Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Také v kinematografii bývaly doby, kdy označení fantasy vzbuzovalo spíš posměšky. O fantasy titulech se mluvilo jako o infantilních výtvorech a sám žánr „bojoval“ za to, aby ho kromě fanoušků brali vážně i ti ostatní. V jistých dobách navíc fantasy filmy platily také za vzorové příklady komerčních propadáků. Dnes by zřejmě jen málokdo přemýšlel o fantasy v takto negativních souvislostech. K „napravení reputace“ významně přispělo jedno přelomové dílo, jež i dnes zaujímá centrální pozici v novodobé historii žánru. Trilogie Pán prstenů, realizovaná na začátku nového tisíciletí, stanovila nejen nový počátek vysoké fantasy, ale podnítila i proměnu celkového vnímání žánru – tedy už nikoli jako naivní podívané, ale jako po všech stránkách prestižních projektů.

I přes existenci referenčních děl, na jejichž fantasy esenci panuje shoda, se jednoduché definice tohoto žánru poněkud komplikují. Ve filmové a televizní tvorbě představuje fantasy nestálý, proměnlivý prvek, který se může vynořit i na neočekávaných místech. Stejně tak je schopen ovládnout kompletní fikční svět nebo pronikat do různých stylů či žánrů, přičemž k některým jako sci-fi nebo horor má obzvlášť blízko. Všemi uvedenými variantami nicméně prostupuje klíčový předpoklad rozkolu s běžnou, všední realitou a zpravidla také přesun do určitého alternativního univerza, v němž lze zakusit prakticky cokoli. S realitou nakonec souvisí i jiný motiv s fantasy často spojovaný – eskapismus neboli únik od skutečného světa. Vazby mezi fantasy a realitou přitom mohou být složitější a pozoruhodnější, než se na první pohled zdá.

Ze širokého okruhu úvah o fantasy se následující texty zaměřují především na některé z výše nastíněných linií: propojování s dalšími žánry či médii, vynořování se v netradičních sférách a vztah k realitě. V úvodním příspěvku se Antonín Tesař obrací nejprve do starší historie žánru. Ve filmové produkci osmdesátých let stopuje přiznané i nepřiznané vlivy populární fantasy hry Dungeons & Dragons. Boris Hokr pak rozebírá, proč a v čem selhávají filmové a televizní adaptace románu Stephena Kinga To – jejich problém spočívá přímo ve vytěsnění fantasy dimenze původní předlohy. K videohrám se ve svém textu vrací ještě Michal Böhm, který si spolu s reflexí fenoménu Dark Souls klade i provokativní otázku, zda se to nejzajímavější v oblasti fantasy aktuálně neodehrává právě v herní tvorbě.

Martin Svoboda se zamýšlí nad alegorickým čtením fantasy a na vybraných dílech od Pána prstenů po Zootropolis uvažuje o jeho potenciální škodlivosti ve vztahu ke skutečnému světu. Alegorickým přesahům se věnuje také text Janise Prášila, avšak v oblasti, jež s fantasy obvykle nebývá ztotožňována. Estonské snímky Listopad a Pokušení svatého Toníka dokládají, že originální fantasy v současnosti vznikají i daleko od velkolepých produkcí, v podstatně skromnějších podmínkách uměleckého filmu. Na úplný závěr tématu zařazujeme anketu s osobnostmi, jež fantasy ať už ve filmu nebo literatuře dlouhodoběji sledují. Jejich výběr titulů za posledních několik let může posloužit zároveň jako doporučení pro začátečníky i pokročilé v daném žánru.