Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Kroužení kolem banálních pravd / Krajina ve stínu

Kroužení kolem banálních pravd / Krajina ve stínu

kritika / český film / Tomáš Gruntorád / 5. 11. 2020

Historické drama Bohdana Slámy Krajina ve stínu se navrací k masakru čtrnácti obyvatel obce Tušť v oblasti Vitorazsko na hranicích Čech a Rakouska, jehož se koncem května 1945 dopustili místní na svých sousedech při „očišťování republiky od nacistického živlu“. V masovém hrobě skončili ti, které samozvaný „lidový revoluční soud“ pod různými záminkami narychlo označil za kolaboranty. Film se však nesoustředí pouze na tento okamžik bezpráví, k němuž vyzvaly autority v čele s prezidentem Edvardem Benešem a náměstkem premiéra Klementem Gottwaldem. Chce být tušťskou kronikou první půle 20. století, kdy se vesnice vlivem několika politických převratů postupně ocitala na území Rakouska-Uherska, Československa a třetí říše. Každý z těchto států stavěl občany před pohraničně specifický problém deklarace a redefinice vlastní státní i politické příslušnosti.

Před svou nejmonumentálnější, artistně černobílou a fotochemicky estetizovanou novinkou tvořil Sláma malé veristické autorské filmy, k nimž psal vlastní scénáře. Vyprávěl v nich o každodennosti lidí a míst na okraji a zapojoval pro český film neobvyklý duchovní rozměr, jímž nejčastěji akcentoval nechuť k materialismu a ušlechtilost skromnosti. Krajina ve stínu tyto konstanty převrací. Namísto vhledu do plynoucí každodennosti sledujeme sérii kusých, nepropojených kapitol z vesnických dějin, namísto psychologické kresby jednotlivců plochý kolektiv bez individuálních rysů. Spirituální chvění ustoupilo pesimistické zprávě o materialistickém impulzu, který přebije vše vyšší.

Krajina ve stínu nemá propracované postavy, jen bezpočet zaměnitelných postaviček určených k semletí cyklicky se opakujícími dějinami. Skutečnými hlavními hrdiny jsou zde čas a titulní končina, jíž připadá jak úvodní panoramatická jízda, tak závěrečné osamění od lidí, kteří v jejím lůně hledají štěstí a prosperitu. Vyprávění založené na přeskocích o celá léta stírá rozdíl mezi vítězi a poraženými, jak jeden režim střídá druhý, a snaží se spíše o obecnější výpověď o mentalitě lidu jako kolektivu. Té vévodí oportunismus, konformita a předvídatelnost.

Většina vesničanů bez přesvědčení, bez jakékoli duchovní nadstavby jen spekuluje, s jakou identitou snáze přežije, lépe si nakrade nebo bude více dotována. U některých si film všímá i nevole ke spolupráci se zlem, ale i ti nejméně ochotní nakonec sklopí hlavu a jdou s davem, aby je dobové tance nesmetly. V ekonomicky motivovaném příklonu k tomu pánovi, který slibuje nejlepší materiální výhody, lze vidět přesah k současnosti, vyznačující se populistickou kulturou antipolitiky, v níž by autoritativní hlas lidového vůdce rád nahradil demokratickou diskusi. Třeba scény zachycující poprask kolem projekce Čapajeva, kdy je učitel Pachl vysmíván a bit za komunistické přesvědčení, odrážejí český trend brát ideály za zbytečné teoretizování či provokaci.

Dojem neměnnosti a nevykořenitelnosti této charakterové konstelace davu vzbuzují repetice bez variací: týž otec vždy odtáhne téhož syna od obecní půtky s týmž pokynem, aby se do toho nemontoval, stejný manžel opakovaně nakazuje ženě, aby „držela hubu“. Kamera mezi těmi rodinnými rozkoly v různých obrazových plánech laskavě panorámuje, jako by na světě nebylo nic přirozenějšího než hrubé vymáhání konsenzu. Dojde i na ironicky zabarvené opakování mantry „tak jsme to vždycky měli, a tak to taky bude“. Zvláštním typem nadčasové rezonance jsou pak obrazy osamělého vyvrženectví trpěných vesničanů, připomínající obdobné výjevy z klasik šedesátých let Všichni dobří rodáci a Smuteční slavnost. V Krajině ve stínu však pohnuté osudy nevzbuzují hlubší emoce.

