Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Půvab a moudrost motivačních citátů / Kdybys jen tušil

Půvab a moudrost motivačních citátů / Kdybys jen tušil

kritika / Martin Mišúr / 20. 7. 2020

Alice Wu natočila film, který bude znít v uších povědomě. Jednak dlouhodobě vyhledávanou zápletkou, jednak tím, jaké cíleně současné tematické aspekty do ní zapouští. Kdybys jen tušil chápavě vypráví o dospívající dívce a peripetiích při hledání či nenacházení první lásky uprostřed středoškolské džungle. Snímek klasický rámec coming of age (dospívání) aktualizuje: hrdinka je společensky nepříliš průbojný outsider a zároveň podnětná intelektuálka, jejíž čínský původ dává průchod omletým šikanózním poznámkám. A musí ještě řešit vlastní sexuální orientaci. Hodně slov a vážných motivů v předchozí větě, přitom Kdybys jen tušil kolem všech proplouvá s nápadnou elegancí.

Nostalgickou stylizací dokázala Alice Wu ve svém druhém celovečerním filmu vystihnout moment, jímž se nahlíží na mladistvé bolesti jak s uličnickým nadhledem, tak poučeným uznáním toho, že (nejen) v těch „-nácti“ vážně nejde o žádné prkotiny. Scénář inscenuje nelichotivé situace natolik uvážlivě, že při nich dá pocítit knedlík v krku tápajících hrdinů, aniž by vnějšího pozorovatele uváděl do vyloženého nepohodlí. Autorka tak zvládla cvičení na trochu podceňované téma: dokonale propočítaný produkt, u něhož dokáže částečně zakrýt jeho vypilovanost; respektive přesvědčit, že za všemi těmi kalkulacemi s emocemi zůstalo cosi uvolněně bezprostředního.

Což staví recenzenta do nevýhodné pozice. Stále se mu totiž při psaní zlomyslně podbízejí úmorná slova typu neodolatelný, půvabný, roztomilý. Jestliže má serióznější text o Kdybys jen tušil šetřit podobnými kudrlinkami, měl by si zkraje připustit, jak obtížné je bez frází vystihnout půvab tohoto filmu. Odpověď samozřejmě spočívá v jazyku i podobách mezilidské komunikace coby problému, který Alice Wu soustavně a z různých stran nahlíží.

Například nevtíravě připomíná náročný úděl Asijce na americkém maloměstě, zejména v úloze zenového otce protagonistky. Jazyk zrazuje i mladší postavy lapené v potřebě osvojit si různé situační fráze, jež od nich ten či ta mechanicky očekávají. Na filmu lze ocenit, že hrdiny nutí s těmito nepsanými úkoly bojovat; někdy je naplňovat, jindy jim vzdorovat. Každopádně je postupně stále více reflektovat.

Hrdinka rutinně zpracovává za mnoho movitějších spolužáků jejich eseje a za povrchního kluka začne nerozvážně psát balící i myšlenkově potentní textovky jedné krásce, která oběma pořádně zamotá hlavu. Kdybys jen tušil dokáže přesvědčivě zpřítomnit a emočně zesílit onen krátký – i když někdy vlastně velmi dlouhý – okamžik při rozmýšlení, jaké slovo nebo emodži použít při odesílání zpráv. Když pak prst méně či více nepokojně zmáčkne tlačítko odeslat, hraje se napínavě o to, jak dotyčný převede smajlíka či údernou větu do reálného setkání a přímé interakce. Samozřejmě mnohdy naprosto žalostně. Takže komunikační hra dostává další náboj.

