Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Paměť strojů / Efekt Vašulka

Paměť strojů / Efekt Vašulka

kritika / český film / Tomáš Gruntorád / 1. 7. 2020

Než 20. prosince 2019 zemřel Woody Vašulka, zachytily jej a jeho celoživotní partnerku Steinu dva dokumentární filmy mapující české a s českým kontextem spojené osobnosti videoartu. Ve Viva video, video viva, zaměřeném na stav této disciplíny v komunistických podmínkách, působí Vašulkovi jako extravagantní bohatýři ze Západu, kteří stihli legálně emigrovat, než spadla normalizační klec. Efekt Vašulka pak portrétuje Woodyho a Steinu coby nerozlučné spolupracovníky, ale i samostatné tvůrce a nonkonformní osobnosti, jimž se přiznává objev videa jako nové umělecké formy, reflexe jeho specifičnosti a podíl na rozvoji formálních možností elektronického obrazu.

Film Vašulkovy líčí především jako umělce. Ovšem umělecká díla byla až vedlejšími produkty jejich průzkumů nových médií s pouze tušeným estetickým potenciálem. Jejich díla nevznikala dle předem daného modelu, ale jednoduše se „vyskytovala“ při experimentálních, až hackerských manipulacích se stroji, jež lze chápat jako spoluautory a inspirátory Vašulkových. Dekonstrukce videotechniky a později počítačů ukázala, že každý systém je kulturním artefaktem využitelným pro umění, poznání a komunikaci.

Observační scény Efektu Vašulka zachycují denní rutinu dvou technologických mágů v jejich domácím ateliéru v Santa Fé, obklopených počítači, kabeláží a padesát let starými videopáskami k digitalizaci. Většinu obrazů čerpá snímek právě z jejich bohatého archivu, neboť Vašulkovi byli neúnavnými dokumentátory svých životů, nástrojů, procesů vlastního zacházení s technologiemi i dění kolem sebe. Velkým tématem filmu je tedy paměť, ztělesněná ohlédnutím se za dosavadním životem a navracením se na stará místa, jež prošla proměnou. Digitál vzpomíná na analogové kořeny, když černobílé fotky a šedavé videozáznamy lokalit z šedesátých let porovnává s jejich nynější podobou, když dravé předělové ornamenty imitují efekty videoartu a když pod archivními záběry nostalgicky zní echo dodaného elektronického zvuku.

Druhým tématem životopisného vyprávění Steiny a Woodyho je vztah tvůrce a institucí, jež nesvědčí svobodomyslnému duchu toužícímu po osobním prostoru a režimu. A tak pouť Vašulkových vyznívá jako historie věčného odcházení v nejlepším do ústraní z vybudovaných pozic, vystupování z těsných rámců znemožňujících žít si svůj „zázrak nezaměstnanosti“. Roku 1965 ztrácí Woody coby čerstvý absolvent FAMU zájem o film a přesouvá se z Prahy do New Yorku, kde Vašulkovy pohltí vír kulturního života. Ten od léta 1969 zachycuje jejich domácí video s hustou koncentrací slavných výtvarníků, hudebníků, performerů i konstruktérů prvních přístrojů na modifikace elektronického obrazu. Roku 1970 založí intermediální kulturní centrum Kitchen, ale opouštějí ho z odporu k organizovanosti a řádům, věšícím se na příliš expandující průkopnické instituce. Obdobně skončí pedagogická éra v experimentálním Centru pro mediální studia v Buffalu (1973–1980), odkud se Vašulkovi stahují do Santa Fé: i univerzita se ukáže být jen další formou organizovaného zotročení, vyžadující standardní výkon a vytýkající tomu, kdo jej nepodává, že si jen hraje.

V ambivalentním happy-endu spasí zadlužené alternativce, o něž se svět umění nikdy příliš nezajímal, vlna zájmu kurátorů, k nimž Vašulkovi pociťují celoživotní nedůvěru. Film ukazuje, jak Whitney Museum of American Art vytáhne ze skladu před lety zakoupenou a nikdy nevystavenou Steininu instalaci jako svatý grál od tvůrkyně, jež se dostala do kurzu. Steina nejednoznačně pronese, že se z Woodyho konečně stal „certified artist“, což může značit umělce jak institučně ověřeného, tak zbaveného svéprávnosti.

Efekt Vašulka je přínosným, v nejlepším slova smyslu ilustrativním doplňkem mnohdy abstraktních, filozofickými a technickými specifikacemi nevyhnutelně prosycených odborných textů, jež o Vašulkových produkuje akademická obec (v českém prostředí např. speciální Vašulkovské číslo časopisu Iluminace 2/2006 editované Lenkou Dolanovou, a monografie téže autorky Steina a Woody Vasulkovi: Dialog s démony nástrojů z roku 2011). Co tyto humanitně i technicky erudované psané texty tratí na názornosti, snadno konkretizuje film. Dalším výrazným kladem filmu oproti literatuře je poskytnutí rovnocenného prostoru Steině coby samostatné tvůrkyni, jejíž aktivity se od těch Woodyho často odkláněly. Bez propojení s četbou však zůstává Efekt Vašulka spíše převyprávěním životaběhu, vzájemného kočkování a zápolení s kurátory portrétovaných, zatímco jejich šíře záběru, aktivit a významu zůstane zakleta ve vizuálních náznacích.

Efekt Vašulka (The Vasulka Effect, Island, Švédsko, ČR, 2020, IMDb)
Režie a scénář: Hrafnhildur Gunnarsdóttir, kamera: Arnar Þór Þórisson, Hrafnhildur Gunnarsdóttir, střih: Jakob Halldórsson, hudba: Hugar, 87 minut, distribuce: dafilms.cz (premiéra v ČR 8. 4. 2020).

Efekt Vašulka (The Vasulka Effect, Island, Švédsko, ČR, 2020, IMDb)
Režie a scénář: Hrafnhildur Gunnarsdóttir, kamera: Arnar Þór Þórisson, Hrafnhildur Gunnarsdóttir, střih: Jakob Halldórsson, hudba: Hugar, 87 minut, distribuce: dafilms.cz (premiéra v ČR 8. 4. 2020).

Přečteno 335x

Článek vyšel v časopise Cinepur #129, červen 2020.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
5 /1

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Efekt Vašulka

Ohodnoťte film na Cinepur.cz


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #129

#129

červen 2020



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Společnost podmíněné lásky / Chvění

Od sexuálních predátorů k mediální gramotnosti / V síti

Modelář aneb Kurvahošiguntág? / Modelář

Tisíc tváří hrdiny / Richard Jewell

Válka jako vychytávka / 1917

Velkej chlap potřebuje velkej diamant / Drahokam

Život je krásňoučký / Králíček Jojo

Malé ženy v kalhotách / Malé ženy


DALŠÍ Z RUBRIKY český film

Sněží! / Na dobré časy v lámání stereotypů?

Nevinné, tiché debuty / Od civilního dialogu k průzkumu bílých míst

Intenzivně barevná spolupráce / Michaela Mihályi a Dávid Štumpf

Od sexuálních predátorů k mediální gramotnosti / V síti

Modelář aneb Kurvahošiguntág? / Modelář

Smýkání Denisem Lavantem / Profil Jana Vejnara

To trápení lásky / Vražda Ing. Čerta

Hoří, mí vlastníci / Vlastníci


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Společnost podmíněné lásky / Chvění

K čemu manželství? / Manželská historie

Almodóvarovy vycpávky / Bolest a sláva

Mládeži, rozchod / Genesis

Změť všudypřítomné bídy / Kafarnaum


RUBRIKY

anketa (25) / český film (97) / český talent (34) / blu-ray (12) / cinepur choice (33) / dvd (121) / editorial (103) / fenomén (73) / festival (93) / flashback (3) / fragment (18) / glosa (214) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (122) / komiks (10) / kritika (962) / mimo kino (19) / nekrolog (1) / novinka (771) / objev (3) / pojem (36) / portrét (15) / profil (109) / reflexe (24) / report (115) / rozhovor (166) / scénář (4) / soundtrack (50) / téma (934) / televize (109) / tisková zpráva (1) / událost týdne (257) / videohra (67) / web (42) / zoom (162)

Cinepur #129 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #129, červen 2020

Z obsahu tištěného čísla:

Hudební upír Matt Berry (Jonáš Kucharský, soundtrack)

Dvě barvy k šílenství stačí / World of Horror (Ondřej Trhoň, videohra)

Úvod k tématu: Debut (Lukáš Skupa, téma)

Syndrom vyhoření státu / Colectiv (Petra Chaloupková, mimo kino)

Tenkrát v Americe / Sága o zrazeném přátelství a záhadách času (Jan Foll, flashback)

Kdo je tam uvnitř? / Špatné vychování (Martin Svoboda, kritika)

+ více...