Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Návraty oblíbených filmových postav po letech nejsou z historického hlediska nic neobvyklého, podobně jako návraty velkých filmových franšíz, které spojují vlastní vyprávěcí tradice se současnými trendy. Podobně jako v případě filmů Indiana Jones a Království křišťálové lebky, Star Wars: Síla se probouzí, Blade Runner 2049 či Logan, jejichž tvůrci s tímto motivem pracovali, i Top Gun: Maverick následuje podobnou formuli. Pokračování hitu roku 1986 uvádí starého hrdinu do stejných situací a nové perspektivy, dává novým divákům i věrným fanouškům prvního Top Gun zakusit vzrušení z dynamických vzdušných peripetií a pohrává si s motivem „předávání štafety.“

Top Gun: Maverick přivádí zpět na scénu špičkového stíhacího letce Petea Mitchella alias Mavericka, jenž musí vycvičit tým pilotů pro zdánlivě neuskutečnitelnou misi. Vyprávění přitom provádí stejnými vývojovými modely a situacemi, jako první film. Jen tentokrát staví hlavní postavu do jiné pozice, a nabízí tak jinou perspektivu. Původní Top Gun představoval určitou alegorii dospívání; Maverick se učil zodpovědnosti a práci v týmu, při osudové ztrátě parťáka zjistil, jak hořký může být život bojového pilota, poznal první lásku a s první ostrou bojovou akcí v závěru vstoupil do života. Příběh dospívání byl přitom rozprostřen na osnovu filmu o výcviku stíhacích pilotů. Byla to osnova s jasně určenými body obratu, které diváci dodnes poznávají jako klíčové momenty. Těmi nyní již „dospělý“ Maverick provází novou generaci pilotů, a z hrdiny, který dospívá, povýšil na rádce – postavu, jež umožňuje dospět jinému hrdinovi, který by se měl stát jeho nástupcem. S motivem rádce a nástupce je to ale u filmu Top Gun: Maverick o něco ošidnější.

Maverick tedy využívá téměř stejnou osnovu se stejnými body obratu jako první film. Tentokrát ale vnímáme totéž vyprávění z perspektivy staršího Mavericka, jenž vstupuje do pomyslné role rodiče či mentora. Mezi jeho svěřence jsou naopak rozděleny některé negativní aspekty jeho arogantního a rebelského mladšího já; jeden ze členů týmu má pověst bezohledného sobce, další se bouří proti jeho autoritě, jiný působí jako vyděděnec. Maverickův úkol je vytvořit z těchto aspektů kompaktní celek a zajistit jeho přežití. V mentorské roli provádí mladý tým dějovou osnovou prvního filmu a nad většinou situací má ze své pozice kontrolu. Nezřídka sám opakující se body do děje přivádí. A to včetně imerzivních vzdušných soubojů.

Dynamický střih udržuje diváckou pozornost střídáním letu stíhaček a tváří jejich pilotů. Průzory jejich kabin vidíme pohyb i při detailech na tvář, takže dojem dynamičnosti působí prakticky neustále. Veškerý pohyb přitom řídí Maverickovy akce – při výcviku, během variace na plážový volejbal a v klimaxu. Kromě pohybu Maverick přímo ovlivňuje tok vyprávění a nutí ostatní figury jednat a přizpůsobovat se jak situacím, tak potřebám vyprávění, dokud nepřevezme kauzalitu úplně a nestane se aktivním protagonistou sám o sobě.

Vedení týmu a organizace kauzality přináší vnitřní i vnější konflikty, které Maverick ve filmu prožívá a které rozvíjejí jeho vývoj současně s tím, jak se vyvíjí vyprávění. Jeho největší výzvou tentokrát není naplnit hlavní roli v příběhu a přizpůsobit se pravidlům subsvěta školených letců, ale nutnost úspěšně dovytvořit daný příběh a pravidla nastavit.

Jako ve velké části podobných filmových návratů i zde přechází hrdina prvního filmu do polohy rádce, který předává svou roli mladší postavě. V tomto případě je však rádce zároveň hlavním protagonistou, zatímco jeho svěřenci – jimž by měl předat štafetu – slouží jako kolektivní hrdina. Zatímco první Top Gun vyprávěl příběh outsidera, jenž se musí stát týmovým hráčem, druhý ukazuje celou skupinu outsiderů, kteří musí vytvořit tým. V klíčové části příběhu ale film trochu oslabí motiv kolektivního hrdiny a ustaví Mavericka jako hlavní postavu, která musí završit vyprávění, dokončit misi a dostát vlastnímu hrdinskému příběhu.

Film vyvolává u diváků očekávání, že Maverick předá štafetu některému z mladších hrdinů, protože jeho původně mentorská úloha to předurčuje. Ve skutečnosti se Maverick vrací po dříve vystavěné cestě zpět do role hrdiny. Top Gun: Maverick tak v podstatě zakončuje růst své hlavní postavy. Zatímco v prvním filmu dospíval a dokázal, že je schopnou osobností vykonávající hrdinské kousky, ve druhém předvedl, že k dospívání dokáže vést další postavy a stále vykonávat hrdinské kousky… a také řídit kauzalitu vlastního hrdinského příběhu.