Hranice, kterou nesmíš překročit / Rozhovor s Viktorem Kosakovským

Ruský režisér Viktor Kosakovskij je idealista a věří, že filmem může ovlivňovat vědomí lidí. Proto tíhne k hluboce reflexivní tvorbě, která může zahrnovat údiv nad ruskou mentalitou jako ve snímku Tiše!, nebo zamyšlení nad emočním životem zvířat (Gunda), který není o nic hodnotnější než náš vlastní. Učil se od Alexandra Sokurova a jeho jméno se od devadesátých let stalo emblémem ruské dokumentaristiky. Jeho filmy vynikají neobyčejnou obrazotvorností a při vší snaze uchopit komplexně zpracované téma nezapomíná na to, že film je především vizuální umění. Jeho obrazy jsou ovšem natolik sugestivní, že v roce 2008 musel nuceně emigrovat z Ruska. Tato životní lekce měla za následek, že se z portétování lidí a jevů dostal k fascinující observaci přírody, která nicméně o lidském faktoru vypovídá neméně naléhavě.

Začínal jste v Leningradském studiu dokumentárních filmů na konci sedmdesátých let. Jak tehdy vypadala sovětská dokumentaristika? 

Přišel jsem do Leningradského studia dokumentárních filmů (LSDF), když mi bylo osmnáct. V tehdejším Leningradě vznikaly neobvyklé filmy nejen v hrané tvorbě, ale i v dokumentární. Ačkoli i na nás dohlížely stranické buňky, dokumenty přece jen podléhaly cenzuře méně a ve studiu bylo možné...