Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Rok 2020, který se pomalu chýlí ke konci, pro mě bude z hlediska vycházení Cinepuru symbolizovat zadní strana obálky čísla 131. Na ní se objevilo, jako vždy, avizované téma čísla příštího – ale tentokrát s otazníkem. Bond? Otazník hlásal, že v daný moment nevíme, jestli se to, co plánujeme, skutečně stane. Číslo věnované Bondovi už bylo v redakčním plánu o pár měsíců dřív, načasované na původní premiéru nejnovější bondovky Není čas zemřít. Z důvodů, které všichni až moc dobře známe, byla premiéra zrušena a odložena na podzim. Z podzimu pak na začátek dubna příštího roku, který ale nemusí být vůbec jako termín jistý. Agent 007 tak se zavřenými globálními kiny visí ve vzduchu a čeká. Kdy se kina otevřou a zda se jich otevře tolik a na tak podstatných trzích, aby studio dalo velkofilmu, pro nějž je premiéra v kinech zásadní nejen finančně, ale i z hlediska vytváření identity události, zelenou. Naopak nečekají filmy studia Warner Bros. To minulý týden oznámilo, že všech sedmnáct snímků naplánovaných do kin v roce 2021 – mezi nimi například Duna nebo čtvrté pokračování Matrixu – uvede zároveň v kinech a on-line na platformě HBO Max (logicky, protože WB je součástí stejné multimediální korporace).

To je naprosto zásadní zpráva, která mění jedno stěžejní paradigma uvádění – pro kinaře, pro on-line distribuci, pro celý ekosystém. Doposud totiž bylo mezi uvedením v kinech a uvedením on-line nejčastěji několikaměsíční okno, které dávalo prostor mimo jiné snímek náležitě propagovat, exkluzivně uvést v kinech i vytěžit z něj na několika odstupňovaných úrovních. WB zdůvodňuje rozhodnutí předpokladem, že i kdyby se otevřela kina, část diváků bude stále opatrná a dá přednost sledování filmu doma. V přímém přenosu tak teď sledujeme první testovací dějství hry o budoucnost chození do kina a sledování filmů. Možná je to jen krizový management na straně studia a testování vody. Uvidíme. Každopádně je to téma, které budeme v Cinepuru reflektovat, nejen proto, že se potenciálně mění svět, v němž i časopis pro moderní cinefily, který držíte v ruce, existuje a existoval...

Ale teď od budoucnosti k současnosti. Z textů v aktuálním čísle doporučuji tentokrát netradičněji pojatý portrét režisérky Kelly Reichardt od Michala Hogenauera, který se věnuje autorce i její metodě. Výsledkem je inspirativní text, v němž vnímavý režisér přibližuje práci vnímavé režisérky. Svoji vlastní metodu observačního dokumentu pak reflektuje Jindřich Andrš. Vítěz české sekce letošního festivalu Ji.hlava se snímkem Nová šichta je dalším z tvůrců přispívajících do rubriky Kamera-pero. Přinášíme i rozsáhlý rozhovor s animátorkou Michaelou Pavlátovou bezprostředně po jejím vynoření se z ateliéru po více jak čtyřech letech práce nad jejím prvním animovaným celovečerním filmem Moje slunce Maad, který právě dokončuje.

A příznačně je posledním tématem letošního zcela fantasy roku žánr fantasy. Více o k němu v úvodu k tématu od Lukáše Skupy.