Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Nabouraný film / Bourák

Nabouraný film / Bourák

kritika / český film / Martin Šrajer / 21. 9. 2020

Jsou různé možnosti, jak se vypořádat s krizí středního věku. Někdo začne meditovat, někdo se vrhne na adrenalinové sporty. A někdo napíše a natočí film, do něhož projektuje všechna svá tajná přání a nenaplněné tužby.

Bourák, hlavní hrdina stejnojmenné komedie Ondřeje Trojana a Petra Jarchovského, utíká před partnerskými a otcovskými povinnostmi k milence, automobilům a módě inspirované Amerikou padesátých let. Přestože pracuje v autoservisu, během celého filmu nevykoná žádnou práci, za kterou by dostal zaplaceno. Není schopen opravit děravou střechu, natož uživit rodinu. Věnuje se pouze svým infantilním koníčkům a mimomanželským radovánkám. Jeho manželka se s tímto stavem zdá být smířená. Ne tak dcera, která Bouráka správně označuje za parodii na otce a manžela. Jako jediná si zastydlého hrdinu neidealizuje a vidí jej takového, jaký opravdu je. Alespoň zpočátku, protože v Bourákovi nic neplatí dlouho a vše je proměnlivé. Nikoli proto, že by se tvůrcům podařilo natočit osvěživě nepředvídatelný, škatulky odmítající film, jak jsou přesvědčeni, ale z důvodu neujasněnosti žánru, doby, hlavního hrdiny, sdělení, cílového publika a pravidel fikčního světa.

Nesoulad mezi tím, nakolik realisticky jednotlivé postavy vnímají svět okolo sebe, je pouze jednou z mnoha disonancí, jimiž se zvláštně rozklížený mix retro muzikálu, sociálního dramatu a černohumorných historek ze šluknovského podsvětí vyznačuje. Většina postav má svými teatrálními gesty, pestrobarevnými kostýmy a křečovitě slangovým slovníkem blízko ke karikaturám. Současně ale řeší závažné existenční a existenciální problémy. V jedné z nejúmornějších scén vede Bourák dlouhý, vážný a divadelně strnulý dialog s duchem Elvise Presleyho, který mu udílí vážně míněné rady do života, souznící se sexistickou filozofií filmu („ženský potřebujou odevzdávat svoji lásku“).

Přestože je v prologu naznačeno, že celý film vypráví coby místní legendu frontman rockabilly kapely, jejíž písničky provázejí celý film, s mytologizujícím narativním rámcem se dále nepracuje. Některé scény jsou v souladu s uvedeným rámováním stylizované po vzoru Pomády a jiných filmů okouzlených estetikou napomádovaných vlasů, kožených bund a nadýchaných sukní padesátých let (včetně zadních projekcí). Jiné ale poměrně věcně, bez stylizace a nadsázky reflektují neradostné poměry v severních Čechách, z jejichž reálií tvůrci při vykreslování prostředí vycházeli. Obyvatelé fiktivního Šlukdorfu jsou buď nezaměstnaní, v invalidním důchodu, nebo závislí na hracích automatech. Bez zámožných německých sousedů, kteří v natahovaném závěru hned dvakrát poslouží jako deus ex machina, by byli ztraceni. Děti vyrůstají v neúplných rodinách, cesty lemují prostitutky, dění ve městě řídí místní mafián přezdívaný Bingo.

Prvky hraničící s parodií i ty zcela seriózní na sebe narážejí, rozbíjejí rytmus i tonální jednotu vyprávění. Těžko se odhaduje, kdy jde o pozůstatky původního vážného televizního námětu, který Petr Jarchovský rozpracoval a posunul ke komediálnímu žánru, a kdy o nezvládnutou režii, jejíž vinou scéna nevyznívá komicky, ale třeba jako horor. Když Bingovi přeskočí a postupně zabije několik lidí rušících jeho komfort, ze scén mrazí. Podobně zneklidňující je, jak zápletka přitakává amorálnímu hrdinovi, který nevykoná nic ušlechtilého a neprodělá výraznější vývoj, ale přesto je v závěru odměněn novým autem, znovunabytou dceřinou přízní a stvrzením statusu šlukdorfské legendy.

S přibývajícími minutami je stále méně zřejmé, jaké cíle postavy sledují, proč jednají tak, jak jednají, a proč jejich jednání mnohdy popírá jejich dosavadní počínání i celkovou charakterizaci. Zápletka se opírá o vršení nemotivovaných náhod, situace se opakují, aniž by gradovaly. Stopáž uměle natahují nicneříkající scény, v nichž Ivan Trojan jede autem krajinou za doprovodu songů Romana Holého, u nichž stejně jako u zbytku filmu nelze určit, zda mají být parodií, nebo poctou. Přeskakování mezi různými styly vyprávění a různým stupněm žánrové nadsázky je nahodilé. Momentů, kdy jedna scéna vyvrací něco, co jsme viděli o pár minut dříve, je ve filmu tolik, až se zdá, že několikrát přepisovaný scénář vznikal bez dopředu ujasněného záměru teprve během hektického natáčení.

