Etika exploatace a emancipační potenciál / Plivu na tvůj hrob
V reakci na oscarový šum kolem snímku Nadějná mladá žena (Emerald Fennell, 2020) se po letech z hlubin hororových fór do mainstreamu vynořila bouřlivá debata o legitimitě filmů z kategorie rape and revenge (znásilnění a odplata). Při pohledu na články utvářející tuto diskusi je jasné, jak zásadní je dodnes pro její chápání snad nejrozporuplnější ze zástupců tohoto subžánru – thriller Plivu na tvůj hrob Meira Zarchiho z roku 1978.
Film vypráví na kostru otesaný příběh mladé newyorské spisovatelky Jennifer Hills (ztvárněné Camille Keaton, praneteří Bustera Keatona), která se záměrem pracovat na svém prvním románu odjíždí z rušného velkoměsta na klidný venkov. Krátce po příjezdu ji ale brutálně znásilní skupina čtyř místních mužů, kterým se v druhé části filmu systematicky a krvavě pomstí. Scény opakovaného znásilnění graficky vyobrazené na téměř třiceti minutách se staly jednou z nejdiskutovanějších sekvencí v debatě o etice explicitního zobrazení (sexuálního) násilí a prakticky znemožnily přijetí filmu do klasické distribuce.
Po neúspěších u distribučních společností se po snímku na dva roky zavřela voda, dokud mu nevytvořil pro uvedení na videokazety novou image exploatačního hororu vydavatel tzv....