Vzhůru do oblak, hluboko pod zem / Díra

V létě 1961 skupina speleologů z Turína nasedla na vlak směrem k horskému masivu Pollino na hranici italských regionů Basilicata a Kalábrie. Jejich cílem bylo prozkoumat tamní propast, dnes známou pod jménem Bifurto. Se svými 700 metry byla v šedesátých letech považována za druhou nejhlubší jeskyni na světě. Nový film vystudovaného architekta Michelangela Frammartina je pečlivou, hudby, slov a dramatu prostou kronikou jejich cesty daleko na jih a hluboko pod zem.

Frammartino je jedním ze současných italských tvůrců, kteří spojováním postupů hrané a dokumentární kinematografie oživují neorealistickou tradici zdejší kinematografie. Ve svém debutu Dar(Il dono, 2003), následující etnografické grotesce Čtyřikrát (Lequattro volte, 2010)i krátkometrážních Stromech(Alberi, 2013), promítaných ve smyčce v rámci videoinstalace, sledoval život určité venkovské komunity podobně jako například Ermanno Olmi ve Stromu na dřeváky. Oproti klasikům italského filmu se však odpoutává od lidské perspektivy i západokřesťanské konceptualizace...