Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Půvab a moudrost motivačních citátů / Kdybys jen tušil

Půvab a moudrost motivačních citátů / Kdybys jen tušil

kritika / Martin Mišúr / 20. 7. 2020

Alice Wu natočila film, který bude znít v uších povědomě. Jednak dlouhodobě vyhledávanou zápletkou, jednak tím, jaké cíleně současné tematické aspekty do ní zapouští. Kdybys jen tušil chápavě vypráví o dospívající dívce a peripetiích při hledání či nenacházení první lásky uprostřed středoškolské džungle. Snímek klasický rámec coming of age (dospívání) aktualizuje: hrdinka je společensky nepříliš průbojný outsider a zároveň podnětná intelektuálka, jejíž čínský původ dává průchod omletým šikanózním poznámkám. A musí ještě řešit vlastní sexuální orientaci. Hodně slov a vážných motivů v předchozí větě, přitom Kdybys jen tušil kolem všech proplouvá s nápadnou elegancí.

Nostalgickou stylizací dokázala Alice Wu ve svém druhém celovečerním filmu vystihnout moment, jímž se nahlíží na mladistvé bolesti jak s uličnickým nadhledem, tak poučeným uznáním toho, že (nejen) v těch „-nácti“ vážně nejde o žádné prkotiny. Scénář inscenuje nelichotivé situace natolik uvážlivě, že při nich dá pocítit knedlík v krku tápajících hrdinů, aniž by vnějšího pozorovatele uváděl do vyloženého nepohodlí. Autorka tak zvládla cvičení na trochu podceňované téma: dokonale propočítaný produkt, u něhož dokáže částečně zakrýt jeho vypilovanost; respektive přesvědčit, že za všemi těmi kalkulacemi s emocemi zůstalo cosi uvolněně bezprostředního.

Což staví recenzenta do nevýhodné pozice. Stále se mu totiž při psaní zlomyslně podbízejí úmorná slova typu neodolatelný, půvabný, roztomilý. Jestliže má serióznější text o Kdybys jen tušil šetřit podobnými kudrlinkami, měl by si zkraje připustit, jak obtížné je bez frází vystihnout půvab tohoto filmu. Odpověď samozřejmě spočívá v jazyku i podobách mezilidské komunikace coby problému, který Alice Wu soustavně a z různých stran nahlíží.

Například nevtíravě připomíná náročný úděl Asijce na americkém maloměstě, zejména v úloze zenového otce protagonistky. Jazyk zrazuje i mladší postavy lapené v potřebě osvojit si různé situační fráze, jež od nich ten či ta mechanicky očekávají. Na filmu lze ocenit, že hrdiny nutí s těmito nepsanými úkoly bojovat; někdy je naplňovat, jindy jim vzdorovat. Každopádně je postupně stále více reflektovat.

Hrdinka rutinně zpracovává za mnoho movitějších spolužáků jejich eseje a za povrchního kluka začne nerozvážně psát balící i myšlenkově potentní textovky jedné krásce, která oběma pořádně zamotá hlavu. Kdybys jen tušil dokáže přesvědčivě zpřítomnit a emočně zesílit onen krátký – i když někdy vlastně velmi dlouhý – okamžik při rozmýšlení, jaké slovo nebo emodži použít při odesílání zpráv. Když pak prst méně či více nepokojně zmáčkne tlačítko odeslat, hraje se napínavě o to, jak dotyčný převede smajlíka či údernou větu do reálného setkání a přímé interakce. Samozřejmě mnohdy naprosto žalostně. Takže komunikační hra dostává další náboj.

Značná část těch sdělení naplňuje parametry motivačních citátů. Tedy odkudsi vytažených výroků všemožných osobností, zpravidla povzbuzujících k činu. Nikoli zanedbatelná část intelektuálů by do něčeho takového nikdy neinvestovala (anebo by o tom raději nemluvila). Scénář Kdybys jen tušil si v motivačních citátech vyloženě libuje, včetně těch neadresných či snad nově vytvořených („Gravitace je reakce hmoty na osamělost“). Hned za logem Netflixu a zahřměním Bad Panda nás poučí Platon, přičemž citační střelivo scénář pálí až do konce. Lze se nad tím samozřejmě blahosklonně pousmát. Ale to není produktivní cesta. V motivačních citátech a jejich nadhledu totiž částečně spočívá možné vysvětlení onoho těžce postižitelného půvabu. První rychlé zaslechnutí mnoha z nich může vzbudit pocit poodkrytí čehosi hlubokého, aby po třetím opatrném přečtení nastoupila skepse, že vznešená slova ukrývají banalitu, potažmo proradné vytržení z kontextu souvislejších myšlenek. Navzdory tomu není od věci zkusit ještě čtvrté zopakování tiše pro sebe: po fázích uhranutí a skepse může nastoupit přijetí fráze coby neurčitě trefné zkratky, která nezaslouží ohrnutý nos. Každá moudrá hlava, jež je stále schopna motivační citáty třeba i ironicky integrovat do vlastní intelektuálnější myšlenkové mapy, nezůstane bez odměny. Například může Kdybys jen tušil zapnout s očekáváním půvabného zážitku.

Kdybys jen tušil (The Half of It, USA, 2020, IMDb)
Režie a scénář: Alice Wu, kamera: Greta Zozula, střih: Ian Blume, Lee Percy, hudba: Anton Sanko, hrají: Leah Lewis, Daniel Diemer, Alexxis Lemire ad., 104 minut, distribuce: Netflix (premiéra v ČR 1. 5. 2020).

Kdybys jen tušil (The Half of It, USA, 2020, IMDb)
Režie a scénář: Alice Wu, kamera: Greta Zozula, střih: Ian Blume, Lee Percy, hudba: Anton Sanko, hrají: Leah Lewis, Daniel Diemer, Alexxis Lemire ad., 104 minut, distribuce: Netflix (premiéra v ČR 1. 5. 2020).

Přečteno 2868x

Článek vyšel v časopise Cinepur #129, červen 2020.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
4.5 /13

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #146

#146

duben 2023



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Od všeho trochu moc najednou / Všechno, všude, najednou

Utama / Mezi domovem a sopkou

Království: Exodus / Von Trierův vánoční žertík z nemocnice

Zábavný – punkový, ale málo / Seriál Pistol a jeho hudba

Skandály ve službách Jejího Veličenstva / Koruna

Kvík / Až si zase příště dáte klobásku

Stane se to znova a znova / Dexter: Nová krev

BANGER. / Film, který by rád všechny pochcal


DALŠÍ Z RUBRIKY

Editorial 146 / Výbuchy v českém filmu

Kalvárie / Když láska bolí

Inscryption / Labyrint herního světa a ráj karet

Jak se vaří zápletka / Makanai: Jak se vaří pro maiko

Pinocchio Guillerma del Tora / Fekální pochod proti fašismu

Dobývání marnosti / Kreativní destrukce Wernera Herzoga

Tár / Kyborgův životopis

Modrý kaftan / Hedvábný plášť bez ornamentů


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Pravda na dně lahviček s močí / Šarlatán

Hledání otce, hledání syna / Dálava

Harry Callahan antikomunismu / Staříci

Nůž na stereotypy / Ostrým nožom

Autobus do stanice Effenberger / Vratislav Effenberger aneb Lov na černého žraloka


RUBRIKY

anketa (33) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (121) / fenomén (83) / festival (117) / flashback (19) / fragment (18) / glosa (244) / kamera-pero (18) / kauza (1) / kniha (134) / kritika (1126) / mimo kino (194) / novinka (829) / pojem (36) / portrét (54) / profil (101) / reflexe (27) / report (152) / rozhovor (187) / scénář (4) / soundtrack (90) / téma (1042) / televize (140) / událost týdne (294) / videohra (85) / web (46) / zoom (174)

Cinepur #129 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #129, červen 2020

Z obsahu tištěného čísla:

Visions du Réel 2020 / Referát z digitálního Nyonu (Pavel Sladký, report)

Dvě barvy k šílenství stačí / World of Horror (Ondřej Trhoň, videohra)

Hrůzostrašní debutanti / Horor jako vstupní žánr (Martin Svoboda, téma)

Hudební upír Matt Berry (Jonáš Kucharský, soundtrack)

Tancem proti homofobii / Dokud se tančí (Jan Bodnár, kritika)

Šíleně smutný Asiat / Ocas tygra (Dan Krátký, kritika)

+ více...