Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Velkej chlap potřebuje velkej diamant / Drahokam
kritika / Jarmila Křenková / 9. 5. 2020
Život newyorského klenotníka Howarda Ratnera ovládají dvě komplementárně spojené vášně: basketbal a sportovní sázky. Vkládá do nich všechen svůj finanční i sociální kapitál a pachtí se za bájnou trefou, která mu vyřeší veškeré problémy, zatímco jeho profesní a soukromý život je v troskách. I ve svém nejnovějším filmu Drahokam se Josh a Bennie Safdieovi věnují hrdinům z okraje. Na rozdíl od jejich předchozího snímku Dobrý časy z prostředí newyorského podsvětí ovšem onu okrajovost nevymezuje sociální status, ale především stav mysli.
Howard nestíhá a spikl se proti němu celý svět. Jdou po něm rozzuření věřitelé, pasivně agresivní manželka i čím dál nevrlejší milenka. Kličkuje mezi tím vším jako králík před paličkou, a přestože se snaží na všechno vyzrát a se všemi vyběhnout, zůstává vždy o krok pozadu. Pod tlakem činí jedno chybné rozhodnutí za druhým a stává se vyvržencem v kruhu svého vlivného židovského příbuzenstva i pro komunitu obchodníků s drahými kameny. Přestože ztrácí na všech frontách, spatřuje tento chronický spekulant a charismatický fabulátor ve všem příležitost. Když jeho klenotnictví navštíví milovník obřích diamantů a stárnoucí hvězda basketbalového týmu Boston Celtics Kevin Garnett, uhrane jej Howard pohádkou o prastarém černém opálu, na který „ve Středozemi zírali dinosauři“. Vzápětí se ale ukáže, že domněle magickou silou kamene jsou pohlceni oba stejně: Howard je přesvědčen o jeho závratné hodnotě, která ho jednou provždy dostane z dluhů, a Kevin si zase myslí, že bez něj jeho kariéra skončí.
V základě racionální transakce tak spouští běh bizarních událostí. Tržní prostředí newyorského trhu s diamanty ovládané rovnicí má dáti – dal je tu paradoxně též světem nejrůznějších závislostí, chorobné pověrčivosti, klamů i sebeklamů. Spolu s hyperaktivním Howardem postiženým slovním průjmem se pohybujeme společností, která navzdory své vyspělosti ztrácí zdravý úsudek a v mnohém se podobá primitivním kmenům. Jeho neschopnost zastavit se a myslet je ironickým dovětkem k době posedlé výkonem a generováním činnosti. Bez pudu sebezáchovy se žene za chimérou zisku, aniž je schopen zvážit rizika, a jediná obava, která pro něj má reálné kontury, je rakovina, na kterou zemřel jeho otec.
Obsazení Adama Sandlera, který je známý převážně z prostoduchých komedií, jde proti jeho obvyklému hereckému typu, ale bratrům Safdieovým se tato volba vyplatila. Sandlerovo angažmá připomíná třeba nedávný zvrat v kariéře Vince Vaughna, když jej Craig S. Zahler obsadil do svých drsných thrillerů, nebo megalomanský výkon Nicolase Cage v přiznaně brakové fantazii Mandy od Panose Cosmatose. Přes prvky thrilleru nebo gangsterky je ale Drahokam žánrově mnohem neurčitější než zmíněné filmy a funguje především jako vyčerpávající studie jednoho svérázného charakteru. Sandler se umí napojit na Howardovu emoční sinusoidu. Ze seriózního výrazu štvance plynule přechází do absurdně komediálních poloh, jako když Howard potupně telefonuje manželce a prosí ji o vysvobození z kufru auta, kam jej zamkli vymahači dluhů poté, co ho obrali i o spodky. Jindy zničehonic propadá záchvatům plačtivé hysterie. Vzápětí jej zase ovládne agresivní vztek.
Neschopnost v pravou chvíli otevřít ty správné dveře je ostatně pro Howardův osud klíčová. Přesycenost vjemy a intenzita vtažení do prostředí, které zvenčí působí až exoticky, upevňuje iluzi plynulého pohybu časoprostorem. Howardovi se ovšem běžně stává, že mu oponenti doslova zabouchnou dveře před nosem, a aniž by použili větší fyzickou sílu, znemožní mu proniknout tam, kam nejvíc potřebuje. Řetězící se drobné paradoxy, naschvály a nešťastné náhody mu zužují perspektivu a omezují možnosti. A pokud už nějaké dveře otevře, najde za nimi alespoň symbolickou upomínku svých závislostí a selhání. Když vstoupí do pokoje svého syna plného basketbalových memorabilií, v první chvíli se zdá, že se propadl na palubovku, kde vrcholí zápas, na který si chvilku předtím vsadil.
Prostupnost dějů, situací či promluv, které se nekontrolovaně rozbíhají a vrství, vytváří v protikladu s Howardovým zacyklením v životní mizerii setrvalý tlak. Podobně těkavou kvalitou oplývá i uspořádání prostoru. Snoubí se v něm trash estetika nejlevnější konfekce od Gucciho, vykládané kříže s figurkou Michaela Jacksona a výroků „velkej chlap potřebuje velkej diamant“ s podmanivými obrazy skleněných ploch a světelných lomů, jež mají strukturu krystalů. Souznějí s původním názvem filmu Uncut Gems, který odkazuje k syrové materii i objektům Howardovy touhy. Jakkoli je jeho běh štěstíčku naproti vysilující a tragický, útočí Drahokam na všechny smysly. Proudí v něm unikátní energie, která dovede vzkřísit i slábnoucí kouzlo filmového média.
Drahokam (Uncut Gems, USA, 2019, IMDb)
Režie: Josh Safdie, Benny Safdie, scénář: Ronald Bronstein, Josh Safdie, Benny Safdie, kamera: Darius Khondji, střih: Ronald Bronstein, Benny Safdie, hudba: Daniel Lopatin, hrají: Adam Sandler, Lakeith Stanfield, Julia Fox, Kevin Garnett, Idina Menzel ad., 135 minut, distribuce: Netflix (premiéra v ČR 31. 1. 2020).
Drahokam (Uncut Gems, USA, 2019, IMDb)
Režie: Josh Safdie, Benny Safdie, scénář: Ronald Bronstein, Josh Safdie, Benny Safdie, kamera: Darius Khondji, střih: Ronald Bronstein, Benny Safdie, hudba: Daniel Lopatin, hrají: Adam Sandler, Lakeith Stanfield, Julia Fox, Kevin Garnett, Idina Menzel ad., 135 minut, distribuce: Netflix (premiéra v ČR 31. 1. 2020).
Přečteno 2599x
Článek vyšel v časopise Cinepur #128, duben 2020.
Ohodnoťte článek
Zatím nikdo nehodnotil.
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
Hodnocení filmu
Drahokam
**** ČTENÁŘI (3.5)
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY kritika
Hranice klimatického hraní / Terra Nil
Anatomie pádu / Spravedlnost, manželství a jeden pád z okna
KVIFF: Brutální vedro svědí a pálí jako nezhojená rána
KVIFF: Defraudanti se vtipně zpronevěřují normám žánru i práce
KVIFF: Karlovarský Toni Erdmann odbourává zábrany i bránici
DALŠÍ Z RUBRIKY
Argentinu i Batmana nabídne letošní Noir Film Festival
Přišla v noci i do Litoměřic, festval zahájí zjevení letošní sezony
Festival v Litoměřicích bude překračovat hranice
Na LFŠ přijedou Lav Diaz i Rajko Grlić
Kvíření po česku / Queer motivy ve službách „normálnosti“
Třeseme se Standou Pekárkem / Volha jako konvenční prestižní televize
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
Orba v srdeční krajině / Minari
Nesem vám noviny, dojměte se / Zprávy ze světa
Všechny vidlákovy světa i ten můj / Americká elegie
RUBRIKY
anketa (33) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (122) / fenomén (84) / festival (124) / flashback (20) / fragment (18) / glosa (244) / kamera-pero (18) / kauza (1) / kniha (135) / kritika (1135) / mimo kino (195) / novinka (835) / pojem (36) / portrét (55) / profil (102) / reflexe (27) / report (152) / rozhovor (188) / scénář (4) / soundtrack (91) / téma (1048) / televize (141) / událost týdne (296) / videohra (86) / web (46) / zoom (175)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #128, duben 2020
Z obsahu tištěného čísla:
Žalozpěv po neviditelném světě / Kentucky Route Zero (Ondřej Trhoň, videohra)
Tenkrát v Hollywoo / BoJack Horseman (Antonín Tesař, televize)
Tisíc tváří hrdiny / Richard Jewell (Dan Krátký, kritika)
Eastwood o Eastwoodovi (Christopher Frayling, téma)
Velkej chlap potřebuje velkej diamant / Drahokam (Jarmila Křenková, kritika)
Zlo neexistuje (Pavel Sladký, zoom)