Realismus, alegorie, romantismus / Íránský film ve stínu hrdelního práva
Podle Amnesty International bylo loni v Íránu popraveno nejméně 214 lidí. Islámská republika se tak v počtu vykonaných poprav řadí na druhé místo po Číně. Kontroverze a spornost absolutního trestu provokuje i k natáčení filmů, které se v zemi svého vzniku ne vždy dočkají uvedení. Toto zneklidňující téma otevřelo i několik nejvýraznějších současných nezávislých snímků. Ačkoli většina skutečných poprav je vykonávaná za obchod s drogami, filmoví odsouzenci umírají na šibenici převážně za vraždu.
Jedním z prvních íránských filmů o trestu smrti byl rodinný thriller Chci zůstat naživu (Mícháham zende bemánam) z roku 1995 v režii Írádža Qáderího. Aslán se po rozvodu znovu ožení s Farangís, ale jeho osamělý syn spáchá v důsledku rodinné tragédie sebevraždu. Nevinnou Farangís, kterou s chlapcem pojil vroucný vztah, obviní soud z vraždy a pošle ji na šibenici. Aslán na poslední chvíli objeví důkaz její neviny. Uvědomělý prokurátor ve snaze napravit justiční omyl posílá Aslána do vězení s dopisem o zrušení popravy. Muž dorazí po vykonání rozsudku, ale Farangís se díky úsilí lékařů vrací k životu.
Opakem divácky úspěšného snímku se šťastným koncem je provokativní dokument A pavouk přišel