Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

TBH / WTF

TBH / WTF

web / televize / Petra Chaloupková / 1. 11. 2022 / komentáře (1)

V polovině února přivítalo revitalizované iVysílání České televize premiéru seriálu TBH, který už tehdy vyčníval hned několika prvenstvími. Kromě vítěze v kategorii webseriál z loňského festivalu Serial Killer jde také o první původní hraný formát ČT určený výhradně pro internetovou platformu a zároveň zacílený primárně na teenagerské publikum.

Na slibnou reklamu zanedlouho navázala salva oslavných kritik oceňujících otevřenost veřejnoprávního média ke zpracovávání témat (kyber)šikany, mentálního zdraví nebo homosexuality a taktéž snažení zprostředkovat je atraktivní a přístupnou formou pro mladé obecenstvo. Málokterá pochvala, potažmo i titul samotný ale obstojí, když vynecháme argumentační berličku malého českého rybníku, pro nějž je progresivní i zjištění, že existují queer středoškoláci, že mezi sebou komunikují přes sociální sítě a mluví obecnou češtinou. S těmito chatrnými kvalitami ale TBH – neboli překotný mix všeho, co by současné generaci 15+ pravděpodobně mohlo být blízké – jen těžko překvapí. Ať už v rámci zahraniční konkurence nebo jako o několik let zpožděný vstřícný krok vůči českému dospívajícímu divákovi.

Do děje seriálové prvotiny Lucii Kajánkové jsme vhozeni ve chvíli, kdy na chodby brněnské střední školy vstoupí maskovaný muž, který několika výstřely rozpoutá paniku mezi studenty. Krátký, nekontextualizovaný teaser budoucnosti poté přerušuje instagramový stream z dřívějška téhož dne, v němž nás šestnáctiletá Mája uvádí do vztahů a společenské hierarchie na škole. Té podle tradičního mustru teen dramat vládne florbalové mužstvo a tlupa jeho obdivovatelek v čele se sebevědomou Nessou a jejím přítelem Lukym. Nadcházející střelecký útok však jejich dosavadní životy převrátí vzhůru nohama – nehledě na to, že útočník v ruce držel jenom atrapu a že to navíc byl jejich spolužák a Nessin nevlastní bratr Tonda. Moment střelby funguje jako rozbuška pro rozvíjení paralelních linek, které osvětlují okolnosti vedoucí k Tondově zkratu a současně rozvádějí příběhy jednotlivých protagonistů – rozpad vztahu, hledání nových lásek a přátelství, sebeurčování vlastní identity.

Z narativního schématu založeného na úvodním šoku a postupném rozpletení (které kopíruje jak úvodní díl, tak seriál jako celek) je patrná snaha vyrovnat se rychlostí a dynamičností audiovizuálnímu obsahu, který cílová věková skupina běžně konzumuje on-line. Obdobně styl internetové komunikace podtrhují také do rámu implementované chaty a obrazovky mobilních telefonů nebo na dramatiku poměrně krátká stopáž jednotlivých dílů pohybující se mezi 11–17 minutami. Jenže úsilí osvěžit, respektive uměle omladit formát nedošlo dál než za vyprázdněné atributy dnešního „světa mladých“ a nepropsalo se do struktury vyprávění, které se po počátečním otřesu propadá do tempa průměrné pondělní detektivky. Fragmentace narativu dle logiky – co epizoda, to jiná postava a jiná perspektiva – se tak namísto dramaturgické opory stala zbytečnou koncepční přítěží, jíž je třeba se držet za každou cenu bez ohledu na to, jestli je stále funkční a negeneruje jen výplňovou vatu.

V prvním plánu tuto scenáristickou rozpačitost symptomatizují dokola opakované scény kolektivního veselí, kdy do sebe teenageři vehementně klopí lahve tvrdého alkoholu (aniž by se to projevilo na jejich chování), což místo zřetelných replik zpravidla doprovází konverzační šum režijně pojatý ve stylu „jak si asi povídají náctiletí“. Stejně tak i mluva hrdinů se schizofrenně přelévá z útržkovitých dialogů plných anglicismů a vulgarismů do znenadání sáhodlouhých promluv, v nichž scénář kondenzuje psychologický vývoj postavy, který z předchozího počínání nebyl čitelný. Při komplexním pohledu pak na povrch vyvěrá tematická a tonální nevyváženost. Zatímco dramatický rámec seriálu, Tondova cesta od oběti šikany k neuváženému aktu pomsty, je prakticky objasněn už ve čtvrtém díle a dál odložen na vedlejší kolej, většinu času sledujeme konvenční vztahovou smršť. Celkový nevalný dojem z řemeslného zpracování navíc umocňují zbytečné nedostatky v podobě netrefených postsynchronů nebo zcela nesmyslného chování některých aktérů (například když se Nessa v obraně vůči střelci snaží zabarikádovat sedacími pytli a nevolá policii, nýbrž kamarádku mimo školní budovu, aby bezpečnostní složky kontaktovala ona).

