Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Šestnáctiletá Milla čeká na vlak. Mladý narkoman Moses se na poslední chvíli zastaví v letu pod jeho brzdící kola. Od rodiny odháněný třiadvacetiletý tulák svým lehkovážným hazardem se životem vzbudí sympatie dívky umírající na rakovinu. Na dlážděném nástupišti začíná tragikomická romance milenců, které rozděluje věk, sociální zázemí, rodičovské autority i nevyléčitelná choroba. Přesto se výrazný debut Shannon Murphy, adaptující divadelní hru Rity Kalnejais Babyteeth z roku 2012, vzpírá konvencím filmů o zapovězené lásce a snímků o smrtelné nemoci.

Než skončí léto nezachycuje kruté uvadání těla a ducha jako dramata Konečná uprostřed cesty či Pořád jsem to já, ale nechává stav Milly v náznacích a nejtěžší bolesti v elipsách. Převrací běžný poměr mizerie a radosti ze života tím, že líčí její poslední dny jako krásnou, smyslnou, intenzivními prožitky nasycenou trvalou dovolenou od životní rutiny – od „fungování“, jehož si tolik cení její otec, než zjistí, že to by mělo zůstat prokletím jedinců s perspektivou budoucnosti. Film není o umírání jako o smutném procesu, ale o umění žít naplno v rámci omezených možností. Nechce ukazovat smrt, ale život – stav, kdy každý nový den přijímáme jako dar.

Omezené možnosti všeho druhu sužují všechny aktéry příběhu, v jejichž prokreslení a hereckém pojetí tkví největší síla filmu. Moses, zvyklý odlehčovat životní tíži drogami, předává žezlo největšího exota u seznamovací večeře s Millinými rodiči matce Anně. Ta kdysi zanechala kariéry pianistky a nyní jen bere léky předepsané manželem, psychiatrem Henrym, aby nespadla z bezpečného otupení k experimentům s tvrdšími látkami. Henry je duchem stále mimo i bez medikamentů. Při úterním sexu s Annou zvládá svačinu i telefonáty a z litanie traumatizované pacientky na kanapi učiní uprostřed sezení frašku náhlým odchodem za příjemnější společností. Píseň Golden Brown od kapely Stranglers tak má ve filmu s takovou koncentrací eskapistů své ústřední místo právem, byť pokaždé v noblesním instrumentálním podání zahlazujícím opěvování uvolňujícího rauše.

Millini rodiče si zřejmě uvědomují paradox existence, kdy jejich životy jsou žaláře rutiny bránící jim v tom, co skutečně chtějí, a dceřino umírání je osvobozením. Nakonec pro ni udělají to nejlepší, co mohou: uvolní pravidla a nechají ji dožít jako svobodnou bytost, jakkoli jim kulturní stereotyp říká, že se tím dopouštějí „nejhoršího možného rodičovství“.

Vše magické a hřejivé se odehrává proto, že Milla umírá. Proto je nevypočitatelný bezdomovec přizván pod rodinnou střechu. Proto se osamělé duše ze sousedství stávají utopicky součástí komunity, která spolu začne jezdit k moři a slavit narozeniny. Harmonické soužití třídně, rasově i věkově rozrůzněné, milenecky všelijak zašmodrchané skupiny je ale jen divadlem pro odcházející dívku, jehož křehkost se vyjeví při první příležitosti. Estetikou prchavosti vzácných okamžiků, zakotvenou v barvě a vibrujících světelných hrách film nemaluje iluzorní svět.

Podobně jako Sean Baker zametl ve The Florida Project prekérní osudy svých hrdinů v existenční krizi pod kontrastní fasádu veselé pestrobarevnosti, i Murphy skrývá pod estetizovaný povrch to nejtemnější. Nejen fyzickou bolest, ale i zraňující mezilidské vztahy určované všemožnými bariérami, čirou účelovostí nebo funkčností. Fází pragmatismu si projde i vztah Milly a Mosese, než jej prohloubí autentický cit. Jeho návštěvy u ní mají zprvu loupeživé pozadí, zatímco on je pro ni hlavně průvodcem nepoznaným, neprožitým a předem ztraceným světem dospělosti. Snad s poukazem na skryté motivace v pozadí režisérka tak často pracuje s úpravami vlasů, výměnami paruk, povrchovými modifikacemi vzhledu – obecně s texturou jevící se povrchně.

Než skončí léto zdařile balancuje mezi komikou a tragikou, světlem a stínem existence, jež se v jednom enigmatickém segmentu přetlačují na Millině tváři. Na poměry filmu nezvyklá statičnost dlouhého záběru zápasu světla se stínem jako by se svým „vyprázdněným trváním“ napojovala na poetiku slow cinema a jeho politiku upřednostňování jiného času – neproduktivního a kontemplačního.