Editorial č.36
Jak to tak bývá, někdy nás nepředpokládané události nutí k smělým činům. V nedávné době jsme na sebe chtěli upozornit potenciální předplatitele, a požádali jsme proto našeho webmastera, aby na domácí stránku Cinepuru přidal křiklavý banerek vyzývající k předplacení časopisu. Žádné bližší zadání vysloveno nebylo, a tak se webmaster chopil iniciativy a past na předplatitele pojal po svém.
Kdo zakládá nějaké periodikum, ví, jak je obtížné nalézt pro něj nějaký vhodný podtitul. Často operuje se značně vágními slovy jako dobrý, kvalitní apod. I Cinepur si tímto obdobím prošel, než na podtitul rezignoval. Jaké bylo naše redakční překvapení, když podtitul, na který jsme nemohli přijít, na nás zablikal z onoho banerku. Podtitul "časopis pro moderní cinefily" z našeho pohledu překvapivě dobře vystihuje záměr Cinepuru. Nutno poznamenat, že nešlo řekněme o trefu od boku, neboť náš webmaster vystudoval filmovou vědu, ale na rozdíl od nás patrně včas pochopil, že budoucnost patří jinému médiu.
Podtitul byl vyřčen a nám nezbývá než ho vysvětlit, zvláště pokud vyjadřuje záměr časopisu. Klasická cinefilie se vyvinula z lásky ke klasickému americkému filmu po druhé světové válce ve Francii. Dělo se tak v příznivé době, kdy země národa osvoboditelů se stala utopickým světem pro válkou poznamenanou zemi. Filmy z "nového světa" byly po své obsahové stránce vnímány s jistou až mytickou posvátností. Mladí kritici Cahiers a později režiséři nové vlny obdivovali řemeslnou dokonalost hollywoodských produktů "zlatého období", za níž si ve své romantické opozici vůči francouzské kinematografii té doby vysnili podíl heroické osobnosti – auteura.
Období nevinnosti skončilo v šedesátých a sedmdesátých letech. Politická situace se změnila a film byl podroben vědečtějšímu zkoumání. Ocitl se mezi systémy označování jako prostředek označování světa, tedy jako velmi účinný ideologický nástroj. Filmu byl přiznán podíl na výkonu moci, na útlaku politickém, sociálním, etnickém, geopolitickém, rodovém či sexuálním. Od lásky k filmu se dospělo ke kritické roztržce s ním.
Pokud je cinefilie klasický fenomén (láska ke klasickému filmu), pak samozřejmě vylučuje přídomek moderní. Nadsázka podtitulu "časopis pro moderní cinefily" snad není pouhým posměškem našeho webmastera, ale pojmenováním naší snahy zajímat se o film s určitým vášnivým, ale nikoli již nekritickým zaujetím. A to v době, kdy film díky technickému vývoji (digitalizace) a prolnutí s ostatními nejen uměleckými obory (videoart, počítačové hry...) znamená něco podstatně jiného než před padesáti lety.
P. S.: Fenoménu cinefilie by se mělo věnovat jedno z příštích čísel Cinepuru.
PP.S.: Za redakční přípravu rubriky téma patří poděkování fantomfilm.cz