názorů obce přikročilo a výsledky už zdaleka nejsou tak jednomyslné a nerozborné jako v případě předchozí ankety, vizme web HAMU).

Byl jsem rozhodně proti, když představitelé HAMU činili nátlak na odstoupení senátorů AS AMU zvolených do senátu za FAMU a za DAMU čili se "bratrsky" vměšovali do záležitostí akademických obcí sesterských fakult. Nemohu mlčet k tomu, když si nevolený akademický orgán jedné z fakult delegovaný delegátem fakultního senátu osobuje právo podsouvat akademickým voličům všech fakult jejich přání, aniž se je na ně obtěžuje zeptat. (Zeptat zde opět znamená iniciovat seriózní širokou a dlouhodobou akademickou diskusi.)

Nerozborně jednotná UR DAMU se nespokojí s vyjádřením přesvědčení, dočkáme se od ní i tvrzení (pravda, neosobního, ale jak jinak u nerozborné masy):

"Stále se prohlubující spolupráce jednotlivých pedagogických i výzkumných pracovišť, jakož i spontánní spolupráce studentů za posledních dvacet let, potvrdila životaschopnost a účelnost tohoto svazku."

Kde je za dvacet let jaký seriózní sociologický výzkum o spontánním souzvuku studentů a (zejména) absolventů (kteří bývají alepoň z části vyvázáni z oportunismu vůči školní vrchnosti) všech tří fakult v této oblasti?

Závěrečné (jednomyslné) usnesení (nerozborné) UR DAMU už jen pěkně sklene oblouk od přihlášení se k Benešovu dekretu (v odstavci prvním, vizme web DAMU) přes slova o "znepokojení z pokusu o rozbití", "varování před náznaky" a o "založení odštěpenecké školy", slova ze slovníku, který jako by se hrdě hlásil ke slavné (bolševické) minulosti (tradici) AMU:

"UR DAMU je přesvědčena, že rozdělení AMU jako vysoké školy by vedlo k poškození jejího dobrého jména, domácí i mezinárodní prestiže AMU, snížení kvality a plýtvání veřejnými prostředky. Z toho důvodu je pro UR DAMU pokus o rozbití svazku tří fakult AMU nepřijatelný a vyzývá k hledání konsensu a rozumného kompromisu."

Z posledního vývoje na AMU mohl mít její občan pocit, že k poškozování jejího jména a prestiže už dochází, některá (sebe)kritická vyjádření stávajícího vedení poukazovala i na to, že dochází (nebo přinejmenším donedávna docházelo) k plýtvání veřejnými prostředky a k zadlužování (vizme přestřelku na to téma mezi staronovým rektorem a ex-kvestorkou na stránkách akademického tisku), o snižování kvality nemluvě, takže mohl docela dobře nabýt dojmu, že horší – než v dosavadní podobě (a svazku) – to už být nemůže.

Ale možná se nám to všechno jenom zdálo, možná že šlo o účelové předstírání ("spálených zemí" apod.) v zájmu politického boje, a teď je třeba uzavřít opoziční smlouvu, najít konsenzus, rozumný kompromis, obnovit soudr(u)žnost a klid na práci. (Čest její památce.)

Autor je dosluhující člen akademické obce.

k veci  (10.19.2009 11:05)

otevreny dopis, ktery koluje po e-mailech:

Příspěvek k diskusi o uvažovaném odtržení HAMU od "zbytku" AMU

V posledních dnech potkávám řadu pedagogů a studentů HAMU, kteří dávají najevo své rozpaky nebo případně až obavy z dalšího možného vývoje kauzy odehrávající se ve vztazích HAMU a "zbytku" AMU.
Na shromáždění akademické obce HAMU dne 8.10. jsme se dozvěděli něco málo o celé věci. Pro mě osobně zůstává řada okolností i nadále zcela nejasná, jiné záležitosti naopak vypluly poměrně jasně na povrch. Především mám na mysli napjaté vztahy mezi vedením HAMU a AMU, které jsou dlouhodobě narušeny událostmi okolo minulé volby rektora.
Kdo chtěl, mohl se o tuto kauzu zajímat a ví tedy, že každá strana má zcela opačný názor na právoplatnost volby. Známe i rozuzlení: prezident republiky a předseda vlády potvrdili ve funkci rektora AMU doc. Iva Mathé. Po následných stížnostech vedení HAMU přišly z ministerstva kultury a z předsednictva vlády dva dopisy věcně totožného obsahu, ve kterých byla HAMU vyzvána, aby se v případě, je-li s tímto řešením nespokojena, obrátila na soud. Předchozí podnět podaný vedením HAMU policii ČR na podezření z trestného činu způsobeného neznámým pachatelem byl policií odložen se stejným doporučením. Akademická obec se nyní dozvěděla, že HAMU se nehodlá domoci svého práva soudní cestou.
Místo toho bylo vedením HAMU rozhodnuto zahájit přípravné kroky k založení nové university, která by vznikla schválením příslušného zákona parlamentem České republiky. Údajně jsou mnozí poslanci těmto snahám nakloněni. Protože je ale zřejmé, že vznik nové školy může být provázen nejrůznějšími organizačními těžkostmi, přistoupilo nyní vedení HAMU k dotazníkové akci, kdy každý pedagog a student byl požádán o stanovisko, zda se založením nové školy souhlasí, či nikoli. Výsledek této ankety, kterou mnozí považovali za referendum, jehož výsledek by byl pro vedení školy závazným podkladem, dosud neznám. Už nyní je ale jasné, že po mírně řečeno chaotickém průběhu shromáždění akademické obce mnozí svůj předchozí názor změní.
Anketa měla nejasně položenou otázku. Dále chtěla odpověď na něco, o čem drtivá většina dotazovaných nemůže mít žádnou hlubší povědomost. Bylo patrně třeba nejprve respondenty podrobně informovat o záměrech, a to zejména o výhodách a nevýhodách plánovaného kroku. Teprve potom žádat odpověď na relevantně položenou otázku, nejlépe ovšem formou anonymního referenda. Jedině tak lze v demokratických podmínkách zjistit skutečné smýšlení všech.
Shromáždění akademické obce mělo na mnoho otázek odpovědět. Místo toho byl věnován čas zevrubnému vysvětlování odeznělé kauzy volby rektora. Bylo pak sice poukázáno na některé přednosti založení nové university, námitky z pléna však byly zodpovězeny pouze částečně, nebo nebylo na ně reagováno.
Sám za sebe bych rád formuloval rizika, která HAMU čekají, pokud je právně a reálně odtržení HAMU od AMU a založení nové university vůbec možné.
Atmosféra ve společnosti a politická i hospodářská situace jsou v současné době pro plánovaný krok zcela nepříznivé. Prestiž hudební umělecké činnosti v posledních desetiletích spíše klesá, což se projevuje i ve sféře finančního ocenění uměleckých výkonů. Lze očekávat spíše menší zájem o studium hudby v bezprostřední budoucnosti. Tento trend se již nyní projevuje na konzervatořích.
Náš politický systém se stále velmi těžce pokouší vypořádávat s dlouhodobou nestabilitou. Každá další vláda, každý další parlament může rozhodnutí těch předchozích zvrátit opačným směrem. V rámci úspor sahá stát spíše k balíčkům, které omezí jeho výdaje. Z pohledu většinové společnosti i většiny v parlamentním zastoupení není umělecké školství a kultura dlouhodobě rozhodně prioritou. Opakovaně zaznívají např. hlasy o možném sloučení veřejnoprávního rozhlasu a veřejnoprávní televize do jednoho subjektu po vzoru BBC. Důvodem je možná úspora v organizační struktuře. Při dělení AMU však musí dojít ve výsledném součtu k přesně opačnému úkazu. Totiž ke zbytnění a zdvojení administrativních a hospodářských složek. Případná nová škola se musí také postarat o výuku nových studijních oborů, jejichž zavedením poslanci parlamentu schválení nové university údajně podmiňují. Bude plně a nově zajišťovat provoz úřednického aparátu, účtárny, počítačového centra, atd. V tomto kontextu jsou argumenty o budoucím navýšení finančních prostředků pro vzdělávání hudebníků patrně jen zbožným přáním.
Na shromáždění akademické obce jsme byli ujištěni, že o akreditace jednotlivých oborů nemusíme mít obavy, protože jejich platnost je vázána na jednotlivé profesory. Domnívám se ale, že akreditace oborů není něco absolutně trvalého. Jednotlivé školy už nyní, natož v budoucnu, soutěží a budou soutěžit o přízeň studentů, veřejnosti i ministerstva školství. Žádná škola není imunní proti různým událostem, které mohou její prestiž poškodit. Mám na mysli např. nedávné aféry s opisováním. Stačí zapomenout uvést citaci v doktorské práci a aféra je na světě.
Staré mocenské pravidlo zní: rozděl a panuj! Smysl je ten, že menší subjekty se snadno pustí do zápasů mezi sebou. Ten, kdo je nad nimi, situaci sleduje a snadno pak rozhoduje, eventuelně ruší. Malá instituce těžko zápasí o místo na slunci. Mezi ostatními její hlas není moc slyšet. Zvláště v dnešních podmínkách má daleko větší šance subjekt, který sdružuje více pedagogů, více oborů, více fakult, více studentů. I tak je dnešní AMU třeba proti Universitě Karlově či Českému vysokému učení technickému v určitém smyslu pouhým trpaslíkem.
Závěrem chci zdůraznit, že AMU v Praze je značka s tradicí více než půl století dlouhou. Nejde ani tak o to, zda ji znají u nás i v cizině přesně pod tímto názvem. Váhu má, už když se dodá, kdo na ní také učil, studoval, jaké přinesla a přináší za dobu své existence výsledky. Takovou školu jako celek lze zrušit nebo zásadním způsobem omezit jen stěží.
Jaroslav Tůma varhaník, doc. HAMU 14. 10. 2009

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #137

#137

říjen 2021


DALŠÍ ČLÁNKY V BLOGU AUTORA: Vít Janeček

Rozhovor s rektorem AMU zejména o financování jednotlivých fakult

KOMPOST – mentální odpad diskutujícího blogu

OTAZNÍKY KOLEM VOLBY REKTORA AMU V LISTOPADU 2007


DALŠÍ ČLÁNKY Z BLOGU

Ideologie seriálu Bez vědomí (Ondřej Čapek)

Solidarita s Olegem Sencovem (Oto Horák)

Inženýři lidských duší se opět činí (Oto Horák)

Kieślowski o sobě a filmu (Oto Horák)

Thriller o lidské slabosti a vypočítavosti (Oto Horák)

Leviatan vítězí aneb Jak dál s Ruskem a jeho umělci (Oto Horák)

Neznámí hackeři a slovo o cenzuře (Oto Horák)

Umění ekonomické transformace a rozdělení státu (Oto Horák)

Umění předání a odolání moci (Oto Horák)

Odvaha k správnému rozhodnutí (Oto Horák)