Cannes jako akt a budoucnost filmových festivalů

V úvodní scéně filmu Začátek (Dasatskisi) režisérky Dey Kulumbegašvili vhodí kdosi oknem dovnitř modlitebny uprostřed bohoslužby Molotovův koktejl. Modlitebna začne hořet a posléze i vyhoří. Událost pochopitelně otřese komunitou, a především jejím představeným.

Komunitu a představeného však film nesleduje. Komunita se načas rozpustí. Představený sebere všechny síly a odjede do většího města zajišťovat podporu pro obnovení modlitebny. Místo jeho příběhu ale film sleduje jeho manželku a matku jeho dítěte. Byť byla její role vždy podružná, je podobně událostmi otřesena. Ocitá se náhle osamocena a v nejistotě. Nedlouho po manželově odjezdu musí čelit ponižujícímu výslechu muže, který se představí jako vyšetřovatel. Dominance, s níž se k ní staví, drzost, s níž si řekne o intimní detaily i o duševní porobu, ji děsí i vzrušuje. Nic víc, nic míň. Po manželově návratu je žena proměněná. O výslechu mu příliš neřekne. Tatam je její dřívější loajalita. Po dlouhé době okusila svobodu. Svobodu děsivou i svobodu vzrušující. Nic už nebude jako dřív. 

Začátek je jedním z pouhých čtyř celovečerních filmů, které se promítaly v roce 2020 pod značkou festivalu v Cannes, jemuž ten rok, obrazně řečeno, vyhořela...