Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Tento text píši v momentě, kdy vedení festivalu v Cannes oznámilo přesunutí termínu konání prestižní přehlídky z plánovaného května na červenec. V naději, že v té době už bude pandemie pod kontrolou do té míry, jež dovolí fyzické konání festivalu a návrat davů filmových profesionálů. A s ním i vyhlížený návrat k „normálu“. Vynechat i podruhé na La Croisette není scénář, o kterém by vedení Cannes chtělo slyšet. Nedá se ale vyloučit, že nenastane. Pokud by se tak stalo, bude pro budoucnost světových přehlídek určující sledovat, jak se k situaci Cannes postaví a pro jaké řešení se rozhodne. Stejně jako ostatní festivaly, i Cannes teď „zakouší děsivost i vzrušení nejistoty“, jak píše Jakub Felcman ve své úvaze o budoucnosti filmových festivalů po covidu na s. 22. „Celá festivalová sezona 2021 je odepsaná,“ konstatuje: „A až pominou opatření zdravotní, spustí se propad ve veřejném financování. Zato budou najednou k dispozici stovky filmů. Nenastane to hned, ale jednou jistě – věci se konsolidují a producenti, filmy a kina budou připomínat svět takový, jaký byl. Což je pochopitelně past, protože festivaly už stejné být prostě nemohou.“ Jaké tedy budou? A jak se promění celá kinematografie?

Odpovědi se pokoušejí s vědomím všech nejistot a neznámých formulovat kinaři, distributoři, organizátoři festivalů, producenti a tvůrci, které jsme oslovili do ankety Film a pandemie. Je jasné, že kinematografie má za sebou – stejně jako celá společnost – rok, jaký nikdy nezažila. Zkušenosti a pohledy jednotlivých osobností se různí, ale dohromady dávají plastický obraz otřeseného oboru, jenž hledá nové cesty i pevnou půdu pod nohama, sžívá se s vědomím, že, slovy Jiřího Flígla, „v současnosti pořád stále padáme, bez možnosti s tím cokoli dělat“, a zkouší promýšlet, co bude, až dopadne.

V jednom ohledu už ale zprávu o tom, jak dopadl rok 2020, máme. Vydala ji anketa o nejlepší filmy, která tradičně kraluje prvnímu číslu nového roku. Její pročítání patří k jedněm z mých radostí, protože mohu nakouknout do hlavy lidem, jejichž názor na filmy považuji za inspirativní. Přestože kina byla po většinu roku zavřená a řada filmů odložila svou premiéru – z posouvání Jamese Bonda už vznikl svébytný rituál a funguje jako barometr uvažování hollywoodských studií –, bylo i letos z čeho vybírat. Věřím, že pro sebe najdete nejednu diváckou inspiraci. Na konci časopisu si pak můžete poznamenat vlastní pětici nejlepších filmů. Prolistujete se k němu přes bohaté téma věnované Davidu Fincherovi, portrét nedávno zesnulého Karla Vachka od Petra Fischera nebo text jednoho z Vachkových prvních žáků Jana Gogoly ml. v rubrice Kamera-pero.

Ať vás Cinepur těší číst tak, jak nás těší ho pro vás připravovat.