Ennio Morricone / Skladatel, který udělal z hudby hlavní postavu

27. 7. 2020 / Jiří Špičák
soundtrack
Placený

„Do své hudby jsem vždy zapracovával každodenní zvuky a ruchy,“ říká Ennio Morricone v černobílém televizním interview z šedesátých let. „Spousta lidí si myslí, že když do svých melodií přidávám cinkání plechovky nebo ťukání psacího stroje, dělám to z nějakého rozmaru. Já to ale dělám proto, aby se v hudbě objevilo něco skutečného,“ dodává mladý skladatel, a když ho novinářka z legrace pobídne, ať tedy zahraje sólo na psací stroj, skladatel si vyhrne rukávy a začne rytmicky bušit do kláves. Tohle krátké video sdílel na svém Instagramu společně s popiskem „RIP to the greatest“ americký experimentátor, producent a v poslední době rovněž skladatel filmové hudby Daniel Lopatin. Ukazuje trochu jiného Morriconeho, než jak jej vykreslují nekrology, které zaplavily mainstreamová média 6. června 2020, kdy jednadevadesátiletý italský skladatel a autor více než pěti set hudebních děl zemřel. 

V něčem to trochu připomíná příběh o pár generací staršího francouzského umělce a skladatele Erika Satieho. Celý svět zná jeho Gymnopédies, klavírní miniatury, které symbolizují romantickou Paříž přelomu 19. a 20. století. Málo už se ale mluví o tom, že to byl právě Satie, koho jako prvního napadlo své kompozice ozvláštnit nehudebními zvuky...

Zpět

Přečtěte si celý článek

Tento článek je zamčený.
Přečíst si jej můžete po zakoupení daného čísla časopisu.

Koupit časopis

Máte číslo už zakoupené? Přihlaste se.

Přihlásit se

Sdílet článek

Článek vyšel v čísle

Kinematografie Hongkongu

130 / srpen 2020
Více