Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Bolest na hranici ráje / Lux Æterna
kritika / Janis Prášil / 29. 1. 2021
Autorský experiment Lux Æterna, natočený na objednávku světové módní značky Yves Saint Laurent, popírá sám sebe. Padesátiminutový reklamní snímek kritizuje nerovný vztah mezi umělcem a producentem. Režisér Gaspar Noé však dostal jak finanční zázemí, tak nevídanou tvůrčí svobodu. Navzdory tomu, že jde o zakázku, jedná se o jeho doposud nejabstraktnější počin, v němž si tyká s ikonami evropské filmové avantgardy. Je pravda, že se tentokrát vyhnul v jeho filmografii tradičním kontroverzním tématům, jako jsou sex, drogy nebo znásilnění, která by nemusela ladit s filozofií zadavatele. Svému jménu provokativního tvůrce však dostál vyobrazením upalování čarodějnic jako erotického aktu.
Bolest a utrpení je v Noého snímcích legitimní, ne-li jedinou cestou ke zrodu uměleckého díla. Skrz utrpení se propadáme do nejtemnějších hlubin lidské duše, kde se však paradoxně rodí cosi zázračného a nadpozemského. Tímto procesem prochází i režisérka Beatrice, jež se pokouší přimět kolektiv excentrických umělců, v čele s éterickou čarodějnicí Charlotte Gainsbourg, nedůvěřivým producentem a namyšleným kameramanem, aby společně zrekonstruovali scénu upalování vypůjčenou ze Dne hněvu Carla Theodora Dreyera. Do natáčení, plného mocenských bojů, soupeření, intrik a prospěchářství, zasáhne porucha světelné techniky a stroboskopické záblesky přivádějí zúčastněné na hranici šílenství.
Noé uvádí do psychické nepohody postavy i diváky svých filmů pravidelně. Ti jsou již zvyklí na jeho oblíbené vizuální fetiše, jako jsou klaustrofobní kamera, procházení úzkými koridory, expresivní barevné filtry nebo záměrné herecké excesy. Výjimkou není ani Lux Æterna, který má být dokonce pro část publika nebezpečný, protože světelné záblesky mohou u citlivějších jedinců vyvolat epileptický záchvat. Dominantním stylistickým prostředkem nejsou jen stroboskopické efekty. Od prvního záběru na sebe poutá pozornost také dělený obraz, který zprostředkovává rušivé množství podnětů. Sledujeme stejný záběr ze dvou odlišných úhlů zároveň nebo pozorujeme ve dvou oknech různé paralelně probíhající děje. Narušování prostorové návaznosti není ničím novým. Dreyer v jiném svém filmu, Utrpení Panny orleánské, takto vyjádřil, že hrdinka, která se nikdy neocitne ve stejném záběru s jinými postavami, se nalézá na vyšší duchovní úrovni než její kati.
U hrdého ateisty Noého ale nemůže být o spirituálním výkladu stylistických prostředků ani řeč. Tříštění prostorové návaznosti je pro něj především sofistikovanou strategii k docílení dvou jinak neslučitelných efektů – zcizování a subjektivizace. Tím, že jsme nuceni sledovat přemíru podnětů, jsme neustále vyrušováni a odrazováni od ponoru do fikčního světa, zároveň se vciťujeme do situace režisérky, obklopené chaosem. Senzorická agrese, která přehlcuje divákovu smyslovou aparaturu, se ještě stupňuje s příchodem stroboskopických efektů. Zatímco doposud se tříštil jen prostor, nyní se tříští i světlo. Obraz mizí a zůstávají jen ostré červené, modré a zelené záblesky. Přehlcená smyslová soustava vypíná. Svět plný utrpení se propadá do slastné nicoty, všechna lidská ega se rozpouštějí a stávají se součástí něčeho fascinujícího. Zůstává jen „věčné světlo“ jako esence filmového média i jako esence bytí.
