Zeleně, šetrně, úsporně / O možnostech a rizicích udržitelné audiovizuální produkce

8. 10. 2021 / Šárka Gmiterková
téma
Placený

Uvnitř filmového průmyslu se v posledních letech začíná mluvit o tom, co vlastně stojí tvorba audiovizuálních obsahů, přičemž zdaleka není řeč jen o finančních nákladech. Podle nejnovější zprávy Evropské komise natáčení standardního evropského celovečerního filmu vyprodukuje v průměru 192 tun oxidu uhličitého. Informace o environmentální stopě filmových projektů bývají kusé a týkají se jen jednotlivých případů. Například při natáčení filmu Šílený Max: Zběsilá cesta (2015) byl poničen citlivý biotop na západním pobřeží Austrálie. Produkce Pirátů z Karibiku: Salazarova pomsta (2017) se o dva roky později v severní části stejného kontinentu zbavila nebezpečného chemického odpadu bez ohledu na panující striktní opatření. Území Maya Bay na thajském ostrově Koh Phi Phi, známé ze snímku Pláž (2000), prošlo před lety na přání produkce výraznými úpravami, a přilehlé korálové útvary dodnes drancují lodě svážející do malebné zátoky stovky turistů. Filmaři sice dovedou vytvářet alarmující vize planetárního zmaru i oslavu přírodních krás a vystupovat jako citliví a progresivní jedinci, ale k ekologickým důsledkům realizace svých tvůrčích vizí zůstávali dost často slepí. Neselhávají přitom jen velké štáby a projekty jako ty výše uvedené.

...
Zpět

Přečtěte si celý článek

Tento článek je zamčený.
Přečíst si jej můžete po zakoupení daného čísla časopisu.

Koupit časopis

Máte číslo už zakoupené? Přihlaste se.

Přihlásit se

Sdílet článek

Článek vyšel v čísle

Film a ekologie

137 / říjen 2021
Více