Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Na ptáky jsme krátký / Atlas ptáků
kritika / český film / Petra Chaloupková / 19. 10. 2021 / komentáře (1)
Po oceňované klukovské road movie Všechno bude přinesla spolupráce režiséra Olma Omerzua a scenáristy Petra Pýchy další celovečerní film. Atlas ptáků, který bez většího ohlasu prolétl letošní hlavní soutěží karlovarského festivalu, dál rozvádí Omerzuovo zaujetí ochabujícími a neupřímnými mezilidskými vazbami, jež podrobuje zkouškám odolnosti na pozadí krizových situací. Spojení téměř detektivní premisy a artové depsychologizace postav však rozbíhavému vyprávění podkopává nohy a tvoří hluchá místa, která režie zaplňuje doslova cvrlikajícími dialogy opeřenců.
Podobně jako v debutu Rodinný film i v tomto případě tvůrce sleduje pomalu probublávající konflikty a udusaná traumata, která z jinak apatických jedinců vykřeše izolace nebo nečekaná katastrofa. Zatímco zdánlivě harmonická rodina ve zmíněném snímku čelila neplánovaně dlouhému odloučení a následně ještě nepříjemnějšímu znovushledání kvůli nepovedené dovolené, Atlas ptáků příbuzenské vztahy umisťuje do hierarchie rodinného podniku a pozoruje přelévání mocenských pozic, které odstartuje úvodní odhalení několikamilionového úniku z firemního kapitálu. Vdovec Ivo, prošedivělá hlava rodiny a výrobní společnosti, se po srdeční příhodě vydává navzdory doporučení doktorů, policejních vyšetřovatelů i svých ustaraných potomků a zároveň předpokládaných dědiců pátrat po ztracených milionech na vlastní pěst. Stopy nevedou k nikomu jinému než k účetní Marii, jež navíc zrovna není k nalezení, protože údajně vyrazila na dovolenou. Takových návodných a dopředu očekávatelných „náhod“ narativ využije ještě několikrát – v důsledku toho pak pátrání, potažmo i celý příběh, často působí protichůdně vůči povahokresbě zúčastněných aktérů.
Kupříkladu když na Marii jakožto hlavní podezřelou Ivo zatlačí, aby vyzradila, kam se peníze z dvakrát proplacených faktur ztratily, účetní jakoby mimoděk prořekne celý plán včetně tajemného přítele z Ameriky, který potřebuje „půjčku“ na jejich vysněné bydlení. V tomto momentě Marie sice funkčně poslouží žánrem implikované kauzalitě, ale v rámci psychologického vývoje její postavy – jež se až do konce k internetovému podvodníkovi upíná jako k jedinému smyslu života – je takové, byť chvilkové selhání jen stěží odůvodnitelné. Určité scény a detaily se zdají být určeny pouze pro filmové diváctvo, ale v kontextu diegeze, inscenačního napětí, emocionality a motivací hrdinů jsou zamlčené a náhle ztrácejí svoji platnost.
Přestože Omerzu kriminální linku postupně odstavuje na vedlejší kolej a zaměřuje se na vstřebávání pocitu ohrožení a všudypřítomné paranoie vzrůstající v nedůvěřivém Ivovi a jeho následovnících, film zůstává až do samotného konce nerozhodně rozkročen mezi informacemi, které jsou určeny jako nápověda divákům, a tím, co narativní strukturu drží pohromadě. Čitelnost a nevyrovnanost ještě komplikuje fakt, že vyprávěcí i vizuální styl Atlasu bohatě využívá (nebo přímo exploatuje) trendy současné festivalové kinematografie. Záměrně zmatečné nediegetické vsuvky v podobě hlediskových záběrů z války v Afghánistánu, odtažitě statická kamera Lukáše Miloty, a především sekvence ptačích rozhovorů, které za pomoci titulků komentují dramatické dění i geopolitické dopady pohybu environmentálních migrantů, ustavičně apelují na publikum formou zcizovacího efektu.