Deklarovaným záměrem tvůrců bylo natočit odpočinkovou černou letní komedii. Namísto úlevného smíchu Bourák ale vyvolává skličující úvahy, co všechno se muselo během příprav a realizace projektu pokazit a jak mohlo mnoho lidí zastupujících různé instituce připustit, aby byl do kin uveden nekonzistentní slepenec bizarních scén bez vnitřního řádu. Podobnou rezignací na smysl a systém byla v loňském roce komedie Vladimíra Michálka Úhoři mají nabito. Také ona vznikla za přispění České televize a Státního fondu kinematografie, také ona byla dramaturgickým a scenáristickým selháním a výsměchem platícím divákům. Spíše než na jednotlivá nefunkční díla bychom proto možná měli zaměřit pozornost na systém, který opakovaně umožňuje jejich vznik.

Bourák (ČR, 2020, IMDb)
Režie: Ondřej Trojan, scénář: Petr Jarchovský, kamera: Tomáš Sysel, střih: Vladimír Barák, hudba: Roman Holý, hrají: Ivan Trojan, Veronika Marková, Kristýna Boková, Jiří Macháček, Kateřina Winterová ad., 110 minut, distribuce: Falcon (premiéra v ČR 11. 6. 2020).

Bourák (ČR, 2020, IMDb)
Režie: Ondřej Trojan, scénář: Petr Jarchovský, kamera: Tomáš Sysel, střih: Vladimír Barák, hudba: Roman Holý, hrají: Ivan Trojan, Veronika Marková, Kristýna Boková, Jiří Macháček, Kateřina Winterová ad., 110 minut, distribuce: Falcon (premiéra v ČR 11. 6. 2020).

Přečteno 503x

Článek vyšel v časopise Cinepur #130, srpen 2020.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3.3 /3

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Bourák

****  ČTENÁŘI (0.5)

Ohodnoťte film na Cinepur.cz


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #131

#131

říjen 2020



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Nabouraný film / Bourák

Hororové nedochůdče / Další jehňátko

Velký povyk kolem malé lži / Malá lež

Co má tohle být za nebe? / To musí být nebe

Z dláždění na pláž / Než skončí léto

Černá klišé, bílé zkazky / Bratrstvo pěti

Králova řeč po česku / Havel

Niet tam víťazov / Meky


DALŠÍ Z RUBRIKY český film

Přisprostlé tancování osmdesátkovým rychlodabingem / Králové videa

Pravda na dně lahviček s močí / Šarlatán

Kroužení kolem banálních pravd / Krajina ve stínu

Králova řeč po česku / Havel

V tempu zběsilého tápání / Luboš Kučera

Léčba Haškem / Rozhovor s Bohdanem Slámou

Králova řeč po česku / Havel

Niet tam víťazov / Meky


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

O včelách a lidech / Země medu

Konspirační chobotnička / Odložený případ Hammarskjöld

Profakovat se ke svobodě / Pražské orgie

Zaplnit prázdná místa / Chvilky

Zvířecí láska / Favoritka


RUBRIKY

anketa (25) / český film (100) / český talent (34) / cinepur choice (33) / editorial (105) / fenomén (73) / festival (95) / flashback (5) / fragment (18) / glosa (214) / horizont (29) / hudba (24) / kamera-pero (2) / kauza (33) / kniha (124) / kritika (980) / mimo kino (163) / nekrolog (1) / novinka (785) / objev (2) / pojem (36) / portrét (17) / profil (111) / reflexe (25) / report (116) / rozhovor (168) / scénář (4) / soundtrack (51) / téma (946) / televize (111) / událost týdne (263) / videohra (69) / web (42) / zoom (164)

Cinepur #130 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #130, srpen 2020

Z obsahu tištěného čísla:

Z dláždění na pláž / Než skončí léto (Tomáš Gruntorád, kritika)

Slyšet film (Johana Ožvold, kamera-pero)

Festivaly už budou navždy jiné / Rozhovor s uměleckou ředitelkou Visions du Réel Emilií Bujès (Jaroslav Cibulka, rozhovor)

Intimita a normalita / Normal People (Ondřej Pavlík, televize)

Ondřej Šálek / Pochopení za každou cenu (Beata Mrazíková, profil)

Úvod k tématu: Kinematografie Hongkongu (Lukáš Skupa, téma)

+ více...