Vraždy v ráji číslo 24 / Paradise Killer
Původně hanlivý termín walking simulator (simulátor chození) se vžil jako označení pro hry, které místo napínavé akce nechávají své hráče a hráčky prozkoumávat herní světy a příběhy. Zakládajícími tituly je poetická Dear Esther nebo příběhová Gone Home. Simulátory chození ale mají jednu překážku – často nenabízejí hmatatelnou motivaci, proč se vůbec prohrabování šuplíků s fotkami rodiny herní postavy nebo procházkám lesem oddat. Jistě, je tu příběh, ale v médiu, které je tradičně nastavené na výpravy, odměny a propracované herní mechaniky, jsou pomalejší tempo a omezená interaktivita pro některé hráče bariérou. Přitom zážitky z pobytu ve virtuálních světech mohou být silné. Můžeme v nich zažít místa, která jinak existovat nemohou. A pak je tu Paradise Killer. Eklektická jízda jako z jiného světa, která je s trochou nadsázky novým druhem chodící hry.
Na snovém ostrově v alternativní dimenzi někdo zavraždil patrně pod vlivem démonů radu Syndikátu, který spravuje ráj s pořadovým číslem 24. Jako natruc přitom vraždil v předvečer rituálu, po němž má vzniknout podle vrchní architektky „perfektní“ 25. iterace dokonalé reality. Hlavní podezřelý Henry je v cele, ale podivné náhody naznačují, že je možná všechno o dost složitější. A...