Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Smysl života a to, co chceme / Smysl života

Smysl života a to, co chceme / Smysl života

kritika / Martin Svoboda / 25. 3. 2021

Rakouský snímek o páru, jenž se neúspěšně pokouší o dítě, není nejlákavějším titulem v aktuální nabídce společnosti Netflix. Tím spíš se ale toto střídmě trefné drama může uplatnit coby alternativa k běžné nabídce streamovacího gigantu.

Po čtvrtém raném potratu vyráží mladý pár na dovolenou, aby si oba partneři odpočinuli a dali se po další nepříjemné zkušenosti trochu dohromady. Musí zvážit možnost, že se početí nedočkají, a ujasnit si, jestli se v takovém případě bez vlastního dítěte obejdou. Nebo snad zjistí, že ho celou dobu chtěli jen proto, že se to od nich očekávalo? Do vedlejšího bytu se přijede rekreovat rodina, jež naopak trpí tím, že si potomky pořídila příliš brzy.

Vliv filmových názvů na divácký zážitek je těžko popsatelný, jistě však ne zcela nulový. Stojí tedy za povšimnutí, že rakouský snímek Was wir wollten, tedy doslova „To, co chceme“, nese na českém Netflixu titul Smysl života. Nejvýmluvnější napětí ale nabízejí oba tituly položeny vedle sebe. Svým způsobem se v tomto posunu odráží i jedno ze základních pravidel vyprávění a jeden ze základních dramatických principů. Je to rozdíl mezi „chtít“ a „potřebovat“. Postava na začátku příběhu něco chce a jejím úkolem je během devadesáti minut vyprávění zjistit, že to něco není tím, co ve skutečnosti potřebuje. Cesta od „chtění“ k „potřebování“ je jeden z nejefektivnějších a nejjednodušších způsobů vystavění osobního konfliktu. Hrdinové Smyslu života se snaží projít si právě takovou cestou a zjistit, že potřebují něco jiného než to, co tak moc chtějí.

Vznikl efektivní, kompetentní film, v němž zkušená střihačka a debutující režisérka Ulrike Kofler nabízí upřímný a ve své střídmosti přesný portrét páru na pokraji křeče a apatie. Režisérka obklopuje své hrdiny světem, který jim na jednu stranu dává všechny příležitosti se vzdát a posunout se dál, zároveň jim však nedovoluje zapomenout. Muž i žena jsou neustále obklopeni připomínkami svého selhání a přes veškeré racionální argumenty se nedokážou přestat soustředit na úkol, který si předsevzali. Když dvojice vyráží na dovolenou, proběhne mezi nimi krátká diskuse o stanu, který museli vyhodit, protože byl rozbitý. Hrdinka se na vteřinu zarazí, sotva postřehnutelně. Pravděpodobně se zamyslela nad tím, že vyhozený stan byl rozbitý, stejně jako je rozbitá ona. Taková metafora se z hlediska filmového vyprávění může jevit celkem nuceně, v realitě se však v takovém zamyšlení octne leckterá žena, která právě potratila – každá podobná záminka v ní evokuje vzpomínku, každá porouchaná věc se stane pomníkem toho, co vnímá jako své selhání.

Svět, který hrdinové obývají, se zároveň příliš nestará o jejich emoce. Autoři dokonce ani nevolí tlumený barevný grading, jaký by se dal s ohledem na truchlivé téma očekávat. Tím spíš, že vyvést dnes svůj festivalový film v jemných pastelových barvách je celkem běžné. Ne že by Smysl života byl křiklavý, nicméně každá žárovka září oranžově a teple jako oheň, každý trs trávy je zelený jako čerstvě pokropené golfové hřiště a každý sluneční paprsek rozzáří místnost. Svět jako by nechápal krizi postav – jako by je vybízel k tomu žít plnými doušky. Jenže jak říká hrdinka: „Já nic z toho nechci.“ Nestojí o krásné moře, chutné drinky ani příjemnou muziku. Zobrazení tohoto stavu jistě přesahuje konkrétní konflikt a samo o sobě působivě rozšiřuje významovou paletu snímku.

Přečteno 1943x

Článek vyšel v časopise Cinepur #133, únor 2021.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
0.7 /3

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #148

#148

srpen 2023



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Hranice klimatického hraní / Terra Nil

Zuřím, tedy jsem / Beef

Anatomie pádu / Spravedlnost, manželství a jeden pád z okna

KVIFF: Brutální vedro svědí a pálí jako nezhojená rána

KVIFF: Defraudanti se vtipně zpronevěřují normám žánru i práce

KVIFF: Karlovarský Toni Erdmann odbourává zábrany i bránici

KVIFF: Blažiny lekce uštědřují divákům pořádný monokl

KVIFF: Alegorická detektivka Úsvit není ani ryba, ani rak


DALŠÍ Z RUBRIKY

Argentinu i Batmana nabídne letošní Noir Film Festival

Přišla v noci i do Litoměřic, festval zahájí zjevení letošní sezony

Festival v Litoměřicích bude překračovat hranice

Na LFŠ přijedou Lav Diaz i Rajko Grlić

Kvíření po česku / Queer motivy ve službách „normálnosti“

Třeseme se Standou Pekárkem / Volha jako konvenční prestižní televize

Nekonečně mnoho tváří Cate Blanchett

Terapie strachem / Satiry Rubena Östlunda


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Komrzý – Bojar: Je hezké, že si pořád ještě nerozumíme

Komplikovaný vztah Kennetha Branagha a ideálu autorství

Záhada výchovy / Každá minuta života

Proč se nepochlubit / FAMUFEST

Žalovat se nemá / Žaluji!


RUBRIKY

anketa (33) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (122) / fenomén (84) / festival (124) / flashback (20) / fragment (18) / glosa (244) / kamera-pero (18) / kauza (1) / kniha (135) / kritika (1135) / mimo kino (195) / novinka (835) / pojem (36) / portrét (55) / profil (102) / reflexe (27) / report (152) / rozhovor (188) / scénář (4) / soundtrack (91) / téma (1048) / televize (141) / událost týdne (296) / videohra (86) / web (46) / zoom (175)

Cinepur #133 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #133, únor 2021

Z obsahu tištěného čísla:

Anatomie zla / Kriminální thrillery Davida Finchera (Janis Prášil, téma)

Anatomie českého pidimužíka / Adam Martinec (Vítězslav Chovanec, profil)

Editorial 133: David Fincher (Jindřiška Bláhová, editorial)

Muži, kteří nenávidí ženy / Hrdinky filmových maskulinních světů Davida Finchera (Jana Bébarová, téma)

Mank / „Kdo je tady opičák?“ (Martin Šrajer, téma)

Místo snění / Podivnosti, na které nezapomenete (Jana Bébarová, kniha)

+ více...