TBH je kulhající kompromis, který na sebe sice nabalil všechny zástupné symboly generace Z, ale nakládá s nimi vyprázdněně a staromódně, jako s vlaječkami označujícími produkt pro specifickou demografickou skupinu. Je skvělé, že titul začleňuje coming out jinak než jako spouštěč koloběhu homofobie, ale Luky a Pavel by na druhou stranu bez „jiné“ sexuální orientace postrádali další charakteristicky a role v příběhu. Podobně lze ocenit, že se protagonisté postupně zbavují zjednodušujících škatulek, ale například postava environmentálně uvědomělé feministky Máji zosobňující „woke“ dobu je daleko za hranicí karikatury. Také tematizace kyberšikany si právem vysloužila pozitivní ohlas, ale jak relevantní může být moralizující varování před nástrahami sociálních sítí pro mládež, která spolu s nimi vyrůstala? Upřímně řečeno, takhle to nemá cenu.

Článek vyšel v čísle březen/duben 2022.

Přečteno 406x

Článek vyšel v časopise Cinepur #140, duben 2022.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
2.3 /11

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

Čím se kryje?  (5.11.2022 01:25)

Čím se kryje jedna rasistická nacistická xenofobní zrůda z FAMU? V očích mnoha lidí jsou její zvrácené představy o znásilňování a mučení, které s takovým gustem realizuje, příliš lákavé. Jsou zaslepení lží nebo možná stejně prolhaní. Postavme se na odpor novému hitlerismu, který vyvinula. Nesouhlasme s její ideologií a ztrestejme řádně zvrácenou praxi, která je na to navázána. Nedejme šance její zálibě ve lhaní, mučení a znásilňovaní. Vy ostatní, nebuďte zaslepení. Šíří nacistické myšlenky a snaží se jim dodat beztrestnost. Nikdy se s tím nesmiřme a nikdy nezapomeňme!

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #143

#143

říjen 2022



DALŠÍ Z RUBRIKY web

TBH / WTF

Streamování za lepší planetu

Takový normální seriál / Lajna

The Sociological Cinema

MUBI: Now Showing

Pixar v kostce

Short of the Week

Ještě větší marketér, než jsme před rokem doufali?


DALŠÍ Z RUBRIKY televize

Stane se to znova a znova / Dexter: Nová krev

V dark roomu s Jane Austen / Fire Island

Sex, celebrity a video / Pam & Tommy

TBH / WTF

Holky na zabití / A jak to bylo dál…

Dej mi zpět mé jméno / Halston

Stírač frajírků a lumpů / Mikýřova úžasná pouť internetem

My děti ze stanice ZOO / Hudbou proti naivitě a patosu


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

KVIFF: Kyslík, ticho, klid

KVIFF: Hádej, kdo zas přijde na večeři

KVIFF: Všechno, co jste kdy chtěli vědět o sexu, ale báli se to natočit

KVIFF: Dějiny za dveřmi

KVIFF: Objímání stromů pro začátečníky


RUBRIKY

anketa (31) / český film (118) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (118) / fenomén (83) / festival (116) / flashback (16) / fragment (18) / glosa (243) / kamera-pero (15) / kauza (1) / kniha (132) / kritika (1109) / mimo kino (191) / novinka (824) / pojem (36) / portrét (51) / profil (100) / reflexe (27) / report (149) / rozhovor (184) / scénář (4) / soundtrack (87) / téma (1025) / televize (134) / událost týdne (291) / videohra (83) / web (46) / zoom (173)

Cinepur #140 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #140, duben 2022

Z obsahu tištěného čísla:

TBH / WTF (Petra Chaloupková, mimo kino)

TBH / WTF (Petra Chaloupková, web)

Stane se to znova a znova / Dexter: Nová krev (Viktor Licek, televize)

Stane se to znova a znova / Dexter: Nová krev (Viktor Licek, televize)

Kočičí disonance a touha (Lucia Kajánková, kamera-pero)

Stopy v písku / Hrdina (Janis Prášil, kritika)

+ více...