Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Dobře, že o současném Česku točí alespoň Rumuni

Dobře, že o současném Česku točí alespoň Rumuni

editorial / Jindřiška Bláhová / 31. 3. 2021

Mnozí režiséři tzv. rumunské nové vlny měli vždycky talent na svérázně poetické názvy svých filmů: 12:08 Na východ od Bukurešti, Fotbal nekonečno, Sieranevada, Policejní, adj., Lampa s čepičkou… Poslední je název krátkého snímku Radua Judeho, který patří k mladším tvůrcům, již novou vlnu rozlévají v posledních letech do nových zátok. Jude před třemi lety disciplínu poetických názvů posunul dál titulem „Je mi jedno, že se zapíšeme do dějin jako barbaři“ a letos tam zůstal s názvem svého posledního snímku Smolný pich anebo Pitomý porno. Komicky mrazivá úvaha nad myšlením a dogmaty současného Rumunska a disputace nad „národní povahou“ rýsující se na půdorysu putování po Bukurešti a rodičovského „lidového soudu“ nad respektovanou učitelkou, jejíž domácí erotické video uniklo na pornostránku, vyhrála festival v Berlíně. A to ve výjimečně silném ročníku, jak píše v reportu z Berlinale Pavel Sladký.

Berlínský filmový festival se konal on-line, ale zdá se, že mu to – alespoň co se výběru soutěžních filmů týče – vlastně pomohlo. Je to pro Berlinale nový začátek, nový impulz, nebo jen shoda náhod? Nad budoucností festivalů visí stále více otazníků, než je zatím odpovědí. I když festival v Cannes posunul termín z května na červenec, vůbec není jisté, zda se bude konat – bude tak zajímavé sledovat, jak budou organizátoři velkých akcí, kteří na rozdíl od menších přehlídek stále váhají přejít plně do virtuálna, reagovat. A jaký model festivalů se rodí v tenhle moment do postpandemického světa.

Vítěznému snímku z Berlinale je věnovaný Zoom. „Smolný pich konfrontuje veřejnost s umlčovanou historií, která se dere na povrch, aby se s ní společnost mohla poprat,“ píše Janis Prášil v zasvěcené reflexi: „Fetišistické detaily lidských genitálií nebo pohlavního styku představují vzpouru proti ,ismům‘ a ,fobiím‘, kterými společnost ospravedlňuje vlastní zločiny.“ Zoom má tentokrát ještě dodatek v podobě dramaturgické rozvahy ke snímku od Jakuba Felcmana. Judeho film totiž vznikal v české minoritní koprodukci ve spolupráci se společností endorfilm, stejně jako „Barbaři“ i jeho předchozí Aferim!, a Felcman byl jedním z dramaturgů na české straně. Jeho text dostal spolu s dalšími od českého producenta i rumunské producentky Státní fond kinematografie jako podklad vysvětlující, proč stojí za to Smolný pich – tehdy ještě pod názvem Náměsíčníci – natočit. Text slouží i jako jakýsi režisérův mikroportrét.

„Nestálo by, myslím, velkou práci doložit, že svým dílem tvoří režisér Radu Jude postupně a systematicky plastický portrét rumunské národní povahy,“ píše autor a dodává, že ale jeho díla „nejsou (jen) rumunská a nejsou jen východoevropská. Nejedná se o trauma země vyšlé ze sovětského bloku do divokého kapitalismu. Hlavními cíli, na něž Radu Jude ve svém kritickém studiu povahy míří, jsou zakořeněný rasismus a nenávist k cizímu (ať už antisemitismus, nenávist k Romům nebo obecně xenofobie) a rozpad paternalistického, patriarchálního, machistického pohledu na svět.“ Smolný pich tak vypovídá i o české současné realitě. Je dobře, že o nás točí alespoň Rumuni.

Přečteno 1319x

Článek vyšel v časopise Cinepur #134, duben 2021.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
5 /2

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #137

#137

říjen 2021



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY editorial

Editorial 136

Dobře, že o současném Česku točí alespoň Rumuni

Editorial 133: David Fincher

Editorial 132: Fantasy

Editorial 131: Film a feminismus

Editorial 130: Kinematografie Hongkongu

Editorial 129: Debut

Editorial 128 / Do you feel lucky?


DALŠÍ Z RUBRIKY

Úvod k tématu: Film a ekologie

Editorial 137

Zeleně, šetrně, úsporně / O možnostech a rizicích udržitelné audiovizuální produkce

Filmové ekohorory / Když příroda vrací úder

Mezi poezií a přírodou / Estetická ekologie Abbáse Kiarostamího

Dvě věže pomalé kinematografie / Ekoestetika filmů Jamese Benninga a Andyho Warhola

O tom až někdy příště / Klimatická krize ve filmovém a televizním vyprávění

Oslav mučedníka, polituj konformistu, proklej režim / Není zla mezi námi


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Editorial 136

Editorial 133: David Fincher

Editorial 132: Fantasy

Editorial 131: Film a feminismus

Editorial 130: Kinematografie Hongkongu


RUBRIKY

anketa (28) / český film (111) / český talent (34) / cinepur choice (33) / editorial (111) / fenomén (81) / festival (104) / flashback (11) / fragment (18) / glosa (214) / kamera-pero (8) / kauza (33) / kniha (128) / kritika (1030) / mimo kino (186) / novinka (804) / pojem (36) / portrét (46) / profil (94) / reflexe (25) / report (126) / rozhovor (174) / scénář (4) / soundtrack (81) / téma (987) / televize (123) / událost týdne (279) / videohra (76) / web (43) / zoom (169)

Cinepur #134 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #134, duben 2021

Z obsahu tištěného čísla:

Řez globalizující se Indií / Bílý tygr (Martin Šrajer, kritika)

Vraždy v ráji číslo 24 / Paradise Killer (Ondřej Trhoň, videohra)

Lykantropií proti environmentálnímu žalu / Vlkochodci (Ondřej Pavlík, kritika)

Úvod k tématu: Česká detektivka (Lukáš Skupa, téma)

Až tak moc se nestalo (Janis Prášil, zoom)

Malé velké filmy (Tomáš Pavlíček, kamera-pero)

+ více...