Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Cannes: Trojúhelník ambicí bývalého vítěze

Cannes: Trojúhelník ambicí bývalého vítěze

glosa / kritika / Iva Přivřelová / 26. 5. 2022

Jako jiné festivaly, i organizátoři festivalu v Cannes mají své oblíbence, navíc takové, kteří akci na francouzské riviéře zůstávají věrní. V letošní soutěži tak je mnoho režisérů známých právě díky úspěchu v Cannes. Někdo vyhrál sekci Un Certain Regard (jako Ali Abbasi), někdo Zlatou kameru pro nejlepší debut (jako Lukas Dhont) a někdo i Zlatou palmu. Jako třeba Ruben Östlund, jenž soutěží s Trojúhelníkem smutku.

První film, který zábavný švédský filmař natočil po svém filmu Čtverec, s nímž v Cannes triumfoval před pěti lety, je i jeho prvním anglicky mluveným. Už to naznačuje, že osmačtyřicetiletý Östlund má větší mezinárodní ambice. Samozřejmě, svět modelingu, v němž jeho novinka začíná vtipnou scénou z castingu pojatou jako anekdota o povrchnosti reklamy, mluví převážně v angličtině. Stejně jako hosté na luxusní zaoceánské jachtě. (Anti)hrdinové pak větší části snímku.

Östlund ovšem tentokrát slevil ze svého provokativního bodání do slabin průměrného muže jako to dělal ve Vyšší moci (s níž v Cannes vyhrál Un Certain Regard) a ubral na množství zkoumaných témat, díky nimž byl Čtverec stimulující. Trojúhelník smutku se točí hlavně kolem poznatku, že lidi jsou si rovni pouze ve fungování svých tělesných funkcí. Jakmile se přežene bouře a okamžik nebezpečí, každá společnost vždy nastolí hierarchii, jíž vládnou ti, co mají nejvíc. Peněz, krásy nebo jídla.

Östlundův cynický komentář kapitalismu v soutěži převážně seriózních společenských témat stále vybočuje svou ironií a odvahou alespoň na chvíli se odvázat. Večeři, kterou během plavby naservíruje, se v její velkolepé a nadšené groteskní nechutnosti v Cannes vyrovnala snad jen jedna z černých historek vyprávěná pečenou rybou v parodii Quentina Dupiexe na půlnoční filmy Kouření způsobuje kašel. Jenže kolem této fraškovité verze Titaniku se jako série selfíček na Instagramu táhne přehlídka spíš méně než více efektních šťouchanců do absurdnosti světa peněz. Příliš repetitivní a přímočará a kupodivu i příliš měkká na to, aby způsobila u diváků větší mozkové vlny. Třeba to ale bude stačit na Oscara.

Přečteno 1340x

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #148

#148

srpen 2023



DALŠÍ Z RUBRIKY glosa

KVIFF: Všechno, co jste kdy chtěli vědět o sexu, ale báli se to natočit

Cannes: Západ, Východ i Asie by potřebovaly vyšetřit

Cannes: Trojúhelník ambicí bývalého vítěze

Cannes: Ženy spoutané korzety a šílenstvím

Rizika pod povrchem / Rok 2017 v české filmové distribuci 2

FAMU jako zážitková agentura. A co dál? I. část

FAMU jako zážitková agentura. A co dál? II. část

Zamést si před vlastním prahem


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Hranice klimatického hraní / Terra Nil

Zuřím, tedy jsem / Beef

Anatomie pádu / Spravedlnost, manželství a jeden pád z okna

KVIFF: Brutální vedro svědí a pálí jako nezhojená rána

KVIFF: Defraudanti se vtipně zpronevěřují normám žánru i práce

KVIFF: Karlovarský Toni Erdmann odbourává zábrany i bránici

KVIFF: Blažiny lekce uštědřují divákům pořádný monokl

KVIFF: Alegorická detektivka Úsvit není ani ryba, ani rak


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Závratě spřízněnosti a touhy / Podezřelá

Cannes: Západ, Východ i Asie by potřebovaly vyšetřit

Cannes: Ženy spoutané korzety a šílenstvím


RUBRIKY

anketa (33) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (122) / fenomén (84) / festival (124) / flashback (20) / fragment (18) / glosa (244) / kamera-pero (18) / kauza (1) / kniha (135) / kritika (1135) / mimo kino (195) / novinka (835) / pojem (36) / portrét (55) / profil (102) / reflexe (27) / report (152) / rozhovor (188) / scénář (4) / soundtrack (91) / téma (1048) / televize (141) / událost týdne (296) / videohra (86) / web (46) / zoom (175)