Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Víc než westernová revize / First Cow

Víc než westernová revize / First Cow

zoom / Ondřej Pavlík / 5. 8. 2020

„Pták hnízdo, pavouk síť, člověk přátelství.“ Verš uvozující novinku americké režisérky Kelly Reichardt First Cow, zařazenou do soutěže letošního Berlinale a aktuálně uvedenou na VOD, předznamenává stejnoměrnou péči, kterou autorka věnuje lidem, zvířatům a jejich sdílenému prostředí. Oregon konce 19. století líčí jako mnohotvárnou krajinu, v níž stranou zabahněných městeček bují vegetace i byznysové příležitosti – jako místo, kde snění o novém, minulostí neobtěžkaném začátku naráží na koloniální touhu vnést na Divoký západ trochu londýnské atmosféry. Také na tento mezikontinentální ráz kulturně, přírodně a etnicky pestrých, teprve rašících Spojených států, odkazuje úvodní citát. Nepatří totiž Waltu Whitmanovi ani jinému esenciálně americkému bardovi – ale britskému básníkovi Williamu Blakeovi.

O složitém vztahu k americké půdě a různobarevné krvi, která ji během počátečních územních rozporů skrápěla, vždy pojednávaly hollywoodské westerny. Ty klasické představovaly mýtotvorný žánr, v němž se sjednocující vize USA uskutečňovala pod praporem bílých přistěhovalců. Následná revizionistická vlna tento mýtus přezkoumávala, nuancovala, nebo dokonce rozporovala, byť v jejich středu často nadále setrvávaly (tentokrát povahově komplikovanější) postavy chlapáckých kovbojů. S rozvojem barevného filmu a širokoúhlých formátů zároveň tyto filmy reprodukovaly a ještě podtrhávaly odtažitě okouzlený pohled na prérijní krajinu, kterou je možné se z bezpečné vzdálenosti kochat, symbolicky si ji pověsit na zeď a vidět ji jako teritorium, jež si lze přivlastnit, akurátně ohraničit a zkolonizovat.

Autorské westernové filmy Kelly Reichardt, kam kromě First Cow patří i táhlá osadnická road movie Zkratkou v Oregonu, se žánrovým normám snad na všech frontách vzpírají. Nerevidují, ale spíše se jeví jako zcela mimoběžné a alternativní. Reichardt se nepokouší vůči tradiční westernové ikonografii vymezovat a zaplevelovat děj znaleckými aluzemi. Místo toho postupuje zespodu, od kořenů, a znovupromýšlí trasy, ze kterých lze kontrakce provázející zrod moderní Ameriky nahlédnout znovu a jinak.

O Kelly Reichardt se občas píše jako o ekofeministické autorce. Je však třeba dodat, že tato její pozice je mimořádně kultivovaná a minuciózně artikulovaná. V First Cow, stejně jako ve své průlomové Staré radosti, například prokazuje jedinečný cit pro vykreslení mužského přátelství. Senzibilita, kterou její hrdinové vyzařují, je křehká, jemná až zženštilá, ale současně vnímavější ke svému okolí. Nájemný kuchař Otis „Cookie“ Figowitz sice vylekaně prchá z lesa, jakmile mezi stromy zaslechne podezřelý šelest, avšak při sběru hub pomůže zpět na nohy naznak padlé ještěrce a poté nezištně poskytne přístřeší čínskému uprchlíkovi jménem King Lu. Spojenectví této dvojice je charakterově symbiotické. Cookieho praktická opatrnost, smysl pro pořádek a pekařský um doplňuje Kingova představivost, podnikavost a chuť riskovat. Jejich soudružství tak brzy přeroste v obchod s medovými koláčky z kradeného mléka, které jdou v nedaleké osadě úspěšně na dračku.

Jiný tvůrce by možná do vztahu obou mužů vnesl romantický podtón, ale Reichardt pro takové čtení nedává sebemenší záminku. Více ji zajímají pionýrské projevy amerického snu, tedy představy, že v novém světě je bez ohledu na minulost možné takřka všechno. Což zahrnuje import bretaňské krávy s rodokmenem (protože mléko do čaje si britský aristokrat neodepře ani v daleké kolonii) nebo naivní názor, že bobři se budou vždy nekonečně množit. Ať už jde ale o moresy evropské smetánky, která bobří kožešiny spolu s indiány vyváží do Paříže, nebo drobné noční loupeže chudých podnikavých snílků, film na obou stranách nachází zrádný impulz, který se nikdy nevyplácí – domněnku, že brát si můžeme víc, než nám náleží a stačí.

Všeobjímajícím pohledům na oregonské lesy, hory a pastviny, jež by sugerovaly naši schopnost tuto krajinu zcela obsáhnout a vyčerpat, se film vyhýbá. Oko kamery v zúženém akademickém formátu naopak mnohdy směřuje dolů k zemi, noří se doprostřed vysoké trávy nebo zachycuje hmotné součásti primitivního ekonomického řetězce: prsty žmoulající bankovky a stříbrné mince, odhozený pár proděravělých bot, hrudky těsta v bublající vodě. Půda, na které Amerika vyrostla, je podle First Cow naplněná invencí, chamtivostí, ale i prostým přirozeným kamarádstvím, v němž pomocná gesta přicházejí bez nároku na zisk či rovnocennou odplatu.

Přečteno 570x

Článek vyšel v časopise Cinepur #130, srpen 2020.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
2.4 /14

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #130

#130

srpen 2020



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY zoom

Vzácné, křehké a hořké životy / Sbohem, synu

Golem v Paříži / Synonyma

Více naděje už nemáme / Léto a subtilnost vědomého primitivismu

Srdce bijící zeleně / Tvar vody

Síla boxovat, síla prohrávat / Nejšťastnější den v životě Olliho Mäkiho

Olivier Assayas vs. Cristian Mungiu / Francouzská hladkost vs. rumunská tíha

Vítěz Cannes 2016 / Já, Daniel Blake / Socialismus pro horních deset tisíc

Every Thing Will Be Fine / Něco je špatně


DALŠÍ Z RUBRIKY

Eastwood o Eastwoodovi

Bradley Cooper si zahraje v novince Paula Thomase Andersona

Kniha o Pavlovi a Daně

Ondřej Šálek / Pochopení za každou cenu

Editorial 130: Kinematografie Hongkongu

Mezi žánry, přístupy a autory / Neviditelná legenda Corey Yuen

Falešní hráči hongkongské komedie / Filmy bratrů Huiových

Hongkongská nová vlna / Jak televize reformovala kinematografii


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Žánrové tropy v subtropech / Kanáři

Život je krásňoučký / Králíček Jojo

Hoří, mí vlastníci / Vlastníci

Berlinale: Ať žije Tsai a jeho taktilní filmová masáž!

Berlinale: DAU oživuje drásavou realitu stalinského Ruska


RUBRIKY

anketa (25) / český film (99) / český talent (34) / cinepur choice (33) / editorial (104) / fenomén (73) / festival (93) / flashback (4) / fragment (18) / glosa (214) / horizont (29) / hudba (24) / kamera-pero (1) / kauza (33) / kniha (123) / kritika (970) / mimo kino (162) / nekrolog (1) / novinka (775) / objev (2) / pojem (36) / portrét (16) / profil (110) / reflexe (25) / report (115) / rozhovor (167) / scénář (4) / soundtrack (51) / téma (939) / televize (110) / událost týdne (259) / videohra (68) / web (42) / zoom (163)

Cinepur #130 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #130, srpen 2020

Z obsahu tištěného čísla:

Hororové nedochůdče / Další jehňátko (Jarmila Křenková, kritika)

Intimita a normalita / Normal People (Ondřej Pavlík, televize)

Festivaly už budou navždy jiné / Rozhovor s uměleckou ředitelkou Visions du Réel Emilií Bujès (Jaroslav Cibulka, rozhovor)

Mezi žánry, přístupy a autory / Neviditelná legenda Corey Yuen (Dan Krátký, téma)

Ženský film stokrát znovu a lépe (Petra Chaloupková, mimo kino)

Úvod k tématu: Kinematografie Hongkongu (Lukáš Skupa, téma)

+ více...