Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Editorial č.32

editorial / Zdeněk Holý

Pokud editorialy mají představit přítomná témata časopisu, pak tento editorial se naopak zaměří na to, co v 32. čísle Cinepuru chybí. Na Apríla by měl vstoupit do kin nový snímek Larse von Triera Dogville, který by si za svoji až provokativní novost určitě reakci zasloužil. Pokud se jedny z nejinovativnějších věcí současnosti v dlouhometrážní hrané kinematografii odehrávají pod estetickým emblémem rozostření, pak Trier nabízí zcela jiný způsob vynalézání kinematografie. Estetika rozostření vychází ze snad již dostatečné historičnosti kinematografie, kdy její historií definované kontury (ať už žánrové, narativní nebo stylistické) je možno vystavit znejistětní. Namísto převracení těchto kontur a nabourávání diváckých očekávání, rozostření nabízí divákovi příjemnou nejistotu, kdy neví na území kterého žánru, kterého příběhu či filmu se pohybuje. Je vstřebáván vytříbenou nejistotou statutu filmové přítomnosti, ať již sleduje Soderberghovy hollywoodské variace, Denisové lpění na těle jako bodu prosté přítomnosti nebo Dumontovu až k zastavení zpomalenou naraci.

Trier nevyužívá nahromaděného dějinného materiálu, historii neguje, kinematografii vzhledem k ní znovu vynalézá. Jak jinak označit fakt, že Trier přichází se zcela nově pojatou mizanscénou, která nemá v kinematografii obdoby. Malované kulisy, radikální schematizace světa příběhu sic odkazují na hojně využívané divadelní a výtvarné filmové výpůjčky, ale v Dogville se je podařilo oprostit od konvencí svého původu. Odvážím se tvrdit, že Ken Russell bez divadelní konvence je nesledovatelný, Trier v Dogville tvoří konvenci novou. Divadelně schematizovaná scéna Dogville se pojí s až naturalizovaným herectvím, film funguje i bez odkazování k divadelní konvenci. A pro ty, kdo nemohou Trierovi odpustit sentiment filmů Prolomit vlny a Tanec v temnotách, nebo kdo v nich neviděli sebereflexivní kritický nástroj kinematografie, má Dogville překvapivé, přehodnocující zakončení, k němuž natolik konzistentně vedou dva zmíněné filmy, že jejich sentimentalita je zpětně zpochybněna.

Abych editorské konvenci učinil za dost, zbývá říci, že toto číslo se věnuje politickému filmu, ale jelikož je těžké dnes najít, co není politikum, věnuje se jen těm filmům, které se jako politické explicitně deklarují. Můžete se těšit na úderná hesla.

Přečteno 4492x

Článek vyšel v časopise Cinepur #32, únor 2004.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
2 /5

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #124

#124

srpen 2019



DALŠÍ Z RUBRIKY editorial

Editorial 124 / Kdybych kouřila, zapálila bych si Red Apple

Editorial 123: Současný český seriál

Editorial 122: Underground

Editorial 121: Autor ve 21. století

Editorial 120: Muž ve filmu

Editorial 119: FAMU

Editorial 118: Neonoir

Editorial č. 117 / Cine latino


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Zamést si před vlastním prahem

Panství Downton / Jak si užít nostalgii a neurazit liberální cítění /

Top of the Lake / Režisérská pečeť v seriálu

Osmdesát dopisů / Estetická krása plahočení

Ostrava Kamera Oko


RUBRIKY

anketa (24) / český film (83) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (99) / fenomén (73) / festival (87) / fragment (18) / glosa (213) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (118) / komiks (10) / kritika (813) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (730) / objev (3) / pojem (36) / portrét (12) / profil (106) / reflexe (24) / report (111) / rozhovor (161) / scénář (4) / soundtrack (46) / téma (905) / televize (104) / tisková zpráva (1) / událost týdne (239) / výstava (1) / video (2) / videoart (16) / videohra (63) / web (42) / zoom (158)

Tento článek vyšel v časopise Cinepur #32, únor 2004

Z obsahu tištěného čísla:

Proměny dialektické perspektivy v politické orientaci (Redakce, téma)

Editorial č.32 (Zdeněk Holý, editorial)

Zkušenost propasti (Dominique Paini, reflexe)

Zpomalení a zrychlení (Nicole Brenezová, pojem)

Film je politikum (Zdeněk Hudec, téma)

Demonlover (Přemysl Martinek, kritika)

+ více...