Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Pohled do bližší i vzdálenější filmové historie ukazuje, že to byli často debutanti, kteří do kinematografie vnášeli vítané oživení. Ať už svěžím režijním přístupem, neotřelými stylovými řešeními nebo otvíráním netradičních či dosud neprobádaných témat. Stačí si vzpomenout na příklady různých světových nových vln, stejně jako na konkrétní okamžiky z dějin české kinematografie, kdy úroveň tvorby pozvedali právě filmoví nováčci. Mohlo by se zdát, že současná doba debutantům přeje a že jim v porovnání s jejich předchůdci nabízí i mnoho výhod. Existují názory, že díky digitalizaci, jež poměrně nedávno ovládla produkci a distribuci, si v podstatě každý může natočit svůj film a ukázat ho veřejnosti. Vede k úspěchu tak jednoduchá cesta?

Pro téma věnované debutu jsme se rozhodli, abychom zjistili, zda se nastupujícím filmařům skutečně skýtají možnosti natolik příznivé, aby bez závažnějších problémů odstartovali svou profesionální režijní dráhu. Přelomová digitalizace s sebou totiž nutně přináší i vzrůst konkurence, boje o pozornost, a nakonec i o prostředky z grantů, bez nichž se debutanti obvykle neobejdou. S volbou tématu souvisely také otázky, co nastupující tvůrce zajímá, zda obohacují současnou kinematografii podobně jako jejich předchůdci, nebo jestli točí i takové filmy, s nimiž by uspěli mimo „chráněnou“ festivalovou půdu i u širšího publika. Více než polovina následujících příspěvků reflektuje především situaci ve středoevropském prostoru – cílem bylo i srovnat a posoudit, jak se daří místním debutantům.

Přesně touto otázkou zahajuje téma rozsáhlá mezinárodní anketa, v níž sdílejí své zkušenosti a zážitky debutanti z Česka a všech sousedních států a spolu s nimi i zavedení producenti či představitelé filmových institucí. Jde o jedinečné svědectví o radostech i starostech nové generace autorek a autorů, kteří i přes různorodost mají nemálo společného. V navazujícím textu přibližuje Matěj Nytra základní tendence nových českých debutů od divácky úspěšných Vlastníků Jiřího Havelky po svébytný experiment FREM Viery Čákanyové. Janis Prášil se pak zamýšlí nad několika nedávnými polskými debuty, podávajícími ne zrovna lichotivou zprávu o přítomné polské realitě. Jana Bébarová se detailněji soustřeďuje na debut Kristiny Nedvědové Sněží!, jenž neprávem zapadl mezi jinými a pozoruhodně vybočuje ze „zamrzlé“ genderové perspektivy většiny domácí produkce.

Zbývající dva texty jsou exkurzem na západ od střední Evropy. V tom svém se zaměřuji na skupinu novodobých francouzských auteurů v čele s Bertrandem Mandicem, jejichž formálně extravagantní debuty pojímají nekonvenčně mimo jiné reprezentaci queer motivů. Martin Svoboda představuje v závěrečném příspěvku specifický fenomén s dlouholetou tradicí – debuty v žánru hororu, díky němuž do světové kinematografie vstoupila řada zásadních osobností. Navíc ani dnes nepřestává horor fungovat jako vcelku spolehlivá možnost, jak proniknout mezi profesionální filmaře, a to i uvnitř středoevropského regionu.