A vy jste kdo? / The Father

Prakticky ve všech recenzích na film The Father se dočteme, že základní inovace, kterou se film liší od komorních dramat o lidech stižených stařeckou demencí, spočívá v obrácení perspektivy – duševní chorobu hlavního hrdiny tu nevnímáme zvenčí, ale zevnitř. Stárnoucí Anthony po většinu stopáže prochází svým bytem v sérii diskontinuálních, matoucích epizod, v nichž se ocitá stejně náhle, jako je opouští, kde potkává lidi, které nepoznává, a snaží se s nimi zapříst rozhovory o věcech, jež oni tak docela nechápou. Tenhle inscenační trik dělá z filmu strhující a empatickou podívanou. Je ale třeba si uvědomit, že jeho působivost vlastně nemá až tolik co dělat se skutečnými psychickými stavy stařecké demence. Věrohodnost zobrazení tohoto stavu ostatně z první ruky posoudí málokterý divák. Funkční je na filmu spíš přesunutí určitého typu filmového vyprávění do nového, nečekaného kontextu

Přístup, který dramatik a režisér Florian Zeller zvolil, není pro filmové diváky nikterak nový. Dezorientační vyprávění pojaté jako labyrint vzájemně se popírajících, protichůdných informací odrážejících vnitřní zmatek protagonistů je ale používané především v hororech, psychothrillerech nebo sci-fi. Ať už slouží pro zachycení pokřiveného vnímání vlivem duševních...