Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Úvod do Wese Andersona

Úvod do Wese Andersona

téma: Wes Anderson / Lukáš Skupa / 12. 4. 2022 / komentáře (1)

V roce 1992 natočil tehdy třiadvacetiletý cinefil na šestnáctimilimetrový materiál krátký černobílý snímek Bottle Rocket, který byl posléze s úspěchem uveden na festivalu v Sundance. Jeho autor zanedlouho dostal příležitost realizovat stejnou látku jako svůj celovečerní debut, a to rovnou pod záštitou Columbia Pictures. Filmem Grázlové (1996) tak začala profesionální dráha Wese Andersona, jenž se s přibývajícími snímky zařadil k nejuznávanějším americkým režisérům a zároveň k nejoblíbenějším filmovým auteurům v klasickém slova smyslu. V očích kritiků a fanoušků je právě tím tvůrcem, který do filmů otiskuje vlastní osobnost a zájmy a jehož „rukopis“ lze ihned spolehlivě rozeznat – ať už skrze vizuální charakteristiku s důrazem na mizanscénu nebo opakující se témata vázaná na vztahy rodičů a dětí či postavy svérázných outsiderů.

Svérázným „filmovým outsiderem“ je ovšem i sám Anderson. Nepodléhá vnějším trendům ani moderním technologiím, kterými by jiní chtěli své filmy udělat ještě hezčí a dokonalejší. Naopak inklinuje k tradičním, z pohledu jiných zastaralým technikám natáčení a v historii nachází i svou inspiraci. V jeho dílech od počátku nalezneme odkazy třeba na francouzskou novou vlnu či slavné auteury jako Orson Welles, Federico Fellini nebo Satjádžit Ráj. V počátcích Andersonovy kariéry však leží i kořeny jeho zvláštní pozice na pomezí nezávislé a mainstreamové kinematografie. Mnozí Andersona považují za typický příklad nezávislého filmaře, jehož styl se vzpírá komerční tvorbě, jenž uvádí svá díla na prestižních festivalech a svou jedinečnou poetikou ovlivňuje další nezávislé tvůrce. V porovnání s nimi však jeho filmy vždy měly nadstandardní produkční zázemí – od počátku je financovala studia z kategorie „majors“, což také umožňovalo rozvinout andersonovsky perfekcionistický styl. V tomto smyslu může Anderson podněcovat i debaty, co vlastně znamená nezávislá kinematografie.

Jednotlivým filmům Wese Andersona jsme v Cinepuru vždy věnovali dostatek pozornosti v recenzích, novinkách i souhrnnějších článcích. Téma jsme proto pojali jako možnost reflektovat jeho dosavadní tvorbu komplexněji. Texty se více než na samostatné snímky soustřeďují na vybrané klíčové tendence, jež lze v Andersonově filmografii vypozorovat z perspektivy dlouhodobějšího vývoje. Hned první dva příspěvky představují dva rozdílné názorové přístupy k Andersonově tvorbě. V prvním z nich se Tomáš Stejskal ohlíží za více než dvacetiletou režisérovou kariérou a naznačuje, jak se jeho smutní hrdinové postupně ztrácejí v „panoptiku pro cinefily“. Ondřej Pavlík se ve svém textu zamýšlí nad převažujícími a stereotypními interpretacemi Andersonových filmů a nabízí odlišný typ výkladu, podle nějž tyto snímky otevírají nový pohled (nejen) na svět umění.

Následující texty pak z různých hledisek rozebírají Andersonův „rukopis“. Martin Svoboda se věnuje filmu Život pod vodou (2004) a s odstupem vystihuje jeho mimořádné postavení v režisérově tvorbě, v souvislosti s jeho typickými motivy a hrdiny. Natalia Kozáková se zabývá vztahem Wese Andersona k animaci. Nikoli pouze v úzkém zaměření na jeho animované snímky, ale především ve smyslu stále zřetelnějšího pronikání principů animace do jeho hraných filmů. Závěrečný text Matěje Hrudičky přibližuje Andersonovy reklamy, jež tvoří pozoruhodnou – ačkoli v reflexích mnohdy opomíjenou – součást jeho díla. Ani tyto spoty nenechají všechny zasvěcené na pochybách, kdo je jejich autorem.

Přečteno 1239x

Článek vyšel v časopise Cinepur #140, duben 2022.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
2 /4

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

Wes  (7.6.2022 06:06)

Jen příipomínám, že pod vodou s žít nedá.

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #142

#142

srpen 2022



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY téma

Extrémní kinematografie - úvod k tématu

Úvod do Wese Andersona

Současná česká animace po velkém nadechnutí

Úvod k tématu: Film a ekologie

Úvod k tématu: Česká detektivka

Z bodu nula na západ od Bukurešti / Vznik a vývoj rumunské nové vlny

Úvod k tématu: David Fincher

Úvod k tématu: Fantasy


DALŠÍ Z RUBRIKY

Making Elvis Cool Again / Elvis

Kouzlo filmových manifestů / Editorial #142

Absurdní komedie z amerického Jihu / Moudrá krev Johna Hustona

Spontánní vynalézání filmu / Šindži Sómai

Nebeský běh přes překážky o vlastní duši / Neon White

Říkanky posedlého batolete / The Baby

Archiv pohyblivého obrazu / Mimo kino

Od všeho trochu moc najednou / Všechno, všude, najednou


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Extrémní kinematografie - úvod k tématu

Současná česká animace po velkém nadechnutí

Úvod k tématu: Film a ekologie

Úvod k tématu: Česká detektivka

Úvod k tématu: David Fincher


RUBRIKY

anketa (31) / český film (117) / český talent (38) / cinepur choice (33) / editorial (117) / fenomén (83) / festival (115) / flashback (15) / fragment (18) / glosa (243) / kamera-pero (14) / kauza (1) / kniha (131) / kritika (1102) / mimo kino (191) / novinka (818) / pojem (36) / portrét (50) / profil (100) / reflexe (27) / report (148) / rozhovor (183) / scénář (4) / soundtrack (86) / téma (1018) / televize (131) / událost týdne (288) / videohra (82) / web (44) / zoom (172)

Cinepur #140 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #140, duben 2022

Z obsahu tištěného čísla:

Stopy v písku / Hrdina (Janis Prášil, kritika)

Žalozpěv za pustou zemi i náhradní rodinu / Adventura Fallow (Ondřej Trhoň, videohra)

Strýček Júsuke na zadním sedadle / Drive My Car (Antonín Tesař, kritika)

Wes Anderson a reklama / Jak prodává filmový auteur? (Matěj Hrudička, téma)

Mezi meditativním filmem a gangsterkou / Terézia Halamová (Jana Koutná, český talent)

Pastelová nostalgie z Murakamiho jazzového baru (Jiří Špičák, soundtrack)

+ více...