Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Země mrtvých

kritika / Kamil Fila

Filozofové George Lakoff a Mark Johnson uvedli před lety do oběhu slovní spojení „metafory, kterými žijeme”. Přišli tak se zcela novým pojetím jazyka, který podle nich nemá jednoduše logickou povahu či naopak mytologický původ, ale vyvíjí se na základě metaforických pojmenování, jež vycházejí z prožitků naší tělesnosti. Metafora je tedy cosi hluboce vtěleného, jazyk vyrůstá z „masa”. Sociolog Pierre Bourdieu naopak mluví o nerozlišeném, přírodním nesignifikovaném „masu” a do opozice k němu staví již disciplinované, sociálně kódované „tělo”. Filmař George A. Romero točí snímky o zombiích, kteří (ano, zombie je mužského rodu!) neumějí používat jazyk, ale vědí, jak z těla udělat maso. Jsou také chodícími metaforami, i když jsou paradoxně mrtví/nemrtví. Romero je vedle Davida Cronenberga největší konceptualista mezi současnými režiséry narativních filmů. Stejně jako Marx postuluje dualitu ekonomické základny a duchovní nadstavby a vypráví o revoluci proletariátu, který žije „z ruky do huby” a jednoho dne povstane a vezme si (bez jakýchkoli řečí) do huby vykořisťovatelské kapitalisty. Přesně tak vulgárně, jako je napsána tato recenze, je natočena i Země mrtvých. Je z ní cítit inteligence ve službách špatného vkusu, potěšení z brutality, kterou nesnese oko a žaludek útlocitného estéta, a nenávist vůči precióznímu manýrismu, jenž nakonec zastře původní étos jakéhokoli umění, které chce provokovat středostavovské vrstvy společnosti. Sledovat čtvrtý díl volné tetratologie živých mrtvých je jako poslouchat letošní alba Playing the Angel od Depeche Mode nebo Hau Rück od KMFDM. Tyto kapely hrají dvacet let téměř pořád stejně, a pořád stejně dobře. Díky nim se ukazuje, že dřívější desetiletí přišla s formami nelidskosti (zupáckého strojového industrialu, syntezátorové melancholie či zombiů bez intelektu a sebereflexe), jež v porovnání s kýčovitým humanismem kultivovaných děl mohou jako jediné zastávat místo skutečně vážného, trýznivého gesta odporu vůči masové zmechanizovanosti současné civilizace. Jedině metodou ohně proti ohni a jedině reklamně útočnými hesly a pod vějičkou hororového žánru dnes lze naleptat systém zevnitř. Všechno ostatní je odsouzeno k potupnému vyhnanství ve slonovinové věži snobismu a krásna. Cynismus a ironie neumrtvují živý zájem o svět, ale naopak nejlépe kritizují to, co je na dnešku mrtvolné a zahnívající. (V 60. letech to byl rasismus, v 70. letech konzumerizmus, v 80. letech studenoválečnický militarismus, nyní tažení proti terorismu zastírající úplně jiné politické zájmy.) Samozřejmě i Romerovi zombiové se vyvíjejí, respektive vyvíjí se pohled na ně. S postupujícími léty je tvůrce jakoby domestikuje, a v očích publika tak proměňuje v objekty nostalgie. Tím se ale nijak neustupuje z dřívějších pozic. Preferovat fyzicky odpudivé bylo, je a zůstane znakem kultovního midnight movie. Zombiové zkrátka zůstávají progresivní jako dřív, pouze se v nostalgickém nádechu začínají blížit filmům typu Casablancy a Čaroděje ze země Oz.

Země mrtvých (Land of the dead, USA 2005)
scénář a režie George A. Romeo
kamera Miroslaw Balszak
hudba Reinhold Heil, Johny Klimek
hrají Simon Baker, Asia Argentová, Denis Hopper, John Leguziamo, Robert Joy ad.
93 minut, distribuce Universal Pictures, premiéra 17. 11. 2005

Přečteno 7213x

Článek vyšel v časopise Cinepur #43, prosinec 2005.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3.2 /6

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #143

#143

říjen 2022



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Stane se to znova a znova / Dexter: Nová krev

Strukturovaná polysémie nejen pro ten dnešní den / Nový a Gott

Když Jimmy potkal Kim / Volejte Saulovi

Samy nocí tmou / Světlonoc

Making Elvis Cool Again / Elvis

Závratě spřízněnosti a touhy / Podezřelá

Mlha, čaj a sušenky / Nestvůra z Essexu

V dark roomu s Jane Austen / Fire Island


DALŠÍ Z RUBRIKY

Mezipatra zkouší Prolomit ledy

Nejnovější filmy ze střední Evropy a procházka s Polańskim

Nejlepší letošní seriál a kouzlo redakčního brainstormingu

Nové knihy o filmu či fotce na Ji.hlavě

Nene / Krmení divého publika

Trojúhelník smutku / Škodolibá plavba společenskými hierarchiemi

Men / Pohanské mutace

Arvéd / Arvédova pouť do pekla


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Vejdi do prázdna / ...a přesyť se silnými podněty

Editorial č.68 / Autorství pohřbívané i zmrvýchvstalé

Prorok / Žánr a mystika převlečené do hávu realismu

Stáhni mě do pekla / Když se z masa stane stín

Editorial č.63


RUBRIKY

anketa (31) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (118) / fenomén (83) / festival (116) / flashback (16) / fragment (18) / glosa (243) / kamera-pero (15) / kauza (1) / kniha (132) / kritika (1109) / mimo kino (191) / novinka (824) / pojem (36) / portrét (51) / profil (100) / reflexe (27) / report (149) / rozhovor (185) / scénář (4) / soundtrack (87) / téma (1025) / televize (134) / událost týdne (291) / videohra (83) / web (46) / zoom (173)

Cinepur #43 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #43, prosinec 2005

Z obsahu tištěného čísla:

Šest pohledů na cinefilii (Helena Bendová, téma)

CineFest 2005 / Hamburský svátek filmového dědictví (Tereza Dvořáková, glosa)

Jihlava 05 (Otto Bohuš, glosa)

FamuFest 2005 (Petr Marek, glosa)

Nedorozumění s předložkou a spojkou / K tématu "Komiks a film", Cinepur 41 (Kamil Fila, glosa)

Cinefilové jsou lidé, kteří koukají na televizní seriály / Rozhovor s Radimem Valakem (Vít Janeček, téma)

+ více...