Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Elizabethtown

kritika / Eliška Děcká komentáře (1)

Jít na film Elizabethtown rozhodně není ztráta času, pokud zrovna studujete hollywoodská klišé. V tomhle ohledu funguje film jako neocenitelný manuál obsahující desítky ukázek kýče, patosu a povrchnosti. Jinak nefunguje vůbec. Naštěstí, protože kdyby tomu tak bylo, znamenalo by to, že je něco hrůzného hluboko v nás. Nenápadné vymývání mozku začíná už od počátku. Představuje se nám mladý úspěšný muž, který pracovně selhal. Na tom by nebylo nic tak zajímavého.kdyby to film nerozebíral půl hodiny. Proč, pochopí divák posléze. Mladý, nyní již ex-úspěšný muž totiž musí být na dně, aby mohla přiběhnout (v tomto případě přiletět – pracuje jako letuška, není to roztomilé?) mladá krásna blondýna, samozřejmě velmi obětavá. „Nemůžu si pomoct pomáhat ostatním,” zní její oblíbená věta a asi to má být vtipné. První klišé: zachraňující, obětavá, sexy dívka do nepohody. Další podobné ohavnosti na sebe nenechají dlouho čekat. Druhé klišé: poznej svou rodinu, protože ta tě spasí. Mladý muž, ačkoli se chystá k sebevraždě, (není nic horšího, než smíchat kýč s vážnými tématy) změní názor, aby pomohl stmelit po smrti otce rozpolcenou rodinu. Má tedy v plánu sebevraždu na nějaký čas odložit, a pak se k ní opět vrátit (to tak přece sebevrazi dělají, že). Jeho cesta k rodinným hodnotám v sobě skrývá další obzvláště v USA oblíbené klišé: i malí, hloupí lidé mají velké srdce (rozuměj často i mnohem větší, než ti upracovaní intelektuálové). Část znesvářené rodiny totiž bydlí v tzv. „zapadákově” Elizabethtownu a představuje typickou americkou vesnickou vřelost. Že jsou tito lidé také krásní, mu samozřejmě ukáže ONA – mezitím, co z něj dělá lepšího člověka. Mnoho však pochopí náš mladý hrdina i sám na monstrózním pohřbu (oblíbeném emotivním prostoru pro všechny hollywoodské scenáristy), kde se ukazuje v celé kráse další klišé: správné patetické slovo dokáže pohladit u srdce a pohnout světem. Ačkoli to zpočátku vypadá, že si režisér dělá z projevů legraci, když v krátkém sestřihu spojí dohromady ty největší nesmysly střídajících se řečníků, stejně nakonec nechá vdovu říkat příšerně dlouho příšerné věci, při kterých by většina lidí zkameněla trapností, ti v sále však pláčí a tleskají. Co mě na Elizabethtownu ale vyděsilo nejvíce, bylo klišé: miluj svou krásnou Ameriku. Posledních dvacet minut filmu totiž úplně připomíná československé agitky z padesátých let, kdy se chatrný děj z ničeho nic úplně zastaví, aby divák mohl například čtvrt hodiny sledovat dojení krávy. Elizabethtown nabízí turistickou vložku o krásách Memphisu a jeho okolí. Náš hrdina je tímto vlastivědným výletem, který mu samozřejmě připravila ONA (aby z něj udělala lepšího člověka), dojat. A tak po kouskách rozprašuje svého zpopelněného otce po všech místních pamětihodnostech a přitom pláče (sic!). Vy byste taky plakali, kdybyste to viděli. Jenže... co se vlastně tím vším chce nejen americkému lidu v kinosálech říct? Najednou dostává neškodná romantická komedie nádech drsného thrilleru.

Elizabethtown (USA 2004)
režie Cameron Crowe
hrají Orlando Bloom, Kirsten Dunstová, Susan Sarandonová
123 minut, distribuce Bontonfilm, premiéra 29.12.2005

Přečteno 7489x

Článek vyšel v časopise Cinepur #43, prosinec 2005.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
2.8 /4

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

Ondrej Capek  (9.8.2007 14:15)

Film jsem videl a neprijde mi az tak spatny. Ano je to oslava urciteho americkeho stylu zivota (jestli cele ameriky, to si nejsem jist, na to jeto prilis ruznoroda zeme), film priznane pozitivni.

ALE Posledních dvacet minut filmu totiž úplně NEpřipomíná československé agitky z padesátých let - ty byly DALEKO HORSI. Spis mi to prijde jako natazene kochani doktora z Vesnicko ma strediskova.

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #141

#141

květen 2022



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

V dark roomu s Jane Austen / Fire Island

Sex, celebrity a video / Pam & Tommy

KVIFF: Hádej, kdo zas přijde na večeři

Top Gun: Maverick / Mentor, který nedokáže přestat být hrdinou

KVIFF: Dějiny za dveřmi

KVIFF: Objímání stromů pro začátečníky

KVIFF: A co dále, Íáčku

The Tragedy of Macbeth - Král šedivý a znavený


DALŠÍ Z RUBRIKY

Španělský noir i Finchera nabídne Noir Film Festival

Top Gun: Maverick / Mentor, který nedokáže přestat být hrdinou

KVIFF: Co letos vidět ve Varech? 5 tipů Cinepuru

Hrát si s prázdným prostorem / Rozhovor s animátorem Michaëlem Dudokem de Wit

Ostrůvek náročného dokumentárního kina / Visions du Réel 2022

Editorial 141

Trojúhelník smutku: Na rozbouřených vlnách satiry

Osamění nelze utéct? / 75. festival v Cannes


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Až na severní pól / Animovaný sníh, na kterém se netančí

Až po uši v animaci / Anifilm ocenil Kaufmana i studenta FAMU

Hayao Miyazaki: Oči nezastíněné nenávistí

Píseň moře / Autorská animace pro všechny

Anifilm 06: sbližování komerční a autorské animace


RUBRIKY

anketa (31) / český film (116) / český talent (37) / cinepur choice (33) / editorial (116) / fenomén (83) / festival (113) / flashback (14) / fragment (18) / glosa (243) / kamera-pero (13) / kauza (1) / kniha (131) / kritika (1095) / mimo kino (190) / novinka (817) / pojem (36) / portrét (49) / profil (99) / reflexe (27) / report (146) / rozhovor (183) / scénář (4) / soundtrack (85) / téma (1013) / televize (130) / událost týdne (285) / videohra (81) / web (44) / zoom (171)

Cinepur #43 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #43, prosinec 2005

Z obsahu tištěného čísla:

Restart (Daniela Havránková, kritika)

Zlomené květiny / Zmizelá slova (Aleš Stuchlý, kritika)

Pedro Almodóvar (David Čeněk, kniha)

Obchodník se smrtí (Petr Hamšík, kritika)

Toyen / Hra, erotika a tvorba zachraňují život (Sylva Poláková, kritika)

Cinefilové jsou lidé, kteří koukají na televizní seriály / Rozhovor s Radimem Valakem (Vít Janeček, téma)

+ více...