Zvuková paměť města / Kde je moje tělo?
Hlavní dějová linka francouzského animovaného filmu Kde je moje tělo? režiséra Jérémyho Clapina není nijak zázračná. Osiřelý snílek Naoufel nezvládá práci poslíčka s pizzou a bojuje se svým spolubydlícím. Sarkastická Gabrielle zase pracuje v knihovně a stará se o svého nemocného strýce. A pak je osud svede dohromady. Je poznat, že příběh vychází z knihy Guillauma Lauranta, držitele Oscara za původní scénář k Amélii z Montmartru. Kromě melancholické love story je tady ale ještě druhá linie. Ruka, oddělená od těla, putuje po Paříži, hledá svoji paži a u toho vzpomíná na doby, kdy byla součástí člověka a prožívala s ním jeho každodenní starosti. Jak vypadá město, když žijete několik centimetrů od země a pohybujete se na pěti prstech? A jaká z vašich vzpomínek je nakonec ta nejdůležitější? Ústředními postavami filmu nejsou Naoufel a Gabrielle, ale právě město a paměť.
Při práci s těmito prvky je role hudby klíčová, přiznal to ostatně i režisér Clapin, když ke spolupráci přemlouval skladatele Daniela Levyho. „Řekl mi, že ten film je o uvíznutí ve vašem osudu,“ prozradil Levy v rozhovoru pro IndieWire. „Svoji hudbou prý ale tenhle osud můžu změnit.“ Pro Levyho znamenala práce na filmu Kde je moje tělo?...