Prolog Dne hněvu zmiňuje, že lidé byli ve středověku krutí, protože je pronásledoval neustálý a upřímný strach z pekla. Nad původem zla se zamýšlí i Dreyerův krajan Lars von Trier. Ve svém snímku Jack staví dům zhmotňuje dantovskou postavu Vergilia, který provází sériového vraha na cestě do pekla. To ve von Trierově podání představuje nikoli náboženskou, ale filozofickou a morální kategorii. Průvodcem snímku Lux Æterna není Vergilius, ale režisérka Beatrice, která je v dantovském příběhu naopak obyvatelkou ráje. Noé však nevěří v peklo ani v ráj a bytí jeho postav je tedy uvězněno v nekonečném očistci. Uhrančivá vizuální krása, která se rodí v okamžiku utrpení, nicméně nasvědčuje tomu, že i v jeho snímcích může umění zvítězit nad zlem.
Lux Æterna (Francie, 2019, IMDb)
Režie a scénář: Gaspar Noé, kamera: Benoît Debie, střih: Jérôme Pesnel, hudba: Matthieu Autin, hrají: Charlotte Gainsbourg, Béatrice Dalle, Félix Maritaud, Abbey Lee, Karl Glusman ad., distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 12. 11. 2020).
Lux Æterna (Francie, 2019, IMDb)
Režie a scénář: Gaspar Noé, kamera: Benoît Debie, střih: Jérôme Pesnel, hudba: Matthieu Autin, hrají: Charlotte Gainsbourg, Béatrice Dalle, Félix Maritaud, Abbey Lee, Karl Glusman ad., distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 12. 11. 2020).
Přečteno 3034x
Článek vyšel v časopise Cinepur #132, prosinec 2020.
Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.
Ohodnoťte článek
Aktuální hodnocení článku
0.7 /20
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
Hodnocení filmu
Lux Æterna
**** ČTENÁŘI (3)
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY kritika
Hranice klimatického hraní / Terra Nil
Anatomie pádu / Spravedlnost, manželství a jeden pád z okna
KVIFF: Brutální vedro svědí a pálí jako nezhojená rána
KVIFF: Defraudanti se vtipně zpronevěřují normám žánru i práce
KVIFF: Karlovarský Toni Erdmann odbourává zábrany i bránici
DALŠÍ Z RUBRIKY
Argentinu i Batmana nabídne letošní Noir Film Festival
Přišla v noci i do Litoměřic, festval zahájí zjevení letošní sezony
Festival v Litoměřicích bude překračovat hranice
Na LFŠ přijedou Lav Diaz i Rajko Grlić
Kvíření po česku / Queer motivy ve službách „normálnosti“
Třeseme se Standou Pekárkem / Volha jako konvenční prestižní televize
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
RUBRIKY
anketa (33) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (122) / fenomén (84) / festival (124) / flashback (20) / fragment (18) / glosa (244) / kamera-pero (18) / kauza (1) / kniha (135) / kritika (1135) / mimo kino (195) / novinka (835) / pojem (36) / portrét (55) / profil (102) / reflexe (27) / report (152) / rozhovor (188) / scénář (4) / soundtrack (91) / téma (1048) / televize (141) / událost týdne (296) / videohra (86) / web (46) / zoom (175)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #132, prosinec 2020
Z obsahu tištěného čísla:
Systematický film o boji se systémem / Chicagský tribunál (Dan Krátký, kritika)
Existenciální pijáctví / Chlast (Kamila Dolotina, kritika)
Jako dítě pod stolem / Rozhovor s Michaelou Pavlátovou (Martin Svoboda, rozhovor)
Safari dějin západní civilizace / Epicentro (Alexandra Moralesová, zoom)
„Tak co kurva režíruješ?“ aneb Cesta k autorskému uchopení reality (Jindřich Andrš, kamera-pero)
Po stopách paměti a představ / Asi to ukončím (Petra Chaloupková, mimo kino)