Kýčovité citáty typu „Být chudý a bez dluhů, to je to největší bohatství“ nebo další klišé vystřižená z laciných knih o osobnostním seberozvoji by přitom mohly být ironickou glosou ke strojeně intelektuálním tendencím určité vývojové větve artové dramaturgie. Ve skutečnosti k nim však střih utíká v okamžicích, kdy scénář a herecké projevy nestačí k opodstatnění uběhlých událostí nebo nastolené nálady, čímž se záběry na ptactvo obohacené o dar lidské řeči rozplývají ve formální ornament po vzoru případů, jež se samy pokoušely ironizovat. Naopak organicky zapojená a precizně gradující hudba Moniky Omerzu Midriakové dělá častokrát pro formální vytříbenost i zpřístupnění dramatu na plátně mnohem víc než otitulkované poznámky z korun stromů. Omerzuovu tragédii bez kladných hrdinů nakonec (obdobně jako autorovy předešlé tituly) táhne zejména silné herecké obsazení, jež vyniká v civilních výstupech zbavených režijního manýrismu a zredukovaných na bazální lidské emoce strachu, vzteku a smutku.
Atlas ptáků (ČR, Slovensko, Slovinsko , 2021, IMDb)
Režie: Olmo Omerzu, scénář: Petr Pýcha, Olmo Omerzu, kamera: Lukáš Milota, střih: Jana Vlčková, hudba: Monika Omerzu Midriaková, hrají: Miroslav Donutil, Alena Mihulová, Martin Pechlát, Vojtěch Kotek, David Bowles ad., 92 minut, distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 2. 9. 2021).
Atlas ptáků (ČR, Slovensko, Slovinsko , 2021, IMDb)
Režie: Olmo Omerzu, scénář: Petr Pýcha, Olmo Omerzu, kamera: Lukáš Milota, střih: Jana Vlčková, hudba: Monika Omerzu Midriaková, hrají: Miroslav Donutil, Alena Mihulová, Martin Pechlát, Vojtěch Kotek, David Bowles ad., 92 minut, distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 2. 9. 2021).
Přečteno 2551x
Článek vyšel v časopise Cinepur #137, říjen 2021.
Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.
Ohodnoťte článek
Aktuální hodnocení článku
3 /1
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY kritika
Od všeho trochu moc najednou / Všechno, všude, najednou
Království: Exodus / Von Trierův vánoční žertík z nemocnice
Zábavný – punkový, ale málo / Seriál Pistol a jeho hudba
Skandály ve službách Jejího Veličenstva / Koruna
Kvík / Až si zase příště dáte klobásku
DALŠÍ Z RUBRIKY český film
Hora dokumentární / Lucie Králová
Proměnit svůj první film v první film na světě
Kentusácká vlna / Spiknutí holčičích hoven
„Všechno v mých filmech se stalo“ / Bára Anna Stejskalová
Piargy / Magický realismus ve Slovenském štátě
Něžný vypravěč dětských příběhů / Jiří Hanibal
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
KVIFF: Hádej, kdo zas přijde na večeři
KVIFF: Všechno, co jste kdy chtěli vědět o sexu, ale báli se to natočit
RUBRIKY
anketa (33) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (121) / fenomén (83) / festival (117) / flashback (19) / fragment (18) / glosa (244) / kamera-pero (18) / kauza (1) / kniha (134) / kritika (1126) / mimo kino (194) / novinka (829) / pojem (36) / portrét (54) / profil (101) / reflexe (27) / report (152) / rozhovor (187) / scénář (4) / soundtrack (90) / téma (1042) / televize (140) / událost týdne (294) / videohra (85) / web (46) / zoom (174)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #137, říjen 2021
Z obsahu tištěného čísla:
Ozvláštnit něco povědomého / Rozhovor s Dashem Shawem a Jane Samborski (Martin Svoboda, rozhovor)
Futuristický středověk Zeleného rytíře (Jiří Špičák, soundtrack)
Olympiáda Tokio / Japonsko v cíli maratonu (Antonín Tesař, flashback)
Autoškola marketingu / 13 minut (Petra Chaloupková, mimo kino)
Rusko-mexické přísliby / Letní filmová škola 2021 (Janis Prášil, report)
Oslav mučedníka, polituj konformistu, proklej režim / Není zla mezi námi (Tomáš Gruntorád, kritika)