Značná část těch sdělení naplňuje parametry motivačních citátů. Tedy odkudsi vytažených výroků všemožných osobností, zpravidla povzbuzujících k činu. Nikoli zanedbatelná část intelektuálů by do něčeho takového nikdy neinvestovala (anebo by o tom raději nemluvila). Scénář Kdybys jen tušil si v motivačních citátech vyloženě libuje, včetně těch neadresných či snad nově vytvořených („Gravitace je reakce hmoty na osamělost“). Hned za logem Netflixu a zahřměním Bad Panda nás poučí Platon, přičemž citační střelivo scénář pálí až do konce. Lze se nad tím samozřejmě blahosklonně pousmát. Ale to není produktivní cesta. V motivačních citátech a jejich nadhledu totiž částečně spočívá možné vysvětlení onoho těžce postižitelného půvabu. První rychlé zaslechnutí mnoha z nich může vzbudit pocit poodkrytí čehosi hlubokého, aby po třetím opatrném přečtení nastoupila skepse, že vznešená slova ukrývají banalitu, potažmo proradné vytržení z kontextu souvislejších myšlenek. Navzdory tomu není od věci zkusit ještě čtvrté zopakování tiše pro sebe: po fázích uhranutí a skepse může nastoupit přijetí fráze coby neurčitě trefné zkratky, která nezaslouží ohrnutý nos. Každá moudrá hlava, jež je stále schopna motivační citáty třeba i ironicky integrovat do vlastní intelektuálnější myšlenkové mapy, nezůstane bez odměny. Například může Kdybys jen tušil zapnout s očekáváním půvabného zážitku.

Kdybys jen tušil (The Half of It, USA, 2020, IMDb)
Režie a scénář: Alice Wu, kamera: Greta Zozula, střih: Ian Blume, Lee Percy, hudba: Anton Sanko, hrají: Leah Lewis, Daniel Diemer, Alexxis Lemire ad., 104 minut, distribuce: Netflix (premiéra v ČR 1. 5. 2020).

Kdybys jen tušil (The Half of It, USA, 2020, IMDb)
Režie a scénář: Alice Wu, kamera: Greta Zozula, střih: Ian Blume, Lee Percy, hudba: Anton Sanko, hrají: Leah Lewis, Daniel Diemer, Alexxis Lemire ad., 104 minut, distribuce: Netflix (premiéra v ČR 1. 5. 2020).

Přečteno 2410x

Článek vyšel v časopise Cinepur #129, červen 2020.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
4.5 /13

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #141

#141

květen 2022



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

V dark roomu s Jane Austen / Fire Island

Sex, celebrity a video / Pam & Tommy

KVIFF: Hádej, kdo zas přijde na večeři

Top Gun: Maverick / Mentor, který nedokáže přestat být hrdinou

KVIFF: Dějiny za dveřmi

KVIFF: Objímání stromů pro začátečníky

KVIFF: A co dále, Íáčku

The Tragedy of Macbeth - Král šedivý a znavený


DALŠÍ Z RUBRIKY

Španělský noir i Finchera nabídne Noir Film Festival

Top Gun: Maverick / Mentor, který nedokáže přestat být hrdinou

KVIFF: Co letos vidět ve Varech? 5 tipů Cinepuru

Hrát si s prázdným prostorem / Rozhovor s animátorem Michaëlem Dudokem de Wit

Ostrůvek náročného dokumentárního kina / Visions du Réel 2022

Editorial 141

Trojúhelník smutku: Na rozbouřených vlnách satiry

Osamění nelze utéct? / 75. festival v Cannes


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Pravda na dně lahviček s močí / Šarlatán

Hledání otce, hledání syna / Dálava

Harry Callahan antikomunismu / Staříci

Nůž na stereotypy / Ostrým nožom

Autobus do stanice Effenberger / Vratislav Effenberger aneb Lov na černého žraloka


RUBRIKY

anketa (31) / český film (116) / český talent (37) / cinepur choice (33) / editorial (116) / fenomén (83) / festival (113) / flashback (14) / fragment (18) / glosa (243) / kamera-pero (13) / kauza (1) / kniha (131) / kritika (1095) / mimo kino (190) / novinka (817) / pojem (36) / portrét (49) / profil (99) / reflexe (27) / report (146) / rozhovor (183) / scénář (4) / soundtrack (85) / téma (1013) / televize (130) / událost týdne (285) / videohra (81) / web (44) / zoom (171)

Cinepur #129 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #129, červen 2020

Z obsahu tištěného čísla:

Hrůzostrašní debutanti / Horor jako vstupní žánr (Martin Svoboda, téma)

Hudební upír Matt Berry (Jonáš Kucharský, soundtrack)

O včelách a lidech / Země medu (Martin Šrajer, kritika)

Tancem proti homofobii / Dokud se tančí (Jan Bodnár, kritika)

Nevinné, tiché debuty / Od civilního dialogu k průzkumu bílých míst (Matěj Nytra, téma)

Kdo je tam uvnitř? / Špatné vychování (Martin Svoboda, kritika)

+ více...