Důsledkem ploché dramaturgie kolektivního hrdiny a kronikářského vyprávění je polopatismus a předvídatelnost děje i samotných obrazů. Když u starosty sundávají obraz Háchy, nejsme ušetřeni pohledu na pána, který do nejbližšího převratu zaujme místo na háčku. Výmalba zdí hákovými kříži si říká o pozdější přemalbu, přesně podle pravidla o zbrani, která musí vystřelit, když se jednou ukáže.

Historici si na Krajině ve stínu cení, že evokace atmosféry odsunů z jihočeského pohraničí a opětovného přijímání některých vysídlenců nejde proti dějinným faktům. Zuřivě mstivý chaos účtování vítězů s poraženými pojali tvůrci jako groteskní choreografii věčného cloumání souseda sousedem, migrování a přenášení nejrůznějších věcí jako na staveništi, kde otrávený mistr co chvíli nevrle smýká rezignovaným přidavačem od jedné práce k druhé. Podobná energie lhostejně zmatečného kroužení kolem banálních pravd je bohužel typická pro celý film.

Krajina ve stínu (ČR, 2020, IMDb)
Režie: Bohdan Sláma, scénář: Ivan Arsenjev, kamera: Diviš Marek, střih: Jan Daňhel, hrají: Magdaléna Borová, Stanislav Majer, Bára Poláková, Csongor Kassai, Petra Špalková ad., 135 minut, distribuce: Bontonfilm  (premiéra v ČR 10. 9. 2020).

Krajina ve stínu (ČR, 2020, IMDb)
Režie: Bohdan Sláma, scénář: Ivan Arsenjev, kamera: Diviš Marek, střih: Jan Daňhel, hrají: Magdaléna Borová, Stanislav Majer, Bára Poláková, Csongor Kassai, Petra Špalková ad., 135 minut, distribuce: Bontonfilm  (premiéra v ČR 10. 9. 2020).

Přečteno 2211x

Článek vyšel v časopise Cinepur #131, říjen 2020.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3.4 /8

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Krajina ve stínu

****  ČTENÁŘI (2.5)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #142

#142

srpen 2022



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Závratě spřízněnosti a touhy / Podezřelá

Mlha, čaj a sušenky / Nestvůra z Essexu

V dark roomu s Jane Austen / Fire Island

Sex, celebrity a video / Pam & Tommy

KVIFF: Hádej, kdo zas přijde na večeři

Top Gun: Maverick / Mentor, který nedokáže přestat být hrdinou

KVIFF: Dějiny za dveřmi

KVIFF: Objímání stromů pro začátečníky


DALŠÍ Z RUBRIKY český film

Snímek Terezy Nvotové Světlonoc zvítězil v Locarnu

Ladislav Rychman: Tvůrce Starci prokletý

Michaela Pavlátová: K čemu to všechno?

Mezi meditativním filmem a gangsterkou / Terézia Halamová

Kylo Ren filmové kritiky? / Síla

Umění skrytého před-pohybu / Terezie Unzeitigová

Komická společnost bez strojvedoucího / Mimořádná událost

Modernistický vztahový test / Zrcadla ve tmě


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Obrazy starého světa / Služebníci

Balzám zdatných alchymistů / Alchymická pec

Z dláždění na pláž / Než skončí léto

Paměť strojů / Efekt Vašulka

Společnost podmíněné lásky / Chvění


RUBRIKY

anketa (31) / český film (117) / český talent (38) / cinepur choice (33) / editorial (117) / fenomén (83) / festival (115) / flashback (15) / fragment (18) / glosa (243) / kamera-pero (14) / kauza (1) / kniha (131) / kritika (1102) / mimo kino (191) / novinka (818) / pojem (36) / portrét (50) / profil (100) / reflexe (27) / report (148) / rozhovor (183) / scénář (4) / soundtrack (86) / téma (1018) / televize (131) / událost týdne (288) / videohra (82) / web (44) / zoom (172)

Cinepur #131 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #131, říjen 2020

Z obsahu tištěného čísla:

Křičet nahlas i potichu / Tvorba současných rozzlobených animátorek (Eliška Děcká, téma)

Editorial 131: Film a feminismus (Jindřiška Bláhová, editorial)

Čtyři podoby novodobého ženství ve filmu / Meryl Streep, Tilda Swinton, Cate Blanchett a Kate Winslet v ženských příbězích (Stanislava Přádná, téma)

Vzpomínková kniha Gorana Markoviće v českém překladu a nových souvislostech / Česká škola neexistuje (Alena Šlingerová, kniha)

Nomád za hranicí všednosti / Chantal Akerman (Nikola Krutilová, portrét)

Burácející řeka času / Tenet (Ondřej Pavlík, kritika)

+ více...