Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Dunkerk Christophera Nolana se před třemi lety stal událostí ani ne tak jako válečné vyprávění nebo autorský projekt, ale především coby audiovizuální ponorný zážitek. Drama natočené na 70mm film mělo být ideálně sledováno na obřích plátnech formátu IMAX, aby se co nejvíc umocnila divácká tenze z obrazů destruktivních střetů lidských těl a válečných technologií, z nichž se snímek především skládal.

Nový britský válečný film 1917 staví na podobné strategii, jak prodat divákům mnohokrát ve filmu tematizovaný válečný konflikt. Nepropaguje ho ani příběh, ani přítomnost hereckých hvězd, ale technologická vychytávka. Celý film vypadá, jako by byl natočen v jediném záběru. Ve skutečnosti ovšem jde o několik desítek jetí spojených většinou pomocí stíraček nebo přechodů postav přes tmavé prostředí. V jednom případě, kdy hlavní hrdina omdlí a zase se probere, se dokonce jedná o klasický viditelný střih. Přesto film Sama Mendese vyvolává v podstatě opačné dojmy než Dunkerk. Zatímco Nolan fragmentarizuje čas i prostor do často klaustrofobických výjevů, Mendes spolu s kameramanem Rogerem Deakinsem vytváří převážně agorafobickou procházku zpustošenou válečnou krajinou.

Prostor se stává klíčovým v mnoha filmech založených na dlouhých pohyblivých záběrech, ať už jde o Sokurovův snímek Ruská archa, který oslavuje muzeum jako místo, kde se zpřítomňují dějiny, či Loznicovy rané observačnídokumenty jako Krajina, maďarského Saulova syna, zpřítomňujícího provoz koncentračního tábora, ale svým způsobem i klasický Hitchcockův Provaz, nápaditě využívající interiér jediného bytu. Hlavní postavy mají v 1917 příliš málo času na to, abychom se s nimi doopravdy sžili, a slouží spíš jako průvodci po trajektorii válečné zóny. Nejvýmluvnější svědectví o povaze první světové války tu podávají obří sety, v nichž se hrdinové pohybují. Namísto fyziologického pocitu ohrožení typického pro Dunkerk nastupuje spíš údiv nad rozměrností obří linie zákopů, pustiny zdevastované výbuchy či ruin vybydlené vesnice, ve kterých se ukrývají nepřátelští vojáci i civilisté. Případně překvapení nad tím, jak rychle válkou poznamenanou krajinu vystřídá nedotčená příroda, ve které jako by žádný ničivý konflikt nikdy neprobíhal.

V tomhle ohledu je 1917 poměrně originální válečný film. Bohužel ale nedokáže svou fascinaci prostředím poutavě rozehrát. Posměšné komentáře přirovnávající film k pasážím počítačových válečných stříleček, v nichž postavy procházejí prostředím, mají v jistém ohledu pravdu. Putování hrdinů prostředím i pohyb samotné kamery jako by byly vesměs diktované herní logikou, ve které jde o to udržet postavu naživu a plnit různé úkoly. Heslo tvořící titul skvělého sovětského válečného filmu Jdi a dívej se lze na Mendesův film uplatnit v doslovném smyslu. Hrdina i kamera ve filmu vesměs prostě chodí a pozorují. O životě v zákopech se dozvídáme tak, že míjíme rezignované postavy odpočívajících vojáků, civilistce žijící se svým dítětem v podzemí dobyté vesnice také hrdina jen na pár okamžiků zkříží cestu, bitvu sledujeme, zatímco protagonista běží podél přední linie. Taková reprezentace prostředí je také typická pro počítačové hry, které ale mají výhodu interaktivity umožňující si prostor děje virtuálně osahat. Mendesův běh přes dva zákopy, deset děr po bombách a jedny ruiny nás naopak nechává v distanci i ve scénách, kde hrdinům přímo hrozí fyzické nebezpečí nebo prožívají vypjaté emoce. I na to, že jde o jednozáběrový kontinuální snímek, postrádá 1917 výraznější dynamiku. Nenajdeme tu důkladně a složitě inscenované akce a kamerovou choreografii ve stylu dlouhých záběrů z filmů a seriálů Caryho Joji Fukunagy, a už vůbec ne cokoli, co by připomínalo skvělou, drsně kontaktní akční scénu ve falešném dlouhém záběru z filmu Atomic Blonde.

Ve výsledku tak 1917 nedohlédne o moc dál než za hranice své technologické vychytávky. Všechno je podřízeno základnímu formálnímu zadání. Mendesovi a Deakinsovi se podařilo natočit válečný snímek v jednom záběru. Stejně jako hlavní hrdina i oni úkol splnili. Otázka je, k čemu to bylo vlastně dobré.