Mank / „Kdo je tady opičák?“
„Flašinetářův opičák je nevelkého vzrůstu, pochází z divočiny a je ohromen obřími rozměry okolního světa. Ale každé ráno ho milá stařenka ustrojí do pěkného oblečku. Dá mu vestu z rudého sametu s perlovými knoflíky a pěkný červený fez s hedvábným střapcem. Nazuje mu brokátové střevíce, vpředu zkroucené, a vybaví ho zlacenou hrací skříňkou na nádherném zlatém řetízku, připevněném k jeho a jen jeho krku. Když se vydá vystupovat do města, říká si: ‚Jsem to ale mocný chlapík. Jak trpělivě každý čeká, aby mě viděl tančit. A kamkoli se vrtnu,‘ říká si, ‚hrací skříňka musí se mnou a s ní i ten chudák uťápnutý chlap. A kdybych nechtěl tančit, ten ubožák bude o hladu, a pokaždé, když tančit chci, pokaždé… on musí hrát. Ať chce, nebo ne.‘“
Tímto podobenstvím vyprovází mediální mogul William Randolph Hearst v závěru filmu Mank ze svého sídla podroušeného Hermana J. Mankiewicze. Kdysi nejlépe placený scenárista studia Paramount byl v průběhu třicátých let kvůli alkoholu, gamblerství a problematické povaze postupně propuštěn z většiny zaměstnání. Když se rozloučí i s Hearstem, nezůstane už mnoho lidí, kteří by do něj vkládali důvěru. V závěru dekády však do Hollywoodu přichází nadějný dramatik jménem Orson Welles, který dostane...