Divoši a spol. / Francouzské filmové postqueer utopie

V rozmezí několika uplynulých let debutovala ve Francii skupina autorských filmařů, kteří se ještě v čase, kdy natáčeli krátké filmy, sebevědomě prezentovali společnými manifesty. Definovali v nich vlastní vizi kinematografie, skrze niž by se vymezili vůči „tomu nudnému“, co je jako umělce standardně obklopuje. První celovečerní filmy Yanna Gonzaleze, Bertranda Mandica a dvojice Caroline Poggi a Jonathan Vinel skutečně působí přeneseně i doslovně jako z jiného světa. Kromě jiného sdílejí originální přístup k reprezentaci queer motivů, které už v jejich podání queer motivy vlastně ani nejsou.

Od manifestu k manifestu

Popírání zažitých scenáristických pravidel, zvuk dodaný v postprodukci, speciální efekty vytvořené jen v kameře, neurčité místo a čas děje, natáčení na filmovou surovinu, zákaz realistického účinku, alespoň dva různé žánry v jediném díle, režisér jako autor, kameraman a současně i výtvarník filmu. To jsou některé z bodů manifestu International/Incoherence, sepsaného v roce 2012 francouzským filmařem Bertrandem Mandicem a islandskou umělkyní Katrín Ólafsdóttir, k nimž se následně volně připojili další „signatáři“: francouzští režiséři Yann Gonzalez, Caroline Poggi a Jonathan Vinel nebo dokumentaristka Marie Losier. ...