Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

V prvním letošním čísle Cinepuru opět zveřejňujeme anketu, kde se spřízněných osobností našeho časopisu ptáme na jejich největší filmové zážitky loňského roku. A stejně jako v předchozích letech je zajímavé sledovat, na čem se shodneme, ale možná ještě zajímavější je vidět, na čem se neshodneme. Obzvlášť z letošní ankety mám pocit, že se do výběru silně promítl přetlak audiovizuálních obsahů, kterému v současnosti čelíme a v němž si chtě nechtě musíme vybírat, čemu dáme přednost.

Velkým překvapením pro mě bylo třeba, že mezi nejlepšími seriály loňského roku Helena Bendová jmenuje čtyři tituly z Jižní Koreje. Táňa Zabloudilová třídí sériovou fikci do řady kategorií včetně „Evropy mimo Británii“, Ondřej Pavlík se zase zamýšlí, jestli není načase víc akcentovat projekty, které vznikají v oblasti VR či videoher (a v tomhle čísle najdete také jeho recenzi na pozoruhodný interaktivní film IMMORTALITY). I z ostatních příspěvků je možné rozeznat nejenom osobitý vkus, ale také vymezenou výseč toho, co daný autor či autorka stihne „usledovat“, nebo zdroje, kam za audiovizuálními obsahy vůbec chodí.

Někdo loví ve filmech festivalového okruhu, někdo v kinech, někdo v lokálních kinematografiích, někdo na streamovacích službách a někdo v ještě obskurnějších kanálech. To samozřejmě nějak platilo vždy, ale tentokrát je to markantnější než kdy jindy. A v nejbližších letech se tenhle trend, kdy se každý noříme do jiných králičích nor podle toho, kam nás navedou dlouhodobé preference i momentální fascinace, nejspíš bude prohlubovat.

Je otázka, jestli je to pro žebříčky nejlepších filmů dobře, nebo špatně. Doporučení od znalců mohou fungovat jako navigace v přetlaku nových i starších titulů, ale zároveň se budou stále častěji míjet s čím dál specializovanějšími zájmy konkrétních diváků. Hledat „nejlepší filmy roku“ statistickou metodou je v téhle drolivé anketě možná trochu marnost. Shoda na první pětici ostatně byla letos znatelně menší než v předchozích letech. Větší smysl možná letos má pozorně si pročítat anketu jako celek. Ale ne proto, abychom si v ní hledali podstatné tituly, které jsme ještě neviděli a bylo by dobré je „dohnat“. Spíš prostě jen kvůli tomu, abychom si uvědomili členitost terénu, na jakém se dvacetičlenný, tedy vlastně ne až tak široký, „redakční okruh Cinepuru“ pohybuje. Je to zkrátka dobrá příležitost podívat se, v jakých norách právě bydlí autoři a autorky, které se podle našeho časopisu vyplatí